Současná NHL se mi moc nelíbí, přiznává legendární střelec Václav Nedomanský

17. prosince 2007, 11:52

Václav Jáchim

Patří k nejlepším střelcům naší hokejové historie. V 60. a 70. letech minulého století zářil na ligových stadionech i v reprezentačním dresu. Václav Nedomanský se stal v roce 1972 mistrem světa, pomohl ke stříbru na olympiádě 1968 v Grenoblu i k bronzu na dalších hrách v Sapporu. Čtyřikrát byl nejlepším kanonýrem domácí soutěže, třikrát vyhrál bodování. Výjimečné statistiky měl i v národním týmu. V roce 1974 za vším udělal tlustou čáru a emigroval. "Chtěl jsem přestoupit do Brna, ovšem nedostal jsem souhlas. To bylo hlavní příčinou," tvrdí útočník, jehož si pamatují generace fanoušků Slovanu Bratislava jako skvělého hokejistu se čtrnáctkou na zádech.

Nový fanshop

Po odchodu z tehdejšího socialistického Československa se Nedomanský vydal do zámoří. Hrál WHA, posléze pronikl do NHL. Sice už překonal třicítku, ale válel jako za mlada. Nastupoval za Detroit, St. Louis a New York Rangers. Končil v osmatřiceti letech, to už vlastnil kanadské občanství.

Chlapík, který ve 220 reprezentačních zápasech nastřílel neuvěřitelných 163 gólů, se později pustil na trenérskou dráhu. Vedl německý Schwenningen či rakouský Innsbruck, poté přijal nabídku Los Angeles Kings a dlouho pracoval pro Krále coby skaut. Usadil se v Kalifornii, kde žije dodnes. Ale v organizaci Kings už nepůsobí, jeho aktuální profese se týká spolupráce se slovenským svazem.

Nedomanský je konzultantem trenérů slovenské reprezentace. "Mám dokonalý přehled o všech soutěžích v zámoří, pravidelně sleduju NHL, farmářskou AHL i juniorské ligy. Poznatky pravidelně vyhodnocuji a komunikuji s trenéry," vysvětluje noblesní elegán, který má v hokejovém světě stále vynikající renomé.

Jakmile vypráví o jakémkoli hokejovém tématu, v očích mu běhají jiskřičky zaujetí. Stisk jeho ruky je pevný. O všem se baví otevřeně, bez vytáček. "Klidně si můžeme popovídat. Mám čas. Sice jsem právě přiletěl z Los Angeles, kde jsem ještě den předtím viděl zápas s Phoenixem. Ale není problém," řekl druhý prosincový týden v pražském hotelu Corinthia Towers.

Do Prahy přijel legendární "Big Nedo" na přátelské utkání Slovenska proti České republice. Zemi, pro kterou toho tolik udělal, navštěvuje stále méně. "Ale jezdím sem rád, vždyť odtud pocházím. Už dlouho se chystám do rodného Hodonína. Mám tam maminku, je jí požehnaných 86 let. Při mé současné práci sice cestuji docela dost, ale do Čech poměrně zřídka," vysvětlil.

Jak jste se vlastně dostal k práci konzultanta pro slovenský svaz?
"Byl jsem osloven už dřív. V zámoří hraje řada slovenských hokejistů a pro místní trenéry je někdy dost těžké posoudit jejich výkonnost. Či formu. Poprvé jsem byl zapojen už na Světovém poháru 2004, pak jsme se k tomu vrátili. Uzavřel jsem smlouvu, která určuje, že musím být osobně přítomen na čtyřech hlavních akcích během sezony a pak na mistrovství světa. Byl jsem v listopadu na Německém poháru, teď jsme měli zápasy v Čechách a na Slovensku proti Švýcarům. Po Novém roce následuje další akce a pak příprava na šampionát. Ten letos proběhne v Quebecu a Halifaxu, velký zájem tedy bude o hokejisty z NHL."

Jste se slovenskými představiteli domluven na delší časový úsek?
"Vyhodnotíme, jak se spolupráce osvědčí. Já bych byl pro. Láká mě pomáhat slovenskému národnímu týmu i před dalšími akcemi. V roce 2009 bude mistrovství světa ve Švýcarsku, kde to dobře znám. O rok později máme olympijské hry ve Vancouveru, pak je šampionát v Německu. No a v roce 2012 pořádá mistrovství světa Slovensko. To jsou všechno veliké výzvy."

Působíte ještě v St. Louis, kde jste pracoval po odchodu z organizace Los Angeles?
"Už ne. Mojí jedinou činností je právě role kontultanta pro slovenský hokej. Jsem za to rád. Hokej mě pořád velmi zajímá, je to náplň mého času. V NHL jsem jako skaut či jiný člen organizací působil dvacet let. Bylo to dlouhé a zajímavé období, určitě jsem se necítil unavený. Ovšem na druhou stranu musím přiznat, že jsem se nacestoval až až. Když jsem dělal skauta pro Evropu, jezdil jsem pravidelně na všechny mládežnické turnaje přes Atlantik, měl jsem skutečně málo času. Později jsem v Kings převzal jinou práci a byl přece jen víc doma. Sledoval jsem tamní ligy a soupeře, do Evropy jsem se pak dostal méně."

Nemrzí vás, že je s tím konec?
"Spíš vzpomínám na lidi, s nimiž jsem v Kings dělal. Všichni už jsou pryč. Dave Taylor odešel do Dallasu, Bill O´Flaherty je na Floridě. Al Murray pracuje pro kanadský svaz, pomáhá u tamní osmnáctky a dvacítky. Já jsem se minulý rok věnoval práci pro St. Louis, s novým generálním manažerem jsme se dohodli na mé roli. Ale pak to skončilo. Když přišla nabídka ze Slovenska, neváhal jsem. Je to pro mě inspirující, fakt mě to baví. Místo ve slovenském národním týmu postupně přebírají zástupci mladší generace, rodí se nový tým. Společnými silami se snažíme, aby byl co nejlepší."

Jsou v zámoří mladí evropští hráči, kteří mají šanci jednou napodobit Jágra, Bondru, Haška, Pálffyho, Sundina a další velikány?
"Někteří potenciál mají. Sleduji je a vnímám situaci každého z nich v jednotlivých klubech. Někomu je přáno, jiný je na tom hůř. Třeba takový Višňovský je výborný obránce, ale v Los Angeles není tak využitý. Nedostane potřebnou šanci, jakou si zaslouží. Přitom NHL se za poslední dobu změnila. Je víc technická, ubylo tvrdých férových soubojů."

Líbí se vám takový hokej?
"Moc ne. Nelíbí. Hokej dělá hokejem fyzický kontakt. Lidé to tak chápu. Potřebujete energii, napětí, náboj. Ale v NHL se hraje jinak, navíc rozhodčí pořád pískají. K pořádnému střetu pomalu nedojde, což je škoda. Určití hráči tím trpí, nemohou se tolik projevit. Kluby je pořádně nevyužívají. To je veliká škoda."

Můžete přiblížit, jak vypadá vaše komunikace s trenérem Šuplerem či koučem slovenské dvacítky Mikešem?
"Probíráme detaily o hráčích. Říkám své poznatky, nabízím varianty. Teď před mistrovstvím světa dvacetiletých jsme kupříkladu diskutovali o přínosu určitých hokejistů z Kanady. Hokejově na to třeba mají, ale co otázka jejich psychiky? Charakteru? Takové věci jsou strašně důležité. Díky svým kontaktům, které jsem získal během minulých let, si zjišťuji i informace, které pohledem na hokejové zápasy nezískáte."

Považujete za důležitou třeba otázku adaptace hráče na jiný hokejový styl? Směrem k NHL, ale i opačně - v národním týmu po příjezdu ze zámoří?
"Určitě. Musíme si uvědomit, že hokej se na obou stranách Atlantiku poměrně přiblížil, ale rozdíly přetrvávají. Ne každý zvládne přechod do Kanady. A ne každý krajánek naopak pomůže reprezentaci. Vezměte si příklad Vladimíra Draveckého. Přišel do Los Angeles, hraje farmu v Manchesteru. Evropský skaut ho doporučil, jenže Dravecký má v AHL na kontě vstřelených branek nulu. Jedna věc jsou ambice, druhá předpoklady a rychlá adaptace. Jakmile se v případě určitého hokejisty netrefíte, je to problém. Zabírá pak místo jiným, klub ztrácí možnost testovat další adepty NHL."

Ale co když některý hokejista neuspěje proto, že nezapadne do momentálních představ klubu? Jinde pak hraje třeba dobře, prosadí se.
"Samozřejmě - takové případy se stávají také. Podívejte se na St. Louis. Hovořilo se o tom, že musel odejít Petr Čajánek, moc prostoru nedostává Martin Ručinský. Ale není to tím, že by je trenér Andy Murray neměl rád. Blues budují tým plný vysokých chlapů, chtějí hrát fyzický hokej. Podle statistik má St. Louis třetí nejvyšší mužstvo v NHL. Jestliže panuje taková filozifie, pak se může stát, že některý hokejista prostě zůstane stranou."

V nesprávnou chvíli je na špatném místě.
"Přesně tak. Platí to i v opačném případě. Někomu to vyloženě sedne, přitom jinde by šanci nedostal. Jsou to specifika práce s hráči, která nikdy nekončí. Můžete o nich diskutovat pořád. Dnešní doba přeje připraveným. Platí to pro hráče, trenéry i všechny ostatní. Díky internetu může každý sledovat, co si zamane."

Je to i váš případ? Používáte často internet?
"Nedovedu si bez něj svůj den představit. Projíždím všechny možné servery včetně toho vašeho, který je velmi seriózní. Čtu si novinky, články, statistiky na nejrůznějších stránkách. Sleduju, co píše Larry Brooks v New York Post. Jaké zprávy mají švýcarská média, zda se náhodou něco neobjevilo na Slovensku či v Rusku. Umím anglicky, německy, nemám problém si přečíst cokoli. Divili byste se, co důležitých podnětů a souvislostí člověk díky tomu objeví."

Když už jsme zmínili vaši činnost pro slovenský hokej, napadá mě otázka, zda vám není líto, že s nabídkou nepřišel nikdo z českého svazu?
"Žádnou jsem nedostal, to je fakt. A jesli mi je to líto? Víte, už víc než deset let jsem nebyl pozván na žádnou oficiální slavnost svazu. Takže je dost nepravděpodobné, aby mi najednou někdo nabídl práci."

Příští rok slaví český i světový hokej sto let od založení. Třeba budete pozván, vždyť jste mistrem světa z roku 1972 a jedním z nejlepších střelců naší historie.
"Tu otázku byste měl spíš položit někomu jinému. Faktem je, že žiju v Kalifornii. A na seznamu zvaných bývalých hráčů prostě nejsem. Když budou dělat pozvánky podle něj, mám smůlu. To říkám ovšem s nadhledem. Ke spoustě lidí v Čechách nadále uchovávám respekt, s řadou bývalých spoluhráčů se potkávám na různých turnajích."

Mimochodem - ve funkci konzultanta slovenské reprezentace jste v minulosti spolupracoval s Peterem Šťastným, který měl ale poté silné rozbroje s prezidentem svazu Jurajem Širokým. Co o jejich sporu soudíte?
"Nemám na to vyhraněný názor, je to věc obou zainteresovaných. Respektuji oba - Petera Šťastného i pana Širokého."

Nemáte pocit, že českému hokeji schází u národního týmu silná osobnost? Generálním manažerem slovenského výběru je Peter Bondra, dřív to byl Peter Šťastný. Oba prošli NHL, mají kontakty, jméno.
"Na to je složitá odpověď. Jde o vůli svazu. Faktem je, že pro tuto roli by byl asi ideální Ivan Hlinka. Trénoval, časem by se možná k práci manažera přesunul. Těžko říci. Každopádně je strašná škoda, že už Ivan mezi námi není. Zrovna jsem se vracel z Mexika do Los Angeles, když jsem se o Ivanově tragédii dozvěděl. Bylo krátce před Světovým pohárem, už jsou to víc než tři roky. Měli jsme spolu velmi vřelý vztah."

Projevilo se to mimo jiné tím, že jste před lety nasměroval k Hlinkovi do Litvínova svého syna, aby hrál na severu Čech naši nejvyšší soutěž. Co dnes dělá Václav Nedomanský mladší?
"Hokej už nehraje. Věnoval se mu vrcholově dlouho, ovšem brzdila ho četná zranění. Pak se tedy raději dal na jinou práci. Má produkční firmu, myslím, že je spokojený. Žije stejně jako já v LA."

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz