V NHL chybí lidskost, stresu bylo hodně. Kämpf patří Litvínovu: Už se nehoním za penězi
David Kämpf
|
Foto: hcverva.cz
Nejdřív foťákům zapózoval s černožlutou třináctkou. A pak se David Kämpf bez okolků rozpovídal o tom, proč se nad ním zavřela voda v zámoří. „Kariéra v NHL dlouhá, nastal správný čas se vrátit,“ vytušil olympijský centr a mistr světa z Prahy. K velkému comebacku do Česka ho nahlodali i hvězdní bratři Ondřej a David Kašové.
V jaké době se všechno začalo péct?
Řekl bych, že už někdy začátkem sezony. Kdo to sleduje, tak ví, co se odehrávalo. Nebylo to ideální. Toronto mě poslalo dolů na farmu, pak tam byly problémy s rozvázáním smlouvy. Všechno se táhlo, objevovaly se různé spekulace. Ještě jsem tedy podepsal Vancouver, ale nakonec to ani tam nedopadlo, jak jsme chtěli.
Asi jeden z nejtěžších úseků kariéry, souhlasíte?
Bylo to náročné, jak pro mě, tak pro mojí rodinu. Dvakrát jsme se museli stěhovat, nebylo to příjemné. Pro mě to byl takový poslední hřebíček. Přesvědčil nás o tom, že už to absolvovat nechceme. Už se nedívám jen na sebe, máme dvě děti. Kariéra v NHL byla dlouhá, nastal správný čas se vrátit. S Ondrou jsme to na olympiádě probírali, bavili jsme se každý den, řešili jsme, co a jak. Nic jiného nebylo na stole. Kdybych řešil cizinu, tak bych mohl zůstat v NHL. Hned jsme to zavrhli.
Takže, co konkrétně vás přimělo podškrábnout pakt s Litvínovem?
Chomutov bohužel není v extralize, to by byla moje první volba. Jediná další varianta byl Litvínov. Ke klubu mám vztah, to je pro mě důležité. Moc si nedovedu představit, že bych šel v extralize jinam. Proto jsem si vybral takhle. Jsou tady kluci, co znám. A je to tradiční, rodinný klub. Už se nehoním za nějakými finančními částkami, chci si hokej užívat a bavit se. Usadit se trochu v životě, stresu za poslední léta bylo hodně.
„Chomutov bohužel není v extralize, to by byla moje první volba.“
Narážíte třeba na pověstný tlak v Torontu?
Je to tak. Mnohokrát jsme to s klukama v týmu řešili, že nevíme, čím to je. Už když tam člověk přijde, tak ho cítí. Na jednu stranu je to škoda, protože organizace šlape na skvělé úrovni. Musíte s tím počítat, když tam jdete. Mám respekt ke všem, co do Toronta dobrovolně jdou.
Nemohl na vývoji událostí něco ovlivnit trejd vašich práv do Buffala krátce před otevřením trhu?
Kapitolu v NHL jsme úplně neuzavírali. Kdyby přišla zajímavá nabídka, ani tak ne finančně, ale spíš lokalitou, rolí, aby to pro rodinu dávalo smysl… To bychom se možná rozhodli zůstat. Ale nic takového nenastalo. Soustředím se jen na to, co bude tady.
Vervu dlouho svírala existenční nejistota, tenhle faktor se do námluv nepromítl?
Zajímal jsem se o to. Bavili jsme s Ondrou, pár schůzek jsem měl s Jirkou Šlégrem. Řekl mi, jak se věci mají. Čekalo se na převod, teď je to dotažené. Konečně jsme to mohli oficiálně oznámit.
Bilancování je vskutku předčasné, ale jak se ohlédnete za vaší anabází v NHL?
Zrovna jsem o tom nedávno přemýšlel, že jsem na sebe vlastně hrozně pyšný, co jsem tam dokázal. Kdo tomu trochu rozumí, tak určitě ví, že není jednoduché se v NHL prosadit, a zároveň se tam pak udržet. Českých hráčů ubývá a ubývá, ani nevím, kolik jich tam momentálně nastupuje pravidelně. Jsem hrdý na to, co jsem dokázal.
„Experti v Česku i vy novináři nedáváte těmhle typům hráčů takový kredit.“
Objemnější porci utkání jako nedraftovaný Čech v elitní lize sesbíral jen Zbyněk Michálek...
Cesty jsou různé. Na jednu stranu mě to trochu mrzí… Experti v Česku i vy novináři nedáváte těmhle typům hráčů takový kredit, ať už je to Radek Faksa, Tomáš Nosek a další. Opravdu není jednoduché se udržet v nejlepší lize na světě. Navíc v dnešní době, kdy se rok od roku zlepšuje a přichází tam mladí velice dobří hráči.
Znechutila vás poslední rok její byznysová stránka?
Člověk si vždycky říká, že tam zůstává trochu lidskosti, ale… Bohužel je to fakt jen byznys. Nikdo se nekouká doprava doleva, jaká je rodinná situace. Co se klubu hodí, to udělá.
Tak z opačného soudku, jaký moment vám nejvíc uvízl v hlavě?
Těch by bylo víc. Ale co bych zmínil, tak zápas v Praze. To bylo neskutečné, přišla se podívat rodina. Pak utkání v play off s Torontem. Vlastně celá první sezona u Maple Leafs, kdy tam byl Ondra. Dřív jsme si dělali srandu, že se jednou sejdeme v NHL týmu, a ono se to nakonec povedlo. Potom ještě můj gól v play off, to bylo emočně silné.
Taky jste zblízka poznal plejery jako Patrick Kane, Jonathan Toews či Auston Matthews...
Ze začátku k nim má člověk velký respekt, ale pak zjistí, že jsou to normální kluci jako ostatní. Měl jsem s nimi skvělé vztahy, ať už s Patrickem nebo Jonathanem v Chicagu, s Matthewsem doteď prohodíme pár zpráv. Bylo super se od nich učit, strávit s nimi pár let.
„Kdybych se nepřizpůsobil tomu, co po mně chtěli, tak bych nehrál.“
V zámoří jste si vypěstoval pověst defenzivního specialisty, excelujícího při oslabení nebo na buly.
Kdybych se nepřizpůsobil tomu, co po mně chtěli, tak bych nehrál. Je to také o tom, aby byl člověk chytrý a zjistil, v čem se může prosadit. Věděl jsem, že nebudu hrát na úkor Kanea nebo Toewse v prvních dvou lajnách. Zaměřil jsem se na tohle, abych byl přínosný pro tým. V NHL je hrozně moc hráčů. Zvolil jsem si tuhle roli, dopřála mi tam hrát devět let. Asi jsem odvedl dobrou práci.
Změní se to v extralize?
Jo, hrozně moc se na to těším. Role v NHL byla náročná psychicky i fyzicky. Člověk hraje hokej, aby dával góly a sbíral body. Když pár zápasů neskórujete, tak to není lehké. Měl bych být tahoun týmu, jsem na to připravený.
S jakým očekáváním do soutěže půjdete?
Bude to určitě těžká liga. Hokej se zvedá na všech úrovních. Chci předvádět co nejlepší výkony, podle mě to bude v pohodě. Budu dělat, co se po mně bude chtít. Rád bych dával góly, sbíral body, pomáhal týmu k vítězství.
Potkáte se s bratry Kašovými v jednom útočném komandu? David je také centr, někdo by musel na křídlo...
Uvidíme. To necháme na trenérovi, jak to vymyslí. (usměje se) Asi to bude jedna z variant. Hráli jsme takhle pár zápasů v mládeži. Myslím, že to klapalo. Necháme se překvapit, jak se to vyvrbí.
Od kdy se vlastně znáte s Ondřejem?
On přišel do Chomutova někdy v sedmé, osmé třídě. Od té doby jsme hráli spolu. Sedli jsme si, jak hráčsky, tak lidsky. Začínali jsme spolu v áčku, pak jsme se na chvíli rozešli a zase sešli v Torontu. Vždycky jsme byli kamarádi, přáli jeden druhému, psali si a volali. Jsem rád, že na to můžeme navázat v Litvínově.
Share on Facebook
