Vyhráli jsme málo zápasů, potřebujeme to zlomit, hlásí Kremláček
Foto: Karel Švec, Český hokej
Po startu soutěžní sezony a odchodu opor do zámoří dostávají v reprezentační osmnáctce šanci další borci, někteří zase operují s důležitější rolí než předtím. To je třeba případ plzeňského zadáka Vladimíra Kremláčka.
Kremláček se teď s osmnáctkou chystá na velmi těžký turnaj pěti zemí do Sundsvallu. Češi tam už příští týden od středy do soboty vyzvou Američany, Švýcary, Finy a domácí Švédy.
„Určitě se na to těším, bude to pro nás obrovská zkušenost. Všichni soupeři mají kvalitní kádr, budou to hodně dobré zápasy a určitě nás posunou,“ ví český obránce. Nejvíc respektu určitě budí první sok, proti němuž si Kremláček zahrál už na únorovém turnaji sedmnáctky. „Američané byli hodně brusliví, napadali nás a měli jsme s tím docela problémy. Ale pak před Hlinkou i na Hlinkovi jsme je dokázali porazit, takže si na ně určitě věříme.“
Na českou půdu USA tradičně neposílaly elitní výběr, v listopadu ho už znovu nasadí. A není potřeba dlouze rozebírat, jakou mívají v osmnáctce kvalitu. „Nejsilnější soupeř, proti kterému jsem zatím hrál, byla Kanada na Hlinkovi. A Rusové jsou silní vždycky,“ shrnuje Kremláček svoje zkušenosti z poslední doby.
Velká škoda, že národní tým se proti sborné nedokázal povzbudit aspoň jedním vítězstvím. „Podle mě byl hlavní rozdíl v tom, že oni proměnili, co měli. Jejich koncovka byla nekompromisní. My jsme sice neměli šancí až tolik, ale hlavně jsme je neproměnili,“ mrzí zadáka.
„Je to o detailech v rozhodování, nahrávce a hlavně tom zakončení. Všichni na tom musíme v klubu zapracovat, říkali jsme si to. Musíme to zlepšit, abychom byli úspěšní,“ ví Kremláček.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Na českém mužstvu byly znát absence řady zkušenějších hráčů. Tedy těch, kteří by dobré pasáže proměnili v klíčové góly, případně v posledním souboji zabránili kolapsu a ruskému obratu z 2:0 na 2:5. „Odešli nám kluci do Kanady, tahouni, takže jsme se každý srovnávali s novou rolí v týmu. Myslím, že jsme se s tím ztotožnili dobře, ale teď to musíme vylepšit.“
Týká se to právě i Vladimíra Kremláčka. Ten je sice stabilním členem širšího reprezentačního kádru ročníku 2002 už od úvodu v šestnáctce, loni se ale nedostal na největší akce – World Hockey Challenge a olympijský festival. Na Hlinkovi si ovšem zahrál a proti Rusům se už posunul do první formace.
Ze žolíka na hraně sestavy se tak rázem stal hráč, který by měl tým táhnout. „Asi jo. Tohle je spíš otázka na trenéry, ale dostával jsem docela hodně prostoru. Jsem za to samozřejmě rád,“ povídá. „Na Hlinkovi jsem měl méně minut, teď jsem se víc dostal do tempa, což bylo lepší než chvilkami mrznout na střídačce,“ pokračuje.
V první obraně si zahrál s Markem Bláhou, největším útočným torpédem z celé defenzívy. „Naše lajna byla celá dost ofenzivní, měli jsme větší útočnou sílu. Marek má ty návyky do útoku dobré, myslím, že hrál útočníka do osmé třídy. Já jsem se snažil být z nás dvou ten víc defenzivní, abych byl kdyžtak vzadu,“ pokyvuje Kremláček.
Sám se však snaží o něco podobného jako jeho parťák. „Já jsem hrál v útoku asi do třetí třidy, pak už jsem šel do obrany. Trenéři po nás i v klubu chtějí, abychom byli aktivní a podporovali útok. Tak je to asi ve všech týmech,“ hlásí v duchu aktuálních hokejových trendů.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Kde si však plzeňský junior určitě zatím hlídal zadní vrátka, to byly první dvě zkušenosti mezi dospělými. Tedy na farmě v Klatovech. Vladimír Kremláček za ně naskočil do zápasů druhé ligy na Kobře a v Kolíně, a to jako jeden z úplně nejmladších hokejistů napříč celou soutěží.
„Jsou tam zkušenější hráči, dokážou si podržet puk. Hlavně jsou tam všichni silnější, takže v osobních soubojích je to náročnější. I po rychlostní stránce je to těžší,“ popisuje. „První zápas jsem se docela rozkoukával, snažil jsem se hrát jednoduše, opatrně. Ve druhém už to snad bylo lepší.“
Hodně mu pomohlo, že Klatovy jsou víceméně takovým starším juniorským mužstvem. „Jo, většina hráčů je tam o dva tři roky starších než já. Je dobré, že tam máme takhle mladý tým, všichni lítají a hrají podobný styl jako naše juniorka,“ pochvaluje si sedmnáctiletý bek.
Hlavní úkoly si každopádně plní mezi nejstaršími mládežníky indiánů. S těmi ho čeká ještě sobotní duel proti Mladé Boleslavi, pak už rovnou odjede na kemp osmnáctky do Slaného. Severním směrem se Češi vydají v pondělí.
A s jakým cílem? „Určitě vyhrát co nejvíc zápasů,“ odpovídá Kremláček. Ví, že jeho kategorie zatím neprožívá úplně ideální ročník. „Vyhráli jsme docela málo zápasů, teď to potřebujeme zlomit,“ dodává bojovně.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
