Vejmelka o konkurenci brankářů v Kometě, diplomce či restartu TELH
Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz
V dresu brněnské Komety i přes svůj věk patří ke stálicím. Zažil oba tituly, od nové sezony se navíc stal jasnou jedničkou týmu. V aktuálním ročníku zatím stihl Karel Vejmelka odchytat jen jeden duel, na ty další společně s parťáky čeká. „Snad už budou mít někteří lidé rozum a bude se hrát pravidelně,“ říká 24letý gólman, který volný čas věnoval psaní diplomové práce či rekonstrukci bytu.
Jak prožíváte náročné období posledních týdnů? Extralize ve čtvrtek svitla naděje, že už se brzy mohlo hrát.
Je to takové na střídačku. Nejdřív jsme byli u zimáku, ale pak nám bylo řečeno, že se možná nebude trénovat ani tam. Teď zase máme zprávy, že příští týden už by se mělo hrát. Člověk je na jednu stranu nachystán na trénování, na druhou stranu najednou musí přepnout na zápasový rytmus. Dozvěděli jsme se to ve čtvrtek po tréninku, všechno dost narychlo. O víkendu už se máme sejít a nejspíš i trénovat na ledě.
Pro všechny z vás ale asi hodně příjemná zpráva, ne?
Překvapilo mě to, takový zvrat jsem nečekal. Ještě ve středu večer to skoro vypadalo, že nebudeme možná moci ani trénovat, a najednou to vypadá, že budeme hrát, pokud to tedy zase nezmění. Pro nás bude určitě lepší, že budeme hrát, než jen abychom trénovali, případně trénovali individuálně mimo zimák.
Jak trávila Kometa poslední dva týdny při povinné pauze?
Byli jsme například na venkovním hřišti nebo na atletickém ovále. Celé to bylo ale spíše udržovací, nebyl to úplně klasický trénink.
Váš start do sezony byl asi nejméně příjemný ze všech týmů v TELH. Po dlouhé pauze jste odehráli dva zápasy v řadě a poté jste museli zase pauzírovat.
Byli jsme rádi, že můžeme odstartovat sezonu. První zápas je vždycky speciální a jsme rádi, že ho konečně máme za sebou. A to nehledě na to, že pokud se začne příští týden opět hrát, tak se začíná de facto znovu (úsměv). Věřím, že najedeme společně na dobrou vlnu a bude se to ubírat nějakým směrem. Snad se liga pořádně rozjede, protože odehrát dva zápasy a pak dva tři týdny stát… To se nedá. Snad už budou mít někteří lidé rozum a bude se hrát pravidelně. Snad to bude v nějakém režimu, i když si myslím, že třeba testování nebude úplně levná záležitost.
Bylo to náročné po psychické stránce? Přeci jen se těšíte, ale víte, že to budou „jen“ dva zápasy.
Snažil jsem se nad tím nepřemýšlet, bral jsem to zápas od zápasu. Byl jsem vlastně rád, že vůbec hrajeme, můžu na sebe navléct zápasový dres a dělat také něco jiného než trénovat. Neřešil jsem, že bude nějaká pauza, ani jsme nevěděli, na jak dlouho to bude. Zápas si šli všichni užít, protože trénování už je na palici. Každý zápas je stokrát lepší.
Hned na úvod ale přišla studená sprcha a prohra 3:7 s Plzní.
Plzeň byla rozjetá, měla dobrý vstup do sezony a mluvily za ni výsledky. Dalo se čekat, že to bude náročné, což také bylo. My do toho museli rovnou vletět, navíc proti silnému soupeři a bohužel výsledek tomu odpovídal. Nebyli jsme úplně v top kondici, zatímco oni prostě rozehraní byli. Na druhou stranu nám to otevřelo oči a nedělali jsme z toho žádnou velkou vědu, navíc další zápas jsme vyhráli. Poučili jsme se z toho.
Naopak proti Českým Budějovicím bylo znát, že už si vše pomalu sedá, souhlasíte?
Rozhodně. Při prvním zápase bylo vidět, že spousta kluků je nových, zvykali si na prostředí a každá změna je znát. Naopak ve druhém zápase byli všichni jistější, nedělali jsme takové kiksy. Hra byla celkově plynulejší a jistější, a je škoda, že jsme nemohli odehrát ještě více zápasů, protože si myslím, že by nám to i psychicky pomohlo. Teď začínáme zase od nuly a snad lépe.
„Na konkurenci jsem si zvykl. Je pro mě lepší se pořád s někým přetahovat, mít za zády někoho, kdo je příjemnou konkurencí, a mít za sebou bič, který mě nutí dál makat.“
Jak jste vnímal prázdné tribuny? V Brně bývá běžně hala natřískaná a tentokrát pusto prázdno.
Nebylo to až tak hrozné. Atmosféra samozřejmě chybí, ale během zápasu v určitých situacích to jako brankář nevnímám. Když jsem se ale ohlédl do hlediště, tak to samozřejmě bylo divné. Připadal jsem si jak někde pár let zpátky v dorostu či juniorce, kde paradoxně bylo aspoň pár rodičů – teď tam není nikdo. Je to ale pro všechny stejné a teď budeme rádi, že budeme moci vůbec hrát. Diváky asi ani řešit nemůžeme, protože to se jen tak nezmění. Je to otázka času a snad se to postupnými kroky bude vracet k normálu, i když čísla nakažených v posledních dnech tomu moc nenapovídají.
Co říkáte na nové posily? Zejména Peter Schneider ukázal, že může být novým tahounem týmu.
Od něj jsme čekali, že bude bodovat a celkově hrát suprově. I takový Ralfs Freibergs má určitě co ukázat směrem dozadu. Všechny posily jsou přínosy pro nás, jsou to pohodoví kluci do kabiny a věřím, že jejich čas ještě přijde a ukáží, co umí.
Po odchodu Marka Čiliaka jste dostal plnou důvěru v pozici brankářské jedničky. Cítíte větší důvěru a odpovědnost?
Nechci říct, že jsem úplně jednička, to je psáno možná někde na papíře. Každopádně cítím více důvěry. Teď je jen na mě, jak se k tomu postavím a zabojuji o pozici jedničky. Snad to bude tak, jak si přeji, abych mohl důvěru trenérů splatit.
V Brně se letos navíc sešlo silné brankářské trio, což není v extralize úplně obvyklé. Může to být výhoda?
Na konkurenci jsem si zvykl. Je pro mě lepší se pořád s někým přetahovat, mít za zády někoho, kdo je příjemnou konkurencí, a mít za sebou bič, který mě nutí dál makat. Důležité je neusnout na vavřínech a být stále stoprocentně připraven. V tom jsou pozitiva a kdykoliv by se cokoliv stalo, tak jsou další dva připraveni zaskočit. V tomto směru je to pohoda, všichni jsme si sedli i lidsky a podle toho probíhala i příprava. Jsme parťáci a držíme při sobě.
Navíc se změnil i trenér brankářů, nově do Brna přišel Pavol Rybár. Jak se vám pod ním pracuje?
V přípravě se toho moc neměnilo, maximálně jsme měli pár jiných cvičení navíc. Nějaké věci jsem viděl poprvé, ale nebylo to nic, co by mě překvapilo. Přínos pro nás určitě má, tréninky jsou kvalitní. Jsme s ním spokojení a snad to tak zůstane.
V přípravě se vám v úvodu moc nedařilo, ale jakmile se střídačku vrátil Libor Zábranský, opět jste začali vyhrávat. Byla to pro nás opravdu tak velká vzpruha?
Já osobně to vnímal fakt hodně. Bylo vidět, že respekt a přirozená autorita nám chyběly, a když se Libor vrátil na střídačku, tak se to hned změnilo. Celkově se zlepšila i hra, takže to bylo velké plus. Všichni začali dění okolo vnímat jinak. Zpětně musím říci, že to byla jedna z klíčových věcí, co nám chyběly. Snad se to takhle bude držet dál a tyhle pocity v nás zůstanou.
„Bylo vidět, že respekt a přirozená autorita nám chyběly, a když se Libor Zábranský vrátil na střídačku, tak se to hned změnilo.“
Tým se nově musí obejít i bez Martina Erata a Tomáše Plekance.
Přišli jsme o další skvělé lídry a budou chybět jejich rady a názory. Záleží i na ostatních, jak to vezmou, stoupnou si k situaci čelem a převezmou jejich roli. Je to šance pro mladší kluky, kteří mají šanci se prosadit na jejich místa a nějakým způsobem je nahradit.
Stíháte se nyní, když se tolik nehraje, víc věnovat magisterskému studiu na Masarykově univerzitě v Brně?
Školu se snažím dělat bokem, nic extra to není. Samozřejmě to, co potřebuji podle rozvrhu, plním, ale další věci jako seminárky a úkoly trochu odkládám. Věnuji se spíše rekonstrukci bytu a už to dokončuji, abych to měl z krku. Pak bude čas na školu, ale jestli se bude hrát, tak budu řešit hlavně hokej.
A jak je na tom vaše diplomová práce?
Už jsem s ní začal, už mám napsaných asi 12 stránek, ale poslední tři týdny jsem na to ani nesáhl. První stránky jsem udělal při první karanténě, ve které jsme byli. Od té doby nic a musím se k tomu zase dokopat, abych to nenaháněl někdy v březnu na poslední chvíli.
Partneři HC Kometa Brno
Share on Facebook
