Vychytal Ďáblům triumf a kouká po Chance lize: Jsem připravený, hlásí Šimonů
Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz
V Novém Jičíně si služby brankáře Daniela Šimonů nemohou vynachválit. Vždyť jim dvaadvacetiletý maskovaný muž vychytal triumf ve východní skupině 2. ligy, kterého Ďáblové dosáhli po dvaceti letech. Teď je odchovanec zlínského hokeje připraven udělat v kariéře další posun. Popere se o flek ve Frýdku-Místku a pro úspěch udělá maximum.
V uplynulé sezoně jste s Novým Jičínem dokráčel až do kvalifikace o Chance ligu. Byla to vaše nejpovedenější sezona v dosavadní kariéře?
Tak já bych byl rád, kdybych zažil ještě nějakou lepší sezonu. (směje se) Ale určitě ano. Možná ještě v sedmé třídě, kdy jsme hráli mistrovství republiky a skončili jsme druzí, ale to už je přece jen dávno. V dospělém hokeji byla tahle sezona určitě moje nejlepší.
Cítíte se být připraven na posun výš?
Věřím tomu, že ano. Jsem teď ve Frýdku, kde jsou společně se mnou další dva brankáři. Všichni tři bychom měli dostat šanci v přípravných zápasech a pak už bude na trenérech, jak si naše výkony vyhodnotí. Je to nastavené tak, že pokud bych ve Frýdku neměl dostatečné zápasové vytížení, měl bych jezdit do Jičína, kde si vždycky zachytám rád.
Koneckonců proti Znojmu a Havířovu by se Ďáblům vaše schopnosti určitě hodily.
Řekněme, že bude velmi těžké, abychom obhájili vítězství ve skupině. (směje se) Znojmo a Havířov budou velmi nepříjemní soupeři. Jičín určitě nemá srovnatelné podmínky s těmito kluby. Ale na druhou stranu…Ve srovnání s tradičními druholigovými kluby jsou jičínské podmínky skvělé. Pan manažer Urban dělá hokej výborně.
„Ve Frýdku jsme tři brankáři a v přípravných zápasech bychom všichni měli dostat šanci."
Ukázala to i právě skončená sezona. V čem v ní byla vaše největší síla?
Pan manažer poskládal tým velmi dobře. Byli v něm starší a zkušení hráči. Stejně tak nechyběla střední generace a mladí kluci. Mančaft byl vyvážený a všechno si sedlo.
Jen trošku škoda, že vám nevyšla kvalifikace proti Táboru a Dvoru Králové.
Myslím, že to dopadlo tak, jak to dopadnout mělo. Doma se nám sice Tábor podařilo zdolat, ale venku se ukázalo, že kvalita je trošku někde jinde. Prostě byli lepší než my. Přesto v Novém Jičíně panovala spokojenost. Dopadlo to přesně tak, jak si pan manažer představoval. On už v září minulého roku vylepil motivační plakáty, kde bylo napsáno, že je to přesně dvacet let od doby, kdy Nový Jičín naposledy vyhrál východní skupinu 2. ligy, takže jsem rád, že se nám to podařilo zopakovat. (usmívá se)
„Pan manažer Urban dělá hokej v Novém Jičíně výborně."
Máte ve 2. lize k dispozici trenéra brankářů?
V Novém Jičíně trenéra brankářů nemáme. Ale už loni jsem trénoval ve Frýdku, kde trenér brankářů k dispozici je. Od něj jsem byl velice dobře připravený.
Foto: beranizlin.cz
Měříte 182 centimetrů, takže patříte spíš mezi menší brankáře. Na co se při tréninku zaměřujete?
Řekl bych, že se to nedá paušalizovat. Každý si musí najít to, co mu vyhovuje a podle toho k tréninkům přistupovat. Když je gólman vyšší, tak má výhodu třeba při střelách od modré čáry, lépe se mu vykukuje a lépe hledá puky. Když jste menší, tak se svým vzrůstem musíte umět pracovat. Všechno má svoje klady i zápory.
Když vám řeknu datum 19. března 2017, vybaví se vám něco?
Ano, určitě! To jsme se Zlínem jeli do Pardubic a pro mě šlo o debut v seniorské extralize.
„Puk z extraligové premiéry mám doma na poličce."
Jak na něj s odstupem času vzpomínáte?
Hlavně si říkám, že je zajímavé, jak se pardubický klub za těch pět let posunul. Když jsme proti nim hráli skupinu play out, byli prakticky na dně. Dnes asi nehrozí, že by hráli o záchranu. V tomhle to byl zajímavý zápas při zpětném pohledu. Z pohledu Zlína tenkrát už o nic nešlo, jinak by mě do brány nedávali. (směje se) To mě uklidňovalo. Je škoda, že jsme dostali gól asi deset vteřin před koncem prodloužení, mohly být nájezdy.
Schoval jste si puk?
Jojo, na poličce ho mám. Stejně tak jako třeba puk, když jsem ve 2. lize vychytal čisté konto. Ještě jsem mladý, tak si tyhle momenty pamatuju, ale jak bude člověk starší, začne mu to splývat, takže bude fajn mít všechno podložené důkazem. (směje se)
Dva dny před vámi debutoval v roce 2017 v extralize Daniel Huf. Nemrzí vás, že on se v Baťově městě uchytil, kdežto vy ne?
To víte, že člověk o tom občas přemýšlí, ale já to nikomu nezazlívám. Zkrátka si vybrali jeho, bylo to jejich rozhodnutí. Já jsem poté šel do Přerova a že to tam dopadlo, jak to dopadlo, to už je věc druhá.
„Nikomu nezazlívám, že si ve Zlíně vybrali Dana Hufa."
Na co narážíte?
(přemýšlí) V Přerově jsem byl dva roky. První rok byl skvělý po všech stránkách. A ten druhý? Nikdy předtím jsem se nesetkal s tím, že když trenér něco řekne na předsezónních pohovorech, tak aby devadesát procent z toho poté neplatilo. Stejně tak jsem se nikdy nesetkal s tím, že když si s trenérem brankářů řeknete něco mezi čtyřma očima, tak aby to tam nezůstalo. Ale i to jsou zkušenosti do života.
Neměl jste po takové zkušenosti chuť s hokejem skončit?
To si piště, že ano! Ale nakonec mě něco v hlavě přemluvilo, že to ještě balit nemám, protože skončit můžete vždycky.
Rozumná úvaha. Pořád si ještě můžete klást velké cíle.
Jak říkáte, podařilo se mi dostat se mezi nejlepší brankáře 2. ligy. Teď bych chtěl udělat pokrok a postupně se vypracovat mezi nejlepší brankáře Chance ligy. Cesta k tomu vede dlouhá, ale udělám pro to maximum. Co bude dál… Uvidíme.
Na Daniela Šimonů letěl největší počet kotoučů | Foto: Petr Coufal, Český hokej
Share on Facebook
