Ve čtrnácti do světa. Na snech musím pracovat, nic nepřijde samo, ví Gromadzki
Foto: Helena Hegeďová, Facebook VHK ROBE Vsetín - mládež
Adrian Gromadzki pochází z polského Gdaňsku, už čtvrtou sezonu však tráví stovky kilometrů od domova. Ve čtrnácti odešel do německého Krefeldu, odkud po povedené sezoně zamířil do Pardubic, kde by si jednou chtěl zahrát za A-tým. Kromě Dynama letos nastupuje hlavně za Chrudim v Lize juniorů.
Adriane, odehrál jste tři zápasy ve třech dnech za Pardubice i Chrudim. Jaké to bylo?
Byly to těžké zápasy. Když hrajete za Chrudim a pak dostanete šanci v Pardubicích, tak se chcete ukázat a dokázat trenérům, že máte na to hrát juniorskou extraligu.
Celkově máte teď šest startů v nejvyšší juniorské soutěži. Jak se vám dařilo?
Měl jsem jen jednu asistenci, ale nenastoupil jsem do všech zápasů. Někdy jsem byl jako desátý útočník a jsem v záloze, kdyby se v Pardubicích například někdo zranil.
Zato v Chrudimi už opět bodujete…
Je to hezké, ale všechno je to pro tým. Spoluhráči tomu taky hodně přispívají, dostávám od nich nahrávky, ze kterých můžu střílet góly.
„V Německu se hraje hodně pozičně, v Česku se naopak víc bruslí.“
Jste z Polska, jak jste se dostal k hokeji v Česku?
Na začátku jsem hrál dva roky v Německu. Odehrál jsem tam dvě dobré sezony, ale chtěl jsem udělat změnu. Tady v Pardubicích hrával kamarád Josef Vítek, který mi pomohl dostat se sem na zkoušku. A pak už to všechno šlo tou správnou cestou.
Jaké to bylo v Německu?
Byl to jiný hokej. V Německu se hraje hodně pozičně, v Česku se naopak víc bruslí. Myslím si ale, že úroveň to má stejnou. Do Německa jsem šel proto, že jsem chtěl vyzkoušet něco nového.
Foto: Archiv Adriana Gromadzkého
Na co nejraději vzpomínáte?
Určitě to bude play off. Bohužel nám ale přes kvůli covidu všechno zrušili. Už jsme měli hrát semifinále a soutěž ukončili.
V kolika letech jste odjel do Německa?
Ve čtrnácti. Byl jsem tam sám bez rodičů, nebylo to úplně jednoduché. Naštěstí jsem ale bydlel u hostitelské rodiny, která mi se vším pomohla. Hodně věcí mi usnadnila, na začátku mi hlavně pomáhala třeba se školou, protože jsem se učil normálně na německé škole v německém jazyce.
Takže německy umíte?
Myslím, že za dva roky jsem se naučil německy hodně dobře.
„Když dělám online školu, tak stíhám všechno včas. Sport i studium.“
Co nejdůležitějšího jste se tam kromě jazyka naučil?
Životu. Bydlel jsem sice u rodiny, ale obecně jsem musel všechno dělat sám, neměl mi kdo pomoct. Naučil jsem se, že jestli se chci něčemu věnovat, dosáhnout svého cíle nebo snu, tak na tom musím pracovat a jít si za tím. Nic nepřijde samo.
Je to teď v Česku jednodušší?
Ano, je to jednodušší. Teď už se učím i česky, protože když se bavím s kamarády, tak je i pro mě osobně lepší mluvit a rozumět češtině. Rád bych se v jazyce zlepšil a mluvil ještě lépe. V něčem je podobný polštině, ale gramatika není stejná, takže to mi dělá asi největší problém. První rok jsem tu i chodil do české školy, ale bylo to pro mě náročné. Škola jako taková mi nepomohla, a tak jsem si řekl, že budu dělat polskou školu online.
Foto: Helena Hegeďová, Facebook VHK ROBE Vsetín - mládež
Vyhovuje vám to?
Hodně. Hlavně skrz tréninky. Když trénujeme ráno a večer, tak na školu není moc času. Vidím to i u svých kamarádů. Ve škole jsou dvě hodiny denně, zbytek jim kvůli tréninkům nevychází. Není to moc dobré. Když dělám online školu, tak stíhám všechno včas. Sport i studium.
Jak často jezdíte domů?
Naposledy jsem byl doma před čtyřmi měsíci. Když jsou tréninky a zápasy, tak nemám moc čas jezdit domů. Jediné, kvůli čemu jezdím do Polska i během sezony, je reprezentace. Teď v dubnu nás čeká mistrovství, kde budeme hrát o postup do vyšší divize. To je všechno. Teď teda ještě pojedu domů na Vánoce.
„Můj nejvyšší cíl je dostat se někam do A-týmu. Nejlépe v Pardubicích, ale k tomu je ještě daleko.“
Jaký je polský hokej?
V Polsku jsem hrál ligový hokej naposledy ve třinácti letech. Celkově to tam není moc rychlé a myslím si, že všichni, kdo chtějí hrát hokej na profesionální úrovni, musí vyjet do zahraničí. Ať už do Německa, Česka, nebo jinam. V Polsku nemá hokejista moc budoucnost, zrovna v tomto sportu není hodně peněz, a pokud ho chcete v Polsku hrát, tak jedině na hobby úrovni.
Jaký je tedy váš hokejový cíl?
Můj nejvyšší cíl je dostat se někam do A-týmu. Nejlépe v Pardubicích, ale k tomu je ještě daleko. Mám před sebou ještě kus cesty a dost práce.
Foto: Helena Hegeďová, Facebook VHK ROBE Vsetín - mládež
Share on Facebook
