VIDEO: Oslavy Varaďových kluků. Má respekt a autoritu, chválí si Stránský
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Do roku 2016 čekal Třinec na svůj první titul v juniorské kategorii. Mladí Oceláři paradoxně zahájili sezonu třemi porážkami za sebou, ale svou formu stupňovali, až na finálovém turnaji nepoznali přemožitele a došli si pro české zlato. Jako kapitán je dotáhl na vrchol David Stránský, kterému stejně jako dalším spoluhráčům ročníku 1996 skončila juniorská kariéra tím nejlepším možným způsobem. Podívejte se, jak vypadala třinecká radost v Litoměřicích!
Jakmile po posledním zápase skončila oficiální část ceremoniálu, třinečtí junioři se radostí doslova sesypali na svého trenéra Václava Varaďu. Ten přitom odstartoval letošní ročník coby asistent trenéra extraligového A-týmu. Jenže v listopadu společně s Jiřím Kalousem rezignoval a o pár dní později převzal kormidlo nejstarší mládežnické kategorie.
„Asi to tak mělo být, prostě si to tak sedlo. I pro mě osobně to je skvělá záležitost a zakončení roku, který se pro mě nevyvíjel moc dobře,“ radoval se Varaďa po finálové výhře 4:2 nad Spartou. „Mám doma dvě holčičky, které miluji. Chtěl bych jim poděkovat, protože tatínka moc nevidí. Ale tahle parta, to jsou mí kluci, a opravdu mi na nich hrozně záleží. Děkuji jim, že pro mě makali,“ říkal v emocích.
Davide, jak se vám tohle poslouchá?
Od té doby, co k nám trenér Venca Varaďa přišel, jsme z něj cítili důvěru. Vštěpil nám do hlavy, že si máme věřit a že máme bojovat za každého stavu. Myslím, že nám dodal hodně sebevědomí, kluci se pod panem Varaďou obrovsky zvedli. Jsme prostě jeho kluci. (směje se)
Máte k němu blíž díky tomu, že patří mezi mladé trenéry?
Myslím, že tohle nehrálo roli. Spíš to, že má přirozenou autoritu, respekt a prostě nemusí něco říkat dvakrát. Co řekne, to platí. Respektujeme ho ať už jako hráče, za tu jeho kariéru, tak jako trenéra.
Když se vrátíte po stopách sezony: Měli jste nějaké těžké momenty, kdy to pro vás vypadalo špatně?
Pokud bych měl hodnotit celou sezonu... Začátek nám vůbec nevyšel. Neměli jsme v podstatě důvěru nikoho. Asi nikdo by nevěřil, že se nám může něco takového podařit. Ale postupem sezony jsme začali věřit, že když budeme pracovat jako jeden tým, když budeme šlapat v trénincích i zápasech, tak se nám může něco povést. A tohle je důkaz.
Kdy nastal zlom?
Myslím, že v době kolem Vánoc. Podařilo se nám urvat několik zápasů a zjistili jsme, že se dá hrát s každým soupeřem. Podle mě nás celou sezonu nikdo nepřehrával, akorát jsme měli problém s neproměňováním šancí. A důležité bylo, že to se pak zlomilo.
Do závěrečného turnaje šla jako hlavní favorit Sparta, která vyhrála základní část a v sezoně jste ji neporazili. Cítili jste na sebe menší tlak, že jste ti „druzí vzadu“?
V základní části jsme s nimi odehráli dvě utkání. V prvním jsme nebyli doplnění o hráče, jako je Lukáš Jašek, Michal Kovařčík. Tihle šikovní kluci nám potom hodně pomohli. V domácím zápase už jsme byli neřekl bych lepším týmem, to bych si nedovolil tvrdit, ale minimálně vyrovnaným. Jenže jsme zase neproměnili šance. Ale už jsme si na ně věřili.
Na turnaji jste Spartě ve skupině nasázeli devět gólů. Počítali jste s tím, že finále bude úplně o něčem jiném?
Věděli jsme, že Sparta je takový mančaft, kterému by se to dvakrát nestalo. Asi na nás nebyli dobře připravení a chytli jsme je ve slabším rozpoložení. Nemyslím, že by se takový výsledek mohl opakovat. To se stane jednou z deseti zápasů, abychom je takhle nachytali.
Co tedy ve finále rozhodlo? Byla to větší vůle po vítězství?
Od začátku jsme si říkali, že tyhle zápasy jsou jenom o vůli, oddanosti, kdo tomu dá trošičku víc. Jestli padneme do střely a podobně. Tyhle maličkosti rozhodují.
Možná vás k titulu nakopl rozhodující pátý zápas čtvrtfinále s Hradcem, kdy jste proti nováčkovi konečně zlomili těžkou sérii. Nasázeli jste mu jedenáct gólů...
Abych pravdu řekl, bavili jsme se s klukama, že nás to hodně nakoplo. Říkali jsme si, že bylo dobře zažít situaci, ve které šlo o všechno. Určitě nám ten zápas psychicky pomohl. Série pro nás byla těžká, Sparta naopak prošla play off docela hladce.
Co jste říkal na výkony formace Lukáše Jaška s bratry Kovařčíkovými? V Litoměřicích se na ně dívalo opravdu krásně.
Ti kluci jsou na puku obrovsky šikovní. Mají skvělé hokejové myšlení a ten dar, že o sobě vědí. Jsme hrozně rádi, že jsme je měli. Dokázali se podřídit mančaftu, nešli na sebe, ale makali pro tým. Myslím, že rozhodlo právě to, že naši lídři šli pro tým. V některých jiných týmech si třeba mysleli, že se tady zviditelní, ale my jsme měli jeden cíl. A to bylo vyhrát titul.
V juniorské extralize se od nové sezony ruší výjimky, což je špatnou zprávou pro všechny hráče ročníku 1996. Včetně vás. Jak jste tohle rozhodnutí přijali?
Jakmile jsme se to s klukama dozvěděli, říkali jsme si, že to je teda naše poslední sezona a že do ní chceme dát všechno. Nijak dál jsme to neřešili. Chtěli jsme tam nechat o to víc, aby to letos vyšlo.
Share on Facebook
