Vicemistr světa Ivo Prorok ukončil kariéru, v Karlových Varech začal trénovat dorost

Nebýt zranění kolena, nejspíš by nadále přeskakoval mantinely a dával góly v domácích ligách či v některé zahraniční soutěži. Ale zkušený útočník Ivo Prorok měl na konci kariéry smůlu. Během ročníku 2007-08 si vážně pochroumal koleno a musel na operaci, později se mu potíže vrátily. "První zákrok se asi úplně nepovedl, loni na podzim jsem hrál za Ústí a pak i krátce za Most, ale se zpožděním jsem se dozvěděl, že jsem měl v koleně přetržený vaz. Odhalilo to vyšetření magnetickou rezonancí, nezbývalo nic jiného, než podstoupit další operaci," říká bývalý reprezentant.

Zákrok se uskutečnil 9. ledna, poté nastal čas dlouhého léčení. "Ještě pořád rehabilituju, ale už to snad bude dobré," hlásí. V uplynulých týdnech a měsících měl dost času přemýšlet o budoucnosti. "Můj hokej byl vždycky založený na důrazu, chodil jsem do soubojů a potřeboval jsem být stabilní. S tím nešťastným kolenem jsem si užil své, začal jsem zvažovat, jestli mám ještě hrát. Nebo ne," přiznává.

Věděl, že i tak se rozhodnutí hodně přiblížilo. "Jasně, v prosinci mi bude čtyřicet. Kdybych u hokeje zůstal, tak by to bylo na rok nebo třeba na dva. Jednou bych musel skončit stejně, takže jsem to udělal teď," připomíná. Proroka hodně ovlivnila nabídka, kterou dostal od karlovarské Energie. "Ozval se mi generální manažer Míra Vaněk s tím, jestli bych ve Varech nechtěl trénovat starší dorost," říká.

Někdejší útočník Litvínova, Slavie, Vítkovic a dalších klubů připouští, že to hrálo dost velkou roli. "Díky trénování mohu zůstat u hokeje, což je samozřejmě plus. Zvažoval jsem do dlouho, opravdu dlouho. Takové rozhodnutí není jednoduché. Nakonec jsem souhlasil. Návrh ze strany Karlových Varů byl zajímavý, dost mě ovlivnil," vysvětluje.

Ačkoli bydlí v Litvínově a pochází ze severu Moravy, nyní bude Prorok většinu času trávit v západočekých lázních. "Domů to odtud nemám daleko, nějakých 80 koilometrů. Zatím budu dojíždět, ale časem se chci přestěhovat. V tomto ohledu není žádný problém," říká. První trenérskou prací bude pro vyhlášeného bojovníka starší dorost Energie, kde dělá asistenta Václavu Eismannovi.

"Časem bych měl dostat i nějaké sportovní třídy, už se na tu práci moc těším. Ve Varech jsme začali s letní přípravou, hodně mě to chytlo. Začínám zcela novou etapu, beru to jako velkou výzvu. Hráčskou kariéru jsem ukončil, teď je na řadě trénování. I když nevylučuju, že si ještě někdy někde zahraju. Ale na nejvyšší úrovni to nebude. Maximálně třeba ve druhé lize, nebo někde na krátkou výpomoc. Uvidíme," pokračuje.

Zdravotně by měl být brzy zcela v pořádku. "Škoda, že jsem vzhledem ke zranění nemohl minulý rok pořádně hrát. Nastupoval jsem do zápasů, aniž bych věděl, že koleno není v pořádku. Když mi pak v Ústí udělali magnetickou rezonanci, ukázalo se, že mi v koleně zcela chybí vaz. Musel jsem na druhou operaci a bylo po sezoně," lituje s odstupem.

Další hokejové plány tím pádem dostaly pořádnou trhlinu. "Nedá se říci, že jsem koukal daleko dopředu, ale ještě jsem chtěl nějaký čas u hokeje vydržet. Ovšem vrcholovou činnost končím s dobrým pocitem, nemám si na co stěžovat. Na mezinárodním ledě považuju za největší úspěch stříbrnou medaili z mistrovství světa v Rize, ona byla skvělá celá ta sezona 2005-06. Se Slavií jsme hráli finále, pak přišel nároďák, což jsem tehdy ani nečekal," vzpomíná.

Mezi elitu prošel Prorok postupně. Krok za krokem. "Myslím, že tohle dnešním klukům dost chybí. Nejsou trpěliví, všechno chtějí hned. Já hrál ligu dorostu, na vojně první národní, pak nejvyšší soutěž. A nakonec v reprezentaci. I do ciziny jsem se podíval. Sice se mi nepovedlo získat domácí titul, ale to nevadí. Během těch let jsem poznal spoustu skvělých hokejistů a zajímavých lidí," přiznává.

Nezdolný bojovník býval také hodně impulsivní, sport dělal srdcem. Říkal, co měl na jazyku, což mu občas přinášelo problémy. "No jo, trenéři to se mnou neměli lehké. Jsem už takový," usmívá se. Teď nastala velká výměna rolí. Z Proroka se velmi rychle stal kouč, který bude cepovat mladé naděje k co nejlepším výkonům a individuálním dovednostem.

"Když jsem se dřív díval na hokej z tribuny, býval jsem klidný. Ale na střídačce to asi bude jiné. Zatím nedokážu odhadnout, jaký se ze mě stane trenér. Jestli emotivní, nebo spíš klidnější... Sám jsem zvědav, jak to budu prožívat," doplňuje závěrem.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• Mládež
• HC Energie Karlovy Vary