V Přerově vítali stříbrné odchovance. Na co vzpomínají a jací byli ve škole?
Foto: Aleš Novotný, hokejprerov.cz
Stanislav Svozil, Martin Ryšavý a Tomáš Suchánek se vrátili do míst, kde vyrůstali. Tenotkrát se stříbrnými medailemi z junioského šampionátu na krku. V Přerově je čekal nabitý den, navštívili svou základní školu, setkali se s přerovským primátorem i hejtmanem Olomouckého kraje a večer se představili fanouškům na utkání Chance ligy.
Středa 11. ledna nebyla v Přerově obyčejná, na utkání Chance ligy proti Jihlavě totiž v MEO Aréně přivítali své odchovance Tomáše Suchánka, Stanislava Svozila a Martina Ryšavého, kteří se z juniorského mistrovství světa vrátili se stříbrnou medailí. Reprezentanti se zúčastnili slavnostního buly a autogramiády během utkání.
Jejich program už ale začal daleko dříve, když v dopoledních hodinách společně navštívili základní školu Želatovská, jejíž jsou absolventy. Při této příležitosti se nabízelo zavzpomínat na školní léta. „S učením to bylo trošku těžší, protože hokeje bylo celkem dost. Mamka mě ale vždycky nutila, abych aspoň prošel,“ směje se brankář Tomáš Suchánek v rozhovoru pro klubový web Přerova.
„Když už to nešlo, tak jsem měl kolem sebe Martina nebo Tomáše a nenápadně jsem se koukal přes rameno. Vycházelo to.“
„Já jsem se učil občas. Některé předměty mi šly tak nějak samy, třeba na angličtinu jsem se snad doma v životě nepodíval. Matika už ale byla problém, takže na mě mamka taky hodně dupala, vyznamenání muselo být, i když to bylo někdy těžké zkombinovat s hokejem. Bylo to náročné, ale všichni vyšli vždycky vstříc, ať už byla situace jakákoliv,“ cení si útočník Martin Ryšavý.
Podobně to měl také obránce Stanislav Svozil. „Když už to nešlo, tak jsem měl kolem sebe Martina nebo Tomáše a nenápadně jsem se koukal přes rameno. Vycházelo to,“ prozradil s úsměvem.
Foto: Aleš Novotný, hokejprerov.cz
Foto: Aleš Novotný, hokejprerov.cz
Všichni tři toho spolu hodně zažili nejen ve škole, ale také v hokeji. „Vždycky vzpomínám na to, jakou partu jsme měli,“ přemýšlí Suchánek nad tím, co se mu při ohlédnutí zpět vybaví jako první.
Svozil přitaká: „Já bych řekl úplně to samé. Ještě bych doplnil, a neříkám to proto, že tady trenéři jsou, ale i oni nám hodně pomáhali a dávali nám do zápasu klid na hokejkách.“
Souhlasí také Ryšavý. „Vzpomínám na to, jak jsme tady jako malí s aktovkami brouzdali po trase zimák – škola tam a zpátky, ne jednou, občas i dvakrát denně. Pak i na turnaje, s kluky jsme snad v žákovských kategoriích ani jednou neprohráli. V dorostu jsme se dostali na republiku. Škola, trenéři, všichni nám vyšli vstříc a myslím si, že bez toho bychom nebyli tam, kde jsme,“ doplňuje.
„Po finále to bylo hořké, protože jsme to dotáhli daleko a chyběl nám opravdu jenom kousek. Teď sedíme s rodinami a se všemi, kteří mistrovství sledovali, a oni nám říkají, že se nemáme za co stydět.“
Teď se do místa, kde s hokejem začínali, vrátili jako vicemistři světa. „Už převládá spíš nadšení. Po finále to bylo hořké, protože jsme to dotáhli daleko a chyběl nám opravdu jenom kousek. Teď sedíme s rodinami a se všemi, kteří mistrovství sledovali, a oni nám říkají, že se nemáme za co stydět. Už nám to pomalu dochází a bude jen otázkou času, kdy to budeme považovat za úspěch,“ uvědomuje si Ryšavý.
A co týmová sehranost a tolik zmiňovaná chemie? Svozil má v tomto ohledu jasno. „Dá se říct, že celý tým prošel mládežnickým reprezentacemi společně. Už jsme věděli, co od druhých čekat, ale taky si myslím, že nám hodně pomohl odchod některých kluků do kanadské juniorky. Věděli, na jaký styl hokeje se máme připravit, a do toho nám pomohl i trenér, který nás parádně připravil. Tu chemii jsme měli už od začátku turnaje.“
A taky se mohli opřít o Suchánka v bráně. „Byl to návrat do žákovských kategorií. Tady v Přerově jsme se na něj vždycky mohli spolehnout. V reprezentaci to jen potvrdil a ukázal, jak v Americe vyrostl,“ těší Ryšavého.
„My jsme se s Martinem už v létě bavili o tom, že všechny překvapilo, jak Tomáš chytá, ale my byli úplně v klidu, protože tohle je ten Tomáš, jakého známe. Věřili jsme, že na to dokáže navázat i na tomto mistrovství, a on předvedl zase o něco lepší výkon než v létě. Myslím, že je jedním z hlavních důvodů, proč jsme se dostali tak daleko,“ doplňuje Svozil.
„Byl to návrat do žákovských kategorií. Tady v Přerově jsme se na něj vždycky mohli spolehnout. V reprezentaci to jen potvrdil a ukázal, jak v Americe vyrostl.“
Když už se na konto brankáře vyjádřili oba spoluhráči z pole, nesměla chybět ani otázka na Suchánkův počin v kanadském bodování. „Bylo to spíš o náhodě, o kvalitní práci obránců a útočníků, kteří vždycky dokázali rychle založit útok a dali z toho gól. Tohle je spíš jejich zásluha,“ culí se český gólman.
Na besedě se současnými žáky „své“ základní školy pak reprezentanti odpovídali na nejrůznější dotazy a řeč došla mimo jiné i na Connora Bedarda.
„V životě jsem lepšího hráče na vlastní oči neviděl a určitě je lepší hrát s ním v týmu než proti němu, Tomáš by vám mohl vyprávět. Kluk je to ale parádní. Na to, jak je v hokejovém světě vysoko, tak je strašně skromný. A taky talentovaný, což k tomu potřebujete. Bez něj by Kanada nebyla tam, kde je,“ myslí si Svozil, který s Bedardem hraje v týmu Regina Pats ve WHL.
Před večerním utkáním Chance ligy pak ještě trojici odchovanců přijal přerovský primátor spolu s členy Rady města. Vicemistři světa stihli také přesun do Olomouce, kde se setkali s hejtmanem Olomouckého kraje.
Foto: Aleš Novotný, hokejprerov.cz
Share on Facebook
