Velký hráč i šéf, co miloval život. Ivan Hlinka chybí českému hokeji už 15 let

16. srpna 2019, 8:05

Václav Jáchim

Nechtělo se tomu věřit, ta smutná zpráva způsobila šok. Bylo pondělí 16. srpna 2004, krátce před zahájením přípravy národního týmu na Světový pohár. Ivan Hlinka coby hlavní kouč krátce předtím oznámil nominaci, zařadil do ní veškerá slavná esa, byť se spekulovalo, zda skutečně všichni budou mít zájem.

"Nikoho jsem se neptal. Reprezentace je čest, tohle vždycky platilo a platit bude. Kluky jsem do seznamu napsal. Kdo nechce hrát, ať mi to řekne," povídal na tiskové konferenci.

Nikdo se samozřejmě neozval. Léto se přehouplo do druhé fáze, Hlinka už v hlavě převaloval konkrétní myšlenky, které chtěl u týmu uskutečnit. Jenže pak se to stalo. Skvělý útočník, trenér a výborný chlap měl v onen nešťastný den vážnou nehodu. Osobním vozem jel z Karlových Varů směrem na Prahu a v jedné ze zatáček nad lázeňským městem se střetl se skříňovým nákladním vozem, který řídil František Veleba. Hlinkovi nedal přednost.

Kouč olympijských vítězů z Nagana byl převezen do místní nemocnice, kde tři hodiny po bouračce zemřel. Pro ty, kdo jej znali, a vlastně pro celou republiku se na chvíli zastavil svět. Odešel výtečný hokejista a možná ještě lepší kouč, který by výhledově patrně zamířil do pozice šéfa hokejového svazu. Aspoň tak to koncem 90. let viděl Karel Gut, který Ivana Hlinku považoval za svého možného nástupce.

Foto: Facebook Česká hokejová reprezentace

Litvínovský odchovanec znamenal pro fanoušky i sport samotný víc než většina jiných. Hlinka měl charisma, něco kouzelného, co je dopřáno jen vyvoleným. Uměl se smát i být přísný. jednal férově, s hráči se nebratříčkoval. Přesto, nebo spíš právě proto za ním šli. Uměl si je získat. Přitvrdil, ale byl také lidský. Z ničeho nedělal velkou vědu. "Hlavně se z toho nepos...," to bylo jeho krédo.

Hokejem žil, měl však sobě takový zvláštní nadhled, což bylo patrné třeba při banálních pozápasových rozhovorech. "Jaké mám pocity? Ježiš, tuhle otázku slýchám od roku 1969, kdy jsem začal hrát za nároďák," obracel oči vzhůru. Jen párkrát v životě byl prý skutečně naměkko, při hokeji suverénně nejvíc po zlatém triumfu v Naganu. Přišel mezi žurnalisty a řekl: "Je to můj osmnáctý největší úspěch v životě," pravil. Nikdo nevěřil. "Promiňte, musím jít, abych nenastydl. Za pár dní máme extraligu na Slavii," usmál se. To byl celý on.

Zapadl do kabiny a tam se rozbrečel. Opačné chvíle prožil zase na mistrovství světa v Itálii. Před 20 lety. Národnímu týmu se nedařilo, kdyby prohrál i s Norskem, nekonal by se postup do play off. Když pak Jiří Doležal zachránil remízu 2:2, navenek vyrovnaný Hlinka vyrazil ze střídačky na onu místnost. Stres musel ven. S hokejem prožil dobré i zlé, nikdy se ale úspěchům či zklamáním zcela nepoddával. Věděl, že ve sportu nikdy není nic jasného.

Vítězství pominou, porážky také. Hlinka nesnášel, když někdo dělal něco napůl. Neuměl prohrávat, v době aktivní kariéry prokázal ohromné srdce. A dovednost, samozřejmě. Stal se třikrát mistrem světa, vybojoval dvě olympijské medaile. Nechyběl na prvním ročníku Kanadského poháru. Do NHL sice odešel pozdě, jinak to za tehdejšího režimu nešlo, přesto nasbíral hromadu bodů a s Vancouverem si zahrál finále Stanley Cupu. Říkal, že prožil mimořádnou kariéru, a že měl hodně štěstí. Nerad vzpomínal jen na šampionát 1981. "Byl jsem po zranění a trenér Bukač ze mě udělal třináctého útočníka. Tohle jsem si nezasloužil," povídal.

Když se vrátil ze zahraničního angažmá, začal s trenéřinou. Nikoho nepřekvapil, Ivan Hlinka byl velkým hráčem nejen ve smyslu sportovním, nýbrž i lidském. A také rozeným šéfem. Člověkem, který má dar pozitivně ovlivňovat druhé. Záleželo mu na "svém" Litvínovu. Dokonce natolik, že když se v sezoně 1986-87 nedařilo, oblékl výstroj a šel na led. Bez pořádného tréninku, jenom tak - chtěl pomoci.

V sedmatřiceti letech stihl 19 utkání a 23 kanadských bodů! Posléze povýšil k reprezentaci. Frustraci z nepovedeného MS 1991 změnil v dobu bronzovou, tuhle medaili bral jeho tým na olympijských hrách v Albertville, na domácím šampionátu 1992 i rok poté v Německu. Když se nepovedla výše zmíněná Itálie, musel odejít. Každý tušil, že ne na dlouho. Byl to paradox: Hlinka se společně se Slavomírem Lenerem vrátil v době, kdy se reprezentaci zase nedařilo. V sezoně 1996-97 elitní Bukačův výběr nezvládl Světový pohár ani tři podniky Euro Hockey Tour.

Jenže pak nastala zlatá éra. Turnaj v Helsinkách, který máme spojený s koncertem řady Vůjtek, Patera, Procházka, ale také s nechutnými provokacemi Kanaďanů, jež českému týmu vzaly šanci na zlato. Následovalo Nagano - nejkrásnější turnaj všech dob, který z českého pohledu už těžko něco překoná. Čtrnáct měsíců poté pro změnu zlaté Norsko, kde Hlinka kromě spousty jiných kouzel vytáhl to s výměnou brankáře při nájezdech s Kanadou. Když kouč poslal Čechmánka místo Hniličky, televizní komentátor stanice Eurosport označil českého trenéra za hlupáka. Jakmile nájezdy skončily, a Češi slavili postup do finále, onen človíček seděl v hale jako hromádka neštěstí.

Všechny tyhle trumfy otevřely Hlinkovi cestu do NHL. Převzal Pittsburgh, s Finem Alpo Suhonenem, jenž vedl Chicago, byli prvními Evropany v pozicích hlavních trenérů slavné ligy. Další kroky Hlinky vedly do ruského Omsku, krátce pracoval jako hráčský agent, po sezoně 2003-04 hlásil třetí návrat k reprezentaci. Střídal Slavomíra Lenera, svého někdejšího blízkého kolegu. Jenže velkých bitev na World Cupu ani na MS ve Vídni se už nedočkal, štafetu bleskově převzal Vladimír Růžička. A národní tým sehrál jeden z nejlepších ročníků vůbec - v první řadě za Ivana!

Tehdy 16. srpna 2004 zasáhl osud způsobem, který nikdo nečekal. Čtyřiapadesátiletý chlap, který předtím vydatně zvolnil životní tempo a hodně času trávil u milovaného golfu, odešel od rozdělané práce. Opustil manželku, rodinu, svěřence, kolegy, stovky přátel a tisíce fanoušků. Zdá se to jako včera, ale bez Ivana jsme už téměř 15 let. A českému hokeji pořád strašně chybí...

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz