Vtipálek Olesz o přípravě s hráči z NHL či Baníku. Fotbal? Díky Kubinovi

Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

24. července 9:19

Josef Prášek

Rostislav Olesz před minulou sezonou přestoupil do Mory i kvůli sporu s vítkovickými trenéry. Na Hané rozdává mladým zkušenosti a baví celou kabinu svými vtípky. Během rozhovoru na olomouckém stadionu třikrát křičel jméno svého spoluhráče a rozpis přátelských zápasů se dozvěděl až z nástěnky. Jednou navíc málem odešel, protože už chtěl jít na sobě makat.

Chance liga na Hokejka TV

Dříč to je velký. Taky to ale někam dotáhl, vždyť 34letý forvard strávil za svou bohatou kariéru i osm let v NHL, kde odehrál 365 duelů. A letos by mohl dosáhnout mety 400 zápasů v extralize, na což se připravuje už s Hanáky na ledě.

Rosťo, nad ledem v plecharéně bývá v létě velká mlha. Je to pro střelce výhoda?
To by byla otázka na střelce, a ne na mě…

Ale branky dávat umíte.
(pousmál se)
No ono ty první tréninky jsou o tom, aby si člověk zvykl. A to hlavně na partie těla, které jsou při tom více namáhané. Jinak ta mlha jde vidět hlavně od mantinelu, ale když člověk jezdí po ploše, tak to ani nevnímá.

Trenéři po vás dnes chtěli cvičení hlavně na bruslení a některá byla netradiční. Šlo vám to?
Já jsem se inspiroval hlavně od mladých hráčů, jako je třeba Vojta Tomeček… Vojto! (křičí jméno svého spoluhráče) Ale jsou to nové věci. Člověk to vidí akorát třeba z televize, tak si to nemá možnost vyzkoušet. Jak si potom člověk vodí i puk, tak na to ani nemyslí. Určitě je i dobré, aby tam hokejista ty rozsahy měl a aby se mu pak nic nestalo.

Každopádně zatím se tréninky asi dají zvládnout. Postupně to bude těžší…
Ono to vypadá, že to je pohodlnější, ale někteří to už měli těžké. První minutky jsou někdy obtížné, než si na to tělo zvykne. A to, že se bude pak přidávat? To už člověk ani nevnímá. Je to prostě dřina a každý dělá něco, co je namáhavé. Kdyby to tak nebylo, tak by to nebylo ono.

A kdo z hráčů už tedy říkal, že to byla dřina?
To nevím, já jsem nikoho neslyšel, že by si stěžoval. Naopak, někteří si chtěli i přidávat navíc. Těšili se prostě všichni. A musím zmínit, že Vojtovi (Tomečkovi pozn. red.) to moc šlo, ale pak říkal, že už toho je na něj moc. (usmívá se) Vojto! (opět zakřičel)

Jste rozděleni na dvě skupinky. Jedna je na ledě a druhá má suchou přípravu. Co přímo třeba děláte?
Buď makáme společně, nebo si každý dělá sám, na co je zvyklý. Dneska to už není o tom, že všichni musí dělat hodinu před tréninkem to samé. Každý si najde něco, čím se může inspirovat a co potřebuje. Už to není jen běhání do schodů nebo zvedání těžkých činek. Ta příprava je dost komplexní a k dispozici máme spoustu věcí.

Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

Předtím jste trénoval s týmem celou dobu, nebo jste měl spíše individuální trénink?
S mužstvem jsem byl v přípravě jednou týdně a potom jsem dělal různé věci s mým kondičním trenérem Radimem Poláškem. Vždy máme něco naplánované, co je potřeba udělat.  

„Trénovali s námi i Roman Polák, Radek Faksa nebo kluci z extraligy či jiných evropských klubů. Ale také fotbalisti z Baníku."

A vyhovuje vám to?
Já jsem na tohle zvyklý už dlouho. Máme tam i dost kluků ze zahraničí, co hrají třeba NHL nebo kluci z extraligy či jiných evropských klubů.

Koho konkrétně z hráčů tam například máte?
Byli s námi třeba Roman Polák, Radek Faksa… Nechci na někoho zapomenout. Bratři Stránští, Roman Szturc nebo Ondřej Šedivý. A ještě z finské ligy, kde je Ondřej Roman, Lukáš Klok a tak dále. Jak říkám, je nás hodně, a to porovnání je velmi dobré.

V čem je tohle jiné než příprava přímo s klubem?
Je tam samozřejmě také soutěživost, ale člověk se může porovnávat s ostatními hráči z jiných týmů a jiných lig. Nás se scházelo navíc hodně, ten počet je vlastně podobný, jak někde v týmu. Díky tomu jsme měli každou středu i fotbal na celé hřiště, kde nás hrálo třeba deset na deset nebo jedenáct na jedenáct.

„Já se přichomýtl k fotbalu, když jsem trénoval s Pavlem Kubinou u něj v klubu."

A jak vypadá takový fotbal, když ho hrají hokejisti?
My s klukama hrajeme hlavně obranu nebo zálohu, jen někdo může hrát v útoku. Ale přidají se k nám i někteří fotbalisti, takže to má hned jinou úroveň. Z těch tam jsou třeba kluci z Baníku, a to současní nebo třeba už bývalí.

Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

Tak v tom případě kvalita asi není špatná…
Zápasy sice nehrajeme proti nějakým prvoligovým týmům, ale když hrajeme takhle pravidelně ve středu, tak víme i něco o taktice. Většina to hrála také odmala, takže tušíme, kdo kde může hrát, a kdo ne. Navíc hrajeme i charitativní zápasy pro dobrou věc.

Vidím, že fotbal vás hodně baví. Jak jste se k němu dostal?
Trošku jsem k fotbalu přichomýtl, když jsem trénoval s Pavlem Kubinou (vítěz Stanley Cupu, 970 zápasů v NHL pozn. red.) u něj v Janovicích, kde měl fotbalový klub, o který se staral. Bylo to tedy v rámci letní přípravy, ale to je vše.

„Přátelské zápasy? To vůbec nevím, jak to máme. (usmívá se) Tady před námi je vlastně rozpis... 4. srpna hrajeme doma s Hradcem. (čte z nástěnky) Tak to se těším."

Kombinace více sportů je asi prospěšná i směrem k hokeji.
Nezvládnu každý den běhat, ale třeba dvakrát do týdne si fotbal rád zahraji. I tělo potřebuje něco jiného a když člověk běhá v rámci hry, tak běhání až tolik neřeší.

„Hry“ na ledě v podobě zápasů vás čekají už v srpnu. Na jakého soupeře se nejvíce těšíte?
Jej… to je daleko ještě. To vůbec nevím, jak to i máme. (usmívá se) Tady před námi je vlastně rozpis zápasů… 4. srpna hrajeme doma s Hradcem. (čte z nástěnky)

Ano, je to tak.
Těším se. Proto to taky děláme, abychom utkání hráli. Každého to baví, teď jen doufám, aby i počasí tomu přálo. Sami víme, že když venku bude 35 stupňů, tak ten led nebude mít kvalitu. Pak by za nic nestál ani hokej a nesplnilo by to účel, když by se hrálo „na vodě“.

V přípravě dostanou podle slov trenérů hodně prostoru i mladí hráči. Jak si podle vás zatím vedou?
Kluci určitě zapadnou. V Olomouci s tím nikdy nebyl problém. Po jejich fyzické stránce a tak podobně je ale ještě neznám. Nevím tedy, co dělali v létě a na co jsou zvyklí.

„Tady kolem nás všichni trénují a já dělám rozhovor. To se nikdy nezlepším." (rozesměje se)

Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

Budete jim předávat vaše cenné rady? Přece jen jste jedním z nejzkušenějších hráčů v kabině.
Jojo, to je fakt (směje se). Vojto! (křičí zase na spoluhráče, co jde okolo) Už jsem tě stihl pomluvit! („To je normální,“ odpověděl se smíchem Vojtěch Tomeček) Já už musím jít cvičit. Tady kolem nás všichni trénují a já dělám rozhovor. To se nikdy nezlepším. (rozesměje se)

Ale to doženete, jsme už skoro u konce. Pojďme k tomu předávání zkušeností.
Když budou mít zájem, tak si zde pomůžeme všichni. My musíme odvádět co nejlepší výkony. Teprve je začátek, navíc víme, jaká je teď doba. Musíme si přát, ať jsou všichni zdraví a abychom se pak v hale sešli všichni i s fanoušky. Vždyť pro ně to děláme.

Právě poslední zápas minulé sezony se hrál ale bez nich…
To byla hodně špatná vzpomínka. Ale to tak bylo ve všech odvětvích, jako je kultura a sport celkově. Týkalo se to všech sportovních zápasů… Bez těch diváků to není ono.

Pak následovala karanténa, která nebyla pro nikoho příjemná. Jak jste ji strávil vy?
Já si dneska nezacvičím… (směje se) Tak něco se dalo dělat, všichni chodili běhat třeba do lesa. Já dělal i věci doma, které jsem delší dobu odkládal. Takže něco kolem domu a do toho jsem i cvičil. Trávil jsem čas se synem a plánovali jsme doma, co budeme dělat, až to vše skončí. Ale jak karanténa skončila, tak jsme nic z toho neudělali. (usmívá se)

Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz