V první lize bych hrál i zadarmo, tvrdí Svoboda. Dostane šanci od Benátek?

Foto: Aneta Procházková

Kamkoliv ve druhé lize přišel, tam sbíral body ve velkém. Daniel Svoboda se loni v létě pokoušel prosadit v prvoligové Slavii a na šanci ve druhé nejvyšší soutěži čekal i letos. Jenže to nevyšlo, čtyřiadvacetiletý útočník tak zamířil do Jablonce. A kromě toho válí i v ULLH.

Minulý ročník jste dokončil ve Dvoře Králové, letos jste se tak trochu nenápadně objevil v Jablonci. Co za změnou dresu stálo?
Do poslední chvíle jsem čekal, jestli by se něco nenašlo v první lize. Nikdo o mě ve finále neměl zájem, ani na zkoušku. Mluvil jsem s Vrchlabím, Kolínem, Ústím, Šumperkem a s Kadaní… Tam jsem se třeba čtyřikrát bavil s panem Klímou a on nikdy ani pořádně nevěděl, kdo jsem. To už jsem pak nebral vážně, nakonec nic nevyšlo. Snažil jsem se domluvit ještě s Benátkami, protože jsem hráč Liberce. Tam jsou ale teď hráči z ciziny, kteří pak mají odletět do Ameriky, to se ale kvůli koronaviru oddaluje. Nebylo tam místo, takže jsem měl začít ve druhé lize, a pak by třeba v průběhu roku byla šance jít do Benátek na střídavé starty. Pak jsem se zjevil v Jablonci, protože to tak na poslední chvíli nějak vyšlo. Pan Jiruš z Benátek se zná s panem Plíhalem z Jablonce, který je tam teď hrající trenér i sportovní manažer. Protože v Praze studuju FTVS, tak jsem s ním byl v Říčanech na trenérské licenci. Nějak jsme se ze srandy bavili a on mi pak volal, jestli do Jablonce nechci jezdit hrát, že tam mají málo kluků. Zatím jsme se domluvili takhle.

„Čtyřikrát jsem se bavil s panem Klímou a on nikdy ani pořádně nevěděl, kdo jsem.“

Dá se tedy říct, že v Benátkách nemáte úplně zavřené dveře?
Je to taková poslední šance, protože o mě nikdo jiný neměl zájem. Ale nedá se na to nějak spoléhat, že by tam potom bylo místo, protože je to tam nastavené tak, že hrají hlavně mladší ročníky. Já už zase tak mladý nejsem, patřil bych mezi starší. Muselo by se tam uvolnit místo a museli by mít zájem. Vzhledem k aktuální situaci je to ještě složitější, kdyby neplatila různá omezení, tak by možná bylo jednodušší se domluvit. Navíc se nesestupuje a nejsou žádné peníze. S nimi já vlastně ani nepočítám, klidně bych hrál zadarmo, v Jablonci to tak mám taky. S Plíhalem jsme se domluvili tak nějak jako kamarádi, že si spolu zahrajeme. Ohledně peněz to nikdy nebylo, spíš jsem měl ambici to zkusit výš, jestli na to mám. Jestli bych se dokázal prosadit.

„Nesestupuje se a nejsou žádné peníze. S nimi já vlastně ani nepočítám, klidně bych hrál zadarmo, v Jablonci to tak mám taky.“

Když jsme spolu mluvili naposledy, tak jste ale říkal, že návrat do vyšší soutěže už neřešíte. Změnilo se od té doby něco?
Spíš to bylo asi tím, že jsem před minulou sezonou byl na zkoušce ve Slavii, a to mi nevyšlo. Navíc jsem měl hodně školy, takže pokud by někdo opravdu konkrétně neměl zájem, tak bych to ani nezvažoval. V té sezoně jsem zkrátka neměl zájem zkoušet něco sám od sebe. Když se někdo ozve, tak je to něco jiného. Ale zase, když jsem se bavil s panem Jirušem v Benátkách, tak tam by s nějakým hostováním nebyl problém. To je podle mě jediná reálná možnost.

Předpokládám, že agenta nemáte. Bez něj se nabídky určitě shání hůř, že?
Jasně. Nechci se na to vymlouvat, ale myslím, že to hodně pomáhá, když mají někteří hráči agenta. Je to mnohem jednodušší, alespoň se někam dostat na zkoušku. Když se člověk někam ozve sám nebo přes známého, tak vás může doporučit, nebo se zeptat. Ale pořád je to malá šance. Agent má kontakty a zná se s manažery, takže se dokáže domluvit mnohem lépe.

Foto: Petr Čepek, hokejnp.cz

Do Jablonce jste se tedy dostal tak trochu náhodou…
Na kempu jsme byli někdy v létě přes sezonou. S Plíhičem jsme se bavili, jestli vůbec někde začnu, druhou ligu jsem ještě neřešil. Dodělával jsem školu, takže jsem se soustředil spíš na ni. Pak mi napsal Tomáš Brokeš, který se mnou byl ve Dvoře Králové, a věděl, že bude hrát v Jablonci. Kvůli tomu mi volal Plíhič, že kdybych někde chtěl začít, abych byl v zápasech, tak můžu určitě tam. Říkal mi to i pan Jiruš, že bych byl trochu víc na očích. I když v této situaci je to těžké, protože je všechno složitější.

Tomáš Plíhal aktuálně v klubu působí jako hráč, trenér i sportovní manažer. Jak to podle vás zvládá?
Myslím, že v rámci možností je to dobré. V Jablonci jsou skromnější podmínky, protože podpora tam není až tak velká. Hrají tam spíš kluci z okolí, co znám z Liberce z mládeže. Spíš je to takové pro radost. Nedá se to srovnávat třeba s Dvorem Králové, kde mají peníze a ambice. Je to hlavně o tom, že nás hokej baví, to nás u toho drží.

„V Jablonci jsou skromnější podmínky, protože podpora tam není až tak velká. Hrají tam spíš kluci z okolí, co znám z Liberce z mládeže.“

Ve Žďáru nad Sázavou dostávají hráči po vyhraných utkáních zákusky. Funguje v Jablonci něco podobného, když vlastně hrajete zadarmo?
Nevím, jak to mají ostatní, ale já místo zákusků dostávám maximálně tak párek a pivo. (směje se)

Přesto mají Vlci po třech kolech na kontě tři výhry a vedou tabulku skupiny Sever. Co vy na to?
Rozhodně je brzo takhle hodnotit, tři zápasy jsou fakt málo. Start byl fajn, musím říct, že jsme hráli to, co bylo potřeba. Hráli jsme zodpovědně, ani jsme nebyli tolik vylučovaní. A když už ano, tak kluci oslabení zvládali perfektně. Je škoda, že se to přerušilo, protože jsme zrovna měli docela dobrou sérii a vlastně se nám začalo i gólově dařit. V prvních zápasech nám to nešlo, v Bílině jsme měli hodně šancí, akorát tomu chyběly góly.

„Místo zákusků dostávám maximálně tak párek a pivo.“

Hodně se vám daří i z osobního hlediska. Sledujete své statistiky?
Ani ne, akorát kamarádi mi občas píšou. Děda to hodně sleduje a vždycky mi řekne, jak na tom jsem a ostatní výsledky. (směje se) S klukama se mi prostě hraje dobře, s Tomášem Brokešem už jsem hrál ve Dvoře. I s Plíhičem si rozumíme, máme o sobě přehled. Zatím to jsou jen tři zápasy, ale na ledě jsme si docela rozuměli.

Jablonec loni ohlásil novou vizi, podle které chce sázet hlavně na mládež. Co na ní do budoucna říkáte?
Myslím, že je to správné. Ve druhé lize by to tak mělo fungovat, je to mnohem lepší než se za něčím honit. Pokud hráči v mládeži budou a vždycky se dva nebo tři dokážou chytit v áčku, tak je to jedině dobře. Ale těžko říct, jestli ten počet hráčů je tam takový, aby se to teď hned dokázalo plnit. Podle mě je to však správná cesta, ve druhé lize by se mělo hrát hlavně na odchovance. S tím jsem vždycky souhlasil. Dává to mnohem větší smysl než utrácet za staré veterány.

Foto: Miloš Šálek

Když se vrátíme k loňské sezoně: pro vás to byl tak trochu turbulentní ročník, po třaskavém odchodu z Trutnova jste zamířil k rivalovi do Dvora Králové. Udělal byste zpětně něco jinak?
Asi ani ne, možná bych v Trutnově skončil dřív a přijal nabídku Dvora už v létě. Tehdy mi volal trenér Malinský, se kterým jsem si rozuměl. Hrálo se mi tam dobře, bylo to fajn. Kdybych věděl, jak se ke mně zachová Trutnova, jakým stylem tam skončím… Ještě to vyjádření Ondry Poula, to pro mě bylo velké zklamání. Většina věcí tam byla vymyšlená, samozřejmě to v kabině takhle nebylo. V Trutnově mám kamarády, tohle byla asi jen taková pomluva, aby fanoušci můj odchod nebrali tak těžko.

Nepřipadal jste si pak, že na vás jinde koukají jako na problémového hráče?
Neberu to tak, byl jsem na to zvyklý z Vrchlabí, kde mě fanoušci moc nemusí. Prostě to tak je, s tím nemůžu nic udělat. Můžu se snažit sebevíc, ale tohle člověk moc neovlivní. Úplně špatně bych to nebral, není to nic hrozného. Akorát mi to přijde líto, že po třech letech, co jsem v Trutnově byl… Myslel jsem, že jsme kamarádi, ale tohle vyjádření mi přišlo jako ubohá podpásovka. Mohli jsme se v klidu rozloučit a ukončit to nějak seriózně, ale tahle vyjádření na internet, to si člověk může vymyslet co chce.

„Myslel jsem, že jsme kamarádi, ale tohle vyjádření mi přišlo jako ubohá podpásovka.“

Změňme téma, nově jste začal nastupovat v Univerzitní lize za Univerzitu Karlovu. Co vás k tomu přivedlo?
S manažerem Vošahlíkem už jsem se bavil minulý rok, že ta možnost tam je, akorát je to omezené na tři hráče z druhé ligy. Už jsem se do toho ostatním klukům nechtěl cpát, protože sezona dávno začala. Nechtěl jsem se tam motat, protože to nemám úplně rád. Domluvil jsem se až na tuhle sezonu, to už jsem to věděl dřív. Je nás tam zhruba sedm z druhé ligy, ale mohou nastoupit jen tři. Ostatní kluky třeba nebudou pouštět, ale z Jablonce mě na tyhle zápasy pustí, což je velká výhoda. Stíhá se to úplně v pohodě, není tam žádný problém. Univerzitní liga je atraktivní a zajímavá, jsou tam přenosy, rozhovory a další věci. Je to vedené kvalitně, snad se to bude dál rozvíjet, až bude lepší koronavirová situace.

Plánujete tedy v ULLH hrát pravidelně?
Pokud se to znovu rozjede a normálně bude pokračovat, tak bych měl naskočit do většiny zápasů. Nějak jsem to počítal a z osmnácti bych měl stihnout zhruba šestnáct utkání. Uvidíme, jak se bude opravovat rozpis, a v jakých termínech budou dohrávky. Ale byl bych rád, kdybych tam mohl pravidelně hrát.

Co úroveň univerzitní soutěže? Dá se nějak porovnat s druhou ligou?
Těžko říct, zatím jsem hrál jen ty dva přípravné zápasy a jeden mistrovský. Možná to není až tak takticky svázané jako dospělý hokej, i když ve druhé lize to taky tolik není o strategii. Je to víc otevřené, jsou tam mladí hráč, hodně se útočí. Hraje se rychlý hokej a v některých zápasech se hodně bruslilo, takže úroveň je docela dobrá. Asi bude rozdíl mezi lepšími týmy, Budějovice a Engineers na tom nejspíš budou dobře. To by možná šlo srovnávat i s druhou ligou. Pak tam zase někdo bude slabší.

„Univerzitní liga je atraktivní a zajímavá, jsou tam přenosy, rozhovory a další věci.“

Zmínil jste studium na FTVS. Čemu přesně se věnujete?
Tělovýchově a sportu, je to vlastně trenérství se zaměřením na hokej. Takže po dostudování bych měl získat trenérskou hokejovou licenci.

Plánujete tedy u hokeje nějakým jiným způsobem zůstat i do budoucna?
To se uvidí, jak to všechno bude probíhat. Pokud to vystuduju, tak bych na to měl mít papíry. Zatím jsem nad tím ale nepřemýšlel, občas jen tak pomáhám na nějakých trénincích. Ale úplná jistota to není, že budu někde trénovat. Každopádně by mi to nevadilo. Kdybych třeba trénoval malé děti, tak bych to chtěl mít pořádně naučené, abych jim nevykládal nějaké blbosti.    

Foto: Aneta Procházková

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz