Vejmelkův přesun do Arizony: Beznaděj i překvapení. NHL? Jsem nohama na zemi
Foto: Arizona Coyotes
„Ahoj, co tady ještě děláš?“ To byla první věc, která mě zajímala na začátku září, když jsem na parkovišti Komety Brno u motorky potkal gólmana Karla Vejmelku. Podle dřívějších informací měl už být dávno v Arizoně a bojovat o místo v prvním týmu Coyotes a splnit si tak svůj dětský sen o NHL.
Ovšem problémy a průtahy na ambasádě, různá povolení, to vše se bohužel potkalo, a tak mohl rodák z Třebíče odletět do Ameriky až za minutu dvanáct.
„Byl to fakt stres. Přemlouval jsem úplně všechny úředníky, jak jen to šlo a pomalu jsem propadal beznaději,“ vzpomíná na ne úplně příjemný zážitek Karel Vejmelka.
Cesta do Arizony a přivítání
Jak se říká: když se daří, tak se daří. Let byl přesně naplánovaný po ose Praha – Frankfurt – Washington – Phoenix. Ovšem ani letištní byrokracie nebyla bez komplikací.
Bývalý brankář Komety měl svůj platný test vyfocený v mobilu, ovšem to nestačilo, musel přímo na letišti absolvovat test nový a počkat si na výsledky.
Původně plánovaný let kvůli tomu nestihl, a tak muselo dojít na přebookování letenek. „Odletěl jsem o tři hodiny později. Další lety pak už proběhly bez problémů, celkem mi to zabralo 24 hodin na cestách.“
„Byl to fakt stres. Přemlouval jsem úplně všechny úředníky, jak jen to šlo a pomalu jsem propadal beznaději.“
Hodina letu do Německa, šest hodin do hlavního města USA a pak čtyřhodinový vnitrostátní let do Arizony. „Vlastně jsem se ani pořádně nevyspal, spíše jsem se díval na filmy, pořádný spánek přišel až v Arizoně,“ komentuje cestu odchovanec třebíčského hokeje.
Podle instrukcí měl na Vejmelku ve Phoenixu čekat klubový odvoz, což se skutečně stalo. Nebylo těžké vytáhlého gólmana na letišti poznat.
„Sice jsem čekal, tak jako ve filmech, chlápka s cedulkou, kde bude moje jméno, ale měl jsem na letišti jednoznačně nejvíce bagáže: dvě hokejové tašky, další dva kufry a batoh, asi bylo snadné mě poznat,“ směje se Vejmelka.
Na hotel, kde jsou ubytovaní všichni nováčci arizonské organizace, auto s gólmanem přijelo v deset večer. „V polospánku mě přivítal můj spolubydlící – švýcarský obránce Janis-Jerome Moser, který se mi pak ráno omlouval, že svému představení skrz únavu nedal více.“
Foto: Arizona Coyotes
První den v nové organizaci
Po téměř dvanáctihodinovém spánku se nová akvizice Coyotes ozvala klubovému koordinátorovi, který ale nejprve zjišťoval, zda ještě není potřeba odpočinku po tak náročné cestě.
„Byl jsem hodně rozbitý po dlouhém letu, ale zároveň jsem se chtěl rozhýbat, takže jsem šel na led. Jak to ale bývá, za malou chvíli jsem byl úplně odvařený,“ směje se.
Na ledě se stihl potkat s NHL skupinou, tedy s hráči, kteří už nejlepší hokejovou soutěž světa okusili. „Jinak trénuji jen se skupinou nováčků, takže to bylo sice neplánované, ale zároveň skvělé se s nimi potkat.“
„Byl jsem hodně rozbitý po dlouhém letu, ale zároveň jsem se chtěl rozhýbat, takže jsem šel na led.“
Otevřela se mu tedy i možnost prohodit pár slov s dalším českým hráčem Dmitrijem Jaškinem, se kterým se osobně ještě nikdy nepotkal. „Věděli jsme ale o sobě, a tak jsem byl rád, že jsme se mohli konečně seznámit,“ uvádí Vejmelka
Na úvodním meetingu, kterého se účastnil i generální manažer klubu Bill Armstrong, došlo i na celkem zajímavou věc. „Představení se, kde jsme hráli, to je asi běžné, ale abychom při takovém úvodu měli představit své rodiče a říct, co dělají, tak to mě hodně překvapilo.“
Na ledě došlo ještě k dalšímu setkání, asi tomu nejdůležitějšímu. A to s Coreym Schwabem – hlavním trenérem gólmanů Arizony.
U padesátiletého muže, který jako hráč strážil branku například v Torontu, Tampě, Vancouveru či New Jersey, oceňuje Vejmelka hlavně jeho gólmanské zkušenosti, přece jen má za sebou nejen štace v NHL, ale prošel i nižšími kanadskoamerickými soutěžemi.
Úvodní kemp pro nováčky
Snídaně – meeting – workout – led – oběd – meeting – posilovna – fyzické testy zaměřené na silové cviky. Každodenní rutina na začátku kempu pro nováčky. Poslední den došlo i na modelový zápas, který se hrál na dvě třetiny – každá ovšem měla 25 minut a čas se při přerušení nezastavoval.
Vejmelka šel na led jako úplně první a zachytal si tedy v úvodní třetině. Trenérům se tak ukázal zřejmě v tom nejlepším možném světle, nepustil totiž za svá záda žádný puk. Celkově pak jeho tým vyhrál 3:2. „Trenéři mě chválili a z toho mám samozřejmě velkou radost,“ přiznává.
Kromě hodnocení se však zjišťovaly i další věci. Aklimatizace na jiný styl hry, jiná světla v hale, jiné úhly, které jsou dány rozměry NHL hřišť. Jiné rozměry výstroje, kterou si však bývalý brankář Komety nechal už v létě poslat do Brna, aby v ní mohl trénovat.
„Trenéři mě chválili a z toho mám samozřejmě velkou radost.“
„Nejviditelnější rozdíl ve hře byla rychlost, protože co umí američtí i kanadští mladíci s pukem, v jaké rychlosti jej dokážou zpracovat, to je až neuvěřitelné. Sám jsem pořád v akci, nemusím vyčkávat na zákrok, což mi vyhovuje, i v minulosti se mi chytalo daleko lépe, když se v bráně nezastavím.“
Po úvodním kempu následoval turnaj právě pro nováčky, kterého se kromě Arizony účastnily týmy Las Vegas, Anaheim a Los Angeles. Vejmelka si zachytal v duelu proti Kings, který Arizona až po samostatných nájezdech prohrála 1:2.
„Mám z toho však dobrý pocit. NHL je právě jen o jedné šanci, o jediném pokusu a já jsem se na něj připravil co nejlépe. V nájezdech jsem pustil jediný gól, bohužel spoluhráči dvakrát netrefili bránu, a tak to vlastně mohu svádět na ně,“ směje se s tím, že díky svému výkonu prošel sítem hráčů, kteří se účastní hlavního kempu
Tam už se láme chleba ve smyslu bytí či nebytí v prvním týmu pro novou sezonu. Při nováčkovském turnaji pak mohl Vejmelka z tribuny sledovat i dalšího komeťáka Jakuba Brabence v dresu Las Vegas, kterému držel palce a sledoval šance, které si šikovný brněnský útočník vytvořil.
Foto: Arizona Coyotes
Nové číslo i nová maska
Roky a roky je Karel Vejmelka zvyklý mít na zádech číslo 50. V Arizoně je však obsazeno a má ho jiný gólman, a tak muselo přijít rychlé rozhodnutí. „Sáhnul jsem docela rychle po sedmdesátce. Hrál s ní i můj táta, navíc oba mí rodiče jsou ročník 70, takže nebylo co řešit,“ vysvětluje Vejmelka.
Příchod do nového klubu sebou nesl i další, pro gólmana důležitou věc, a to masku, která se v tomto případě vyráběla během léta. Nese klubové barvy a motivy, je na ní už nové číslo 70, dvě vlajky – jedna česká a druhá americká.
Z osobnějších vyobrazení je pak k vidění křížek, dále pak logo nadace Saves help, jejíž součástí Karel Vejmelka je.
Boj o NHL
V těchto dnech probíhá hlavní kemp. Kromě jiného bude odehráno šest přípravných zápasů, a protože vedle Vejmelky je v této skupině dalších pět gólmanů, vypadá to na jeden, jediný klíčový zápas, který může napovědět o budoucnosti každého z nich.
Budou tedy rozhodovat detaily, maličkosti, možná i trochu štěstí, ale z těchto věcí nemá český gólman strach.
„Jsem nohama na zemi. Co se má stát, to se stane. Pracuji na 100 procent, od trenérů i od spoluhráčů slyším chválu, takže vše je možné,“ přemítá bývalý hráč Komety, který je s brněnským klubem stále v kontaktu.
„Jsem nohama na zemi. Co se má stát, to se stane.“
Konkrétně rozebírá svoji americkou misi jak s trenérem brankářů, stejně jako s kondičním trenérem, pro které je to také zkušenost a mohou porovnat a zapojit do své práce případné nové poznatky.
Trochu omezeně, ale o to intenzivněji sleduje česko-švýcarský hotelový pokoj své mateřské ligy. Takže se rozebírá podpis Jana Kováře v Zugu, start Komety v nové sezoně.
Na prvním místě je ale probíhající kemp, vůle a síla, která by mohla dovést Vejmelku na kolbiště zápasů NHL, splněný sen. Nejen zkušenosti z Komety ho naučily trpělivosti, umění vyčkávat, zároveň ale chytit šanci za pačesy, a to se právě děje.
Až se bude závěrečný kemp vyhodnocovat, možná se na seznamu hráčů pro novou sezonu týmu Arizona Coyotes objeví i číslo 70 a odchovanec třebíčského hokeje vyčaruje úsměv na tváři nejen svým rodičům, své rodině, ale i zástupu fanoušků českého hokeje.
Share on Facebook
