V září bláznovství, teď realita. Je to paráda, rozplývá se debutant Kulich

Foto: Daniel Kubelka, hokejkv.cz

Jiří Kulich prožívá skvělé období své kariéry: Nejprve naskočil v rodné Kadani a nyní – v šestnácti letech – má za sebou extraligový debut za karlovarskou Energii, do které se přesunul v průběhu sezony.

Jirko, prožíváte teď nejlepší období své kariéry?
Určitě jo. I ten covid mi vlastně hodně pomohl, kdyby nepřišel, tak bych tady určitě nebyl já. Hrozně si vážím toho, že tu jsem, a moc děkuju, že jsem dostal takovou příležitost, abych v šestnácti letech hrál extraligu. To je úplná paráda. Určitě je to moje nejlepší období.

Užíváte si to hodně?
Snažil jsem se hodně si užít ten zápas na Spartě, protože mi to i všichni kluci říkali. Hokej je teď zábava. Snažím se jím poslední dobou pořád bavit a všechno si užívat. Hrozně moc mě to baví a čím dál, tím více. Snad to tak bude i dál. Musím makat.

Napadlo vás něco takového na začátku sezony, když jste hrál v Chomutově?
To mě vůbec nenapadlo. Jediné, co jsem si říkal, že bych si mohl zahrát první ligu, třeba jeden zápas. Tohle mě určitě nenapadlo a kdyby mi to někdo řekl, budu si myslet, že je to blázen. Jsem vlastně hrozně překvapený.  

Jak moc se u vás projevila nervozita před extraligovým debutem?
Popravdě byl jsem nervózní na ranním tréninku, to jsem byl opravdu šíleně nervózní. Pak v autobuse jsem si zapnul písničky a vypnul jsem, takže to bylo v pohodě. Při rozbruslení nervozita ještě trochu byla, ale od prvního střídání jsem se pak cítil báječně. I když teda, jak jsem nastupoval v prvním útoku a naproti mně stáli Michal Řepík, Vladimír Sobotka a další jména, trošku se zase ozvala.

„Hokej je teď zábava. Snažím se jím poslední dobou pořád bavit a všechno si užívat.“

Pomohli vám spoluhráči z první formace, abyste dobře zapadl do extraligy?
Bylo to samozřejmě rychlejší, jsou tam zkušení hráči, ale já jsem měl výborné spoluhráče, takže mi to ani tak nepřišlo. Honza Hladonik a Ondra Beránek jsou fakt výborní spoluhráči a hrozně mi pomáhali. Jsou to mladí kluci, opravdu hrozně rychlí, což je přesně to, co jsem potřeboval, mít k sobě takové rychlé kluky. Hrálo se mi s nimi fakt skvěle a doufám, že si spolu ještě někdy zahrajeme.

Jaký dojem na vás udělala O2 arena?
Byla škoda, že tam nebyli fanoušci, to by bylo úplně jiné. Když jsem byl malý, chodil jsem do O2 areny na reprezentaci, když hráli třeba Češi proti Rusákům. Teď, když jsem tam hrál, bylo to neuvěřitelné. Hrozně bych si přál, abych byl v podobné aréně někdy doma.

Foto: Daniel Kubelka, hokejkv.cz

Byl jste spokojený se svým výkonem?
Já se sebou nejsem nikdy spokojený, protože to vždycky může být lepší. Já jsem si prostě užíval zápas a snad to bylo dobré, škoda toho nájezdu. Asi jsem to měl více přetáhnout na bekhendovou stranu a pak až to strhnout, nebo udělat úplně jiný nájezd.

Co jste si z utkání odnesl?
Když jsem byl na buly, celkem tam se mnou házeli. Některá jsem vyhrál, ale vždycky tam se mnou házeli, takže budu muset přidat na síle. Třeba Adam Polášek a další mají sto kilo. Já je se 77 asi nepřetlačím, i když jsem nabral hrozně moc v době, kdy jsem měl zlomenou ruku. Musím ještě papat a hrát chytře.

„Já se sebou nejsem nikdy spokojený, protože to vždycky může být lepší.“

Vraťme se ještě na začátek vašeho působení mezi dospělými: Bylo pro vás výjimečné začínat v Kadani, kde jste vyrůstal?
Když jsem byl malý, přál jsem si, abych hrál za Kadaň za áčko. Říkal jsem si, že by to bylo super i třeba v šestnácti, takže jsem nesmírně rád, že se mi to povedlo. Plním si teď dětské sny.

Co po hokejové stránce?
Myslím, že už jsem si zvykl trošku silově, takže už se mnou tolik nehází. Snažím se spíš hrát rychlý hokej, protože beci jsou trochu neohrabaní, jak jsou všichni velcí. Když je pak člověk mrštný, dělá bekům velké problémy. Extraliga je ale od toho ještě o dva levely výš, je to tam hrozně rychlé a hráči jsou hodně zkušení. Soubojů je více v Chance lize.

Jak vzpomínáte na první trefu?
Bylo to něco nezapomenutelného a oslavu jsem si hrozně moc užil. Vzpomínám na to rád a taky s úsměvem. Před tím gólem mě nastřelili golfákem a já jsem pak říkal Víťovi Seemannovi, že hraju dobře, když se mi něco stane. Potom se mi povedlo dát i gól, takže jsme se na sebe s Víťou tak podívali a zasmáli se.

Mohl byste celou situaci popsat z vašeho pohledu?
Jirka Bucek šel napadat hráče, který chtěl hodit puk hned zpátky, kde jsem ale stál já. Dostalo se to ke mně čirou náhodou. V tu chvilku jsem věděl, že budu střílet, protože tuhle střelbu hodně trénuju. Byl jsem si celkem jistý, že bych to mohl dát.

Jak tedy zatím hodnotíte své působení mezi dospělými?
Vždycky to může být lepší. Jsem pořád takový… Potřeboval bych se tam ještě více usadit, protože jsem tam pořád zbrklý. Pořád je co pilovat. Musím určitě více přemýšlet, protože tam fakt někdy dělám úplně zbytečné věci. Potřebuju do sebe dostat více klidu.

Jak koukáte na budoucnost v áčku Energie, v reprezentaci a na draftu?
Teď zůstávám v áčku Energie a možná budu hrát ve středu proti Kometě, to se teprve dozvím z oficiální sestavy. Na draft a na reprezentaci moc nekoukám, i když bych se v osmnáctce chtěl zkusit ukázat. Třeba se tam objevím.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz