Vidíte, jaký je lídr. Pastrňákův parťák o výbuchu v kabině i hokejově exotickém původu
Mason Lohrei
|
Foto: iihf.com
(CURYCH, od našeho zpravodaje) Když si letmo projíždíte americkou sestavu, asi nenarazíte na jméno, u kterého si řeknete: „Jo, tohle je superhvězda.“ To až v úterý, kdy dorazí Matthew Tkachuk. I tak ale USA přivezly do Curychu pár zajímavých chlapíků. Třeba Mason Lohrei – 25letý obránce Bostonu, takže Pastrňákův spoluhráč, světový šampion z loňska, ale taky první hráč NHL narozený v Louisianě.
Představte si nedělní poledne. Obídek, pohodička, možná nějaký ten šlofík u televize. Asi tak vypadal zápas Spojených státu s Velkou Británií. Favorit ho celkem v pohodě zvládl 5:1, i když si v polovině prožil při srovnání na 1:1 pár těžkých chvil.
„Na tomhle turnaji není žádný tým špatný. Prostě na nás hned od začátku nastoupili. Je jasné, že se proti nám každý pokusí předvést co nejlepší výkon. Ale nakonec jsme to zvládli dobře, nezačali jsme panikařit a nedělali chyby,“ shrnul pohodový triumf Mason Lohrei.
V zápase neměl ani bod, nechtěla ho televize ani zahraniční média. Nebyl tak problém pobavit se o zajímavějších tématech než je „béčkový“ zápas na mistrovství světa. Například extrémně široký led, na kterém se ve Švýcarsku hraje. Američané se s ním sžívají, páteční otvírák s natěšenou domácí partou nezvládli (1:3).
„Člověk má trochu víc místa a času,“ zamyslel se Lohrei. „Někdy se mi stává, že něco zahraju, a na střídačce si pak říkám, že jsem to měl udělat jinak. Všichni se snažíme přizpůsobit a myslím, že postupem času budeme lepší a lepší.“
„Někdy se mi stává, že něco zahraju, a na střídačce si pak říkám, že jsem to měl udělat jinak.“
Být lepší možná Stars and Stripes potřebují víc než kdy dřív. Většinou se od nich nic moc nečeká. Každý si uvědomuje, že do Evropy berou mladý výběr a výsledkový úspěch je pro ně na druhé koleji. Po loňskem zlatu ze Stockholmu a olympijské pohádce z Milána ale tlak veřejnosti možná přeci jen stoupl. „Všímám si, že po úspěších z posledních let teď mistrovství světa doma mnohem víc rezonuje. Víc lidí se na zápasy kouká v televizi,“ přikývl skoro dvoumetrový čahoun. Spolu s Isaacem Howardem jsou jediní členové současného týmu, co na MS hráli i loni.
Pastrňákův křik v kabině? Takhle se chovají lídři
To David Pastrňák letos ve Švýcarsku chybí, z klubu ho ale Lohrei dobře zná. A taky si uvědomuje, jak je pro Boston důležitý. Možná jste zaznamenali video, které koncem dubna obletělo hokejový svět. Bruins v Game 4 série s Buffalem po první třetině tekli 0:4 a „Pasta“ celou kabinu doslova seřval.
„V kabině má (Pastrňák) hodně silné slovo. Když se nedaří, tihle kluci musí zvednout hlas.“
„Na tom vidíte, jaký je lídr. Náš nejlepší hráč, táhne tým. A v kabině má hodně silné slovo. Když se nedaří, tihle kluci musí zvednout hlas. Přesně to lídři dělají. Je štěstí, že Pastu máme,“ vrátil se k emotivnímu momentu Lohrei. „Rozhodně má předpoklady k tomu, aby jednou dělal kapitána,“ dodal.
A Zacha? „Pavel je trošku tišší, ale taky je to vůdčí osobnost. Sice zrovna nekřičí jako David ve videu, na které jste narážel, ale slovo si sem tam vezme taky. Na ledě jde příkladem – zahraje přesilovku, oslabení, zblokuje střelu. Zkrátka mu nesmrdí ani tvrdá práce.“
Jak se kluk z Louisiany dostane na led?
Lohrei pochází z hokejově hodně exotických míst. Narodil se v Louisianě a je historicky jediným hráčem NHL z tohohle jižanského státu. Jak se malý kluk z Baton Rouge (hlavního města, pozn. red.) dostane k hokeji? „Můj táta byl profesionální kouč. Když jsem se narodil, trénoval East Coast Hockey League (ECHL) v Baton Rouge. Já ale v Louisianě žil asi jen tři roky, pak jsme se s rodinou přestěhovali,“ zavzpomínal Lohrei. Jen dodejme, že klub Baton Rouge Kingfish existoval pouze mezi lety 1996–2003.
„V Louisianě jsem žil jen asi tři roky, pak jsme se s rodinou přestěhovali.“
A zatímco v Louisianě se asi po městech moc neprojdete, v Curychu je to jiná. Švýcarská metropole působí hodně „neamericky“. Žije v ní půl milionu lidí, ale chodit se po ní dá krásně. A když se vám zrovna nechce, můžete využít hodinářsky přesnou hromadnou dopravu.
„Curych je krásný, moc se nám tu líbí. Vylezeme z hotelu, sedneme na vlak a za pár minut jsme ve městě. Zatím každý den jsme se byli někde podívat. Jsou tady fajn restaurace, když je hezky, dá se sedět i venku. Těším se na další týden,“ zakončil Lohrei.
Share on Facebook
