Z hostování mezi elitu: Matýs obdivoval Hemského, pomohl mu Divíšek
Foto: Markéta Křížová, hc-slavia.cz
Do nejvyšší soutěže poprvé naskočil už před třemi lety. Prošel si čtyřmi prvoligovými hostováními, z Pardubic musel odejít i v mladším dorostu. Ale nenechte se mýlit, s každým dalším angažmá se Ondřej Matýs posouvá k lepším výkonům. Před letošním play off se navíc zabydlel v kádru Dynama.
Letošní bilance v Chance lize? 30 bodů ve 44 zápasech, skončil třetí v týmovém bodování Vrchlabí. Na týmový úspěch sice nedosáhl, jeho sezona ale pokračuje o úroveň výš.
Vzpomínáte si, kde jste začínal s hokejem?
To vím naprosto přesně, na zamrzlém rybníku na chalupě, kam mě vytáhl táta. Vybavuju si pak i kurz bruslení, kam jsem většinou chodil s babičkou a s tátou. Brečel jsem, že tam nechci být. Schovával jsem se za mantinel, aby si mě nevšimli. (směje se)
Které hokejisty jste v mládí obdivoval?
Vždycky se mi líbil Aleš Hemský, táta se s ním znal, takže Hemák byl vždycky můj vzor. Jednou mi dokonce přivezl podepsaný dres Edmontonu s věnováním, z toho jsem byl tehdy úplně nadšený.
„Jednou mi dokonce přivezl podepsaný dres Edmontonu s věnováním, z toho jsem byl tehdy úplně nadšený."
Měl jste už tehdy jasno o tom, co je váš hokejový cíl?
Mým největším snem bylo, abych se probojoval do A-týmu. Vždycky jsme se s tátou chodili koukat na hokej, takže jsem si tady chtěl zahrát taky. Když se to povedlo, byl jsem nadšený.
První klub, který ale máte ve statistikách, je Žďár nad Sázavou, kam vás poslali na hostování z pardubického dorostu.
V mladším dorostu byl můj ročník 1999 tím novějším, do Pardubic navíc přišli kluci z Poličky, Chocně a podobně, prostě z celého kraje. Takže tam byl přetlak. Já jsem byl tehdy dost hubený a neměl jsem sílu, tak mě poslali do Žďáru. A nebylo to vůbec špatné, hrál jsem tam s Martinem Nečasem, Martinem Kautem, Ondřejem Machalou, Tomášem Havránkem, Ondřejem Trejbalem…
„Po sezoně 2016/2017 ve starším dorostu, kdy jsem vyhrál bodování, jsem si říkal, že to asi jde dobrým směrem."
Nevnímal jste tedy hostování negativně?
Ze začátku jsem to samozřejmě kousal divně, bral jsem to tak, že mě tady nechtějí. Ale ve výsledku mi to pomohlo. A měli jsme tam dobrý tým, dokonce si myslím, že jsme i skončili před Pardubicemi. Takže na to mám dobré vzpomínky. Martinové teď hrají v NHL, Ondra Machala na Kladně, Tomáš v Jihlavě a Trejby v NCAA. (směje se)
Přemýšlel jste o tom, že byste mohl hrát hokej profesionálně?
Po sezoně 2016/2017 ve starším dorostu, kdy jsem vyhrál bodování, jsem si říkal, že to asi jde dobrým směrem. Na áčko jsem si ještě dva roky musel počkat. Ale doufal jsem a věřil jsem, že by to mohlo vyjít.
Foto: Markéta Křížová, hc-slavia.cz
Vzpomínáte si na svůj první zápas v extralize?
Hrál jsem za juniory proti Spartě a po zápase mi Richard Král říkal, že další den pojedu s A-týmem do Olomouce. Od té doby si na to vždycky vzpomenu, když tam hrajeme. Vybavuju si, že jsem tam odehrál první minuty.
Byl jste během nich nervózní?
Protože jsem předtím hrál v Prostějově, tak ani moc ne. Jen trochu.
Zažil jste tehdy velký skok, když jste z juniorské soutěže naskočil hned do první ligy?
Jo, velký. Když si vzpomenu na první zápasy, tak jsem byl prostě maximálně natěšený, takže jsem hrál dobře. Ale postupem času se během sezony projevovalo, že je to dost jiný hokej. Musel jsem víc cvičit, pečlivě se připravovat, i takticky. Musel se ze mě stát chytřejší hráč.
„Musel jsem víc cvičit, pečlivě se připravovat, i takticky. Musel se ze mě stát chytřejší hráč."
Ale asi to byl nejlepší možný krok, ne? Pardubice vás hodily do vody a musel jste se naučit plavat.
Jsem za tu zkušenost moc rád. Samozřejmě jsem nevěděl, co od Prostějova očekávat. Trochu jsem se toho i bál, bylo to moje první angažmá mezi dospělými, nikoho jsem neznal, nikdo neznal mě. Takže jsem z toho měl trochu strach. Ale naštěstí tam byl Tomáš Divíšek, který mi moc pomohl. A ten rok jsem si užil.
Pomohli vám podobně i v Pardubicích? V další sezoně už jste v extralize odehrál 29 zápasů.
Po sezoně už jsem trénoval s áčkem, kluky jsem znal. Už od letní přípravy to bylo v tomhle ohledu jednodušší.
„Uměl udělat srandu v kabině, ale na druhou stranu uměl být i přísný. Já mám na něj jen dobré vzpomínky."
Sezona 2019/2020 přitom byla pro Pardubice hodně zlomová. Jaká byla pro vás?
Společně se třemi spoluhráči z Pardubic jsme začínali v Kadani, mezi kluby totiž tehdy byla spolupráce. Vydrželi jsme tam ale jen pět zápasů, protože to tam moc nemělo úroveň. Potom nám Dynamo vyřídilo střídavé starty do Jihlavy, ale mezitím jsme hráli i hodně zápasů v Pardubicích. Láďa Lubina nám dal šanci, kterou jsem se snažil využít naplno. Ale určitě to v kabině nebylo jednoduché, pořád se prohrávalo, a když to porovnám s letoškem, tak to bylo úplně jiné kafe.
Vnímal jste Ladislava Lubinu jako přísného trenéra?
Jak se to vezme. Uměl udělat srandu v kabině, ale na druhou stranu uměl být i přísný. Já mám na něj jen dobré vzpomínky. Dal mi šanci, které jsem si moc vážil. A na mě nikdy ostrý nebyl.
Matýs dvěma góly sestřelil Přerov
Na první start v dresu Dynama už jsem se ptal. Vybaví se vám ale i váš první gól?
To bylo hned ve druhém zápase, navíc doma proti Hradci. Gól jsem si extrémně užil, měl jsem obrovskou radost. Před plnou halou to byl krásný zážitek.
Vyrovnal jste se i s náhle získanou popularitou?
Nějaké články na webu byly, psalo se o tom prvním gólu. Ale zvládal jsem to s pokorou. Hlavně jsem byl moc rád za tu možnost, že tady můžu hrát.
„Gól jsem si extrémně užil, měl jsem obrovskou radost. Před plnou halou to byl krásný zážitek."
Tehdy hrálo Dynamo o udržení, loni a letos už jste si ale zahrál v úplně jiné atmosféře. Je to velká změna?
Letos to v Pardubicích bylo v základní části perfektní, hrálo se nahoře, tým byl v laufu a všechno šlo lépe. Je tady teď mnohem jednodušší hrát. I ve Vrchlabí to minulý rok bylo super, protože jsme to dotáhli do play off. Všem se nám dařilo, navzájem jsme si pomáhali a hráli jsme jako jeden tým. Jen škoda, že jsme nepostoupili ze čtvrtfinále.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Bydlíte ve vesnici za Pardubicemi, do Vrchlabí to máte skoro sto kilometrů. Cestování vám nevadí?
Je to hodinku cesty, u Hradce teď navíc dodělali kus dálnice, díky čemuž se nám cesta ještě zkrátila. Od klubu máme k dispozici auto s tankovací kartou, na starost to má Tomáš Linhart. Dojíždění je tedy úplně v pohodě a nemůžeme si stěžovat.
Všechno je pro vás jednodušší asi i díky tomu, že ve Vrchlabí nejste jediný odchovanec Pardubic, že? Z prvoligového týmu je prakticky farma po vzoru AHL.
Je to tak, prakticky všichni mladí kluci jsou z Pardubic. Pak jsou tam tedy ještě dva, co proti nám v mládeži hráli za Hradec, ale jsou to odchovanci Vrchlabí. No, alespoň se dobře známe z dřívějška. (směje se) Takže partu máme skvělou, všichni se známe dlouho. Starší hráči jsou navíc úplně v pohodě, takže se tam cítím dobře.
Řekl si o místo v sestavě? Matýs za Dynamo zazářil třemi body
Musel jste v dospělém hokeji změnit svůj styl hry? V mládeži jste nahrával, střílel góly a vymýšlel akce. Nebylo potřeba se trochu přizpůsobit jiné úrovni?
Protože jsem ve Vrchlabí dostal roli hráče, který by měl tvořit hru, hrát na puku a být oporou pro tým, tak si myslím, že mi to zůstalo. Samozřejmě, kdybych měl hrát ve čtvrté lajně, asi bych musel hrát trochu jinak. Ale protože jsem tam měl takovou pozici, tak jsem neměl důvod to nějak měnit.
Máte už představu o vaší další budoucnosti?
Kdyby se mi příští rok podařilo dostat se nastálo do kádru Dynama, tak bych byl šťastný. Případně bych třeba mohl zkusit nějaké hostování jinde v extralize. Stoprocentně bych se chtěl posunout.
„Kdyby se mi příští rok podařilo dostat se nastálo do kádru Dynama, tak bych byl šťastný."
Poslední otázka – nikdy jste si nezahrál v mládežnických reprezentacích. Proč tomu tak bylo?
Měli jsme extrémně silný ročník. Po té dobré sezoně v dorostu jsem byl na dvou kempech před mistrovstvím světa do osmnácti let, ale pak přijeli všichni kluci ze zámoří a ze sestavy jsem vypadl. Ale jak říkám, měli jsme to fakt nabité. Nijak jsem si s tím hlavu nelámal. Věděl jsem, že kluci, co tam jsou, na to mají. Byli lepší, a proto hráli v kanadských a amerických juniorkách nebo už i v extralize.
Třeba vám někdy vyjde dospělá reprezentace.
To by bylo skvělý. (směje se)
Foto: Anton Martinec, hcvrchlabi.cz
Share on Facebook
