Z Třince do Ufy. Chlebem a solí mě na letišti vítat nebudou, tuší Lucák
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Zajímavý „přestup“ oznámili třinečtí Oceláři. Jejich organizaci opouští žákovský trenér Jan Lucák, jenž získal prestižní angažmá. Věnovat se bude talentům v ruském klubu Salavat Julajev Ufa!
Lucák loni v září oslavil teprve třicáté narozeniny. Na začátku sezony jste o něm mohli slyšet v souvislosti s ženskou reprezentací do 16 let, u níž měl nově působit v roli asistenta trenéra Josefa Štoudka. Jenže dívčí národní tým se nakonec vinou pandemie nesešel ani k jedné akci.
Mladý kouč se trénování v třineckém klubu věnuje od roku 2012. Nejprve se učil jako externista, po třech letech už dostal práci na plný úvazek. Začínal u hokejistů třetí třídy a postupně se dostal až k osmákům.
„Adaptace bude asi složitější, ale budu chtít ukázat, že jsem dobrý člověk a trenér. Možná bude chvíli trvat, než budu přijat.“
Nedávno se však musel se svými svěřenci rozloučit. Pokud všechno půjde podle plánu, od nové sezony už bude působit v mládeži ruské Ufy.
„Jsme domluvení tak, že první rok budu rotovat u mládeže jako asistent. Je pochopitelné, že potřebuju hlavně ‚naběhnout‘. Vnímám to jako ideální řešení. Okoukám si to, oťukám. Dohoda je taková, že mi dají určitý prostor, že budou chtít vidět, co umím. Klub také zjistí, jestli jim tento způsob spolupráce vyhovuje,“ říká Lucák v rozhovoru pro stránky Ocelářů.
Nabídka mu ovšem nespadla „z nebe“. Právě v Ufě totiž od roku 2011 hraje ženskou obdobu Kontinentální ligy jeho přítelkyně, slovenská reprezentantka Nicol Čupková. V soutěži patří k nejlepším hráčkám, letos obsadila čtvrtou příčku v kanadském bodování za esy světového ženského hokeje.
Společně chystají za dva měsíce svatbu. Jak to s Lucákovým angažmá souvisí? „V Ufě zjistili, že pokud budu její manžel, může tam být se mnou. Řekli jí, že se pokusí majitelů zeptat, jestli by mládežnického trenéra z Čech angažovali,“ líčí.
Co se mu na první pohled nejevilo moc pravděpodobné, dostalo nakonec reálné obrysy. „Říkal jsem si, že v Rusku asi mají dost svých lidí. Vše ale nabralo rychlý spád a někdy po Novém roce se to podařilo dotáhnout. Vycítili, že moje práce je může nějakým způsobem obohatit. Tím dali najevo také to, že si Nicol váží, že ji chtějí v klubu udržet. Měla totiž myšlenky na návrat na Slovensko k rodině,“ vypráví Jan Lucák na webu hcocelari.cz.
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
V ruštině nevidí problém, sám od sebe se ji dříve půl roku učil a teď ve studiu pokračuje. „Těším se na město, Ufa je velká, má přes milion obyvatel. Hokej tam je nesmírně populární. V samotné Ufě mají myslím až šest zimních stadionů,“ popisuje.
Počítá ale s tím, že začátky budou složitější. „Vím, že nikdo tam Lucáka na letišti chlebem a solí vítat nebude. Vždy pro ně budu Evropan, cizinec. Adaptace bude asi složitější, ale budu chtít ukázat, že jsem dobrý člověk a trenér. Možná bude chvíli trvat, než budu přijat. Když už si vás Rusi mezi sebe přijmou, tak jsou velmi přátelští,“ povídá o poznatcích, které získal především od budoucí manželky.
„Některým rodičům je těžko se zavděčit.“
Fanoušci, kteří sledovali Třinec v prvoligových i extraligových letech na konci minulého století, znají Lucákovo příjmení díky jeho otci Jozefovi. Ten hrál za místní Železárny nejvyšší soutěž mezi lety 1995 a 1999. Respektive – chytal. Jako trenér prošel i mládežnickými reprezentacemi a v klubu doteď působí coby mentor mladých gólmanů.
Co baví na trénování nadějných hokejistů a hokejistek jeho následovníka? „Když člověk vidí u malých hráčů posuny, když z toho děti mají radost. Stinnou stránkou je někdy přílišný tlak od rodičů. Za tu dobu jsem řešil opravdu dost nepříjemných věcí. Neznám v klubu jediného člověka, kdo by někoho protěžoval. Tohle opravdu neexistuje, to by si nikdo nedovolil. Některým rodičům je těžko se zavděčit,“ kroutí Jan Lucák hlavou.
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Respekt u svých svěřenců si vždy snažil budovat slušným chováním. K dětem je někdy přísný, jindy benevolentní – ale pokaždé chce být spravedlivý. A nad nikoho se nepovyšovat.
„Není to ale o tom, že by se člověk bouchal do hrudi a říkal: ‚Já jsem tady šéf a vy budete kmitat.‘ Tak to nefunguje,“ říká a srovnává trénování třeťáků oproti osmákům: „Metodicky je to jiné. Ve třetí, čtvrté třídě je to víc o hraní. Je třeba děti zaujmout. V osmičce děláte jiné věci, už je to víc směřováno k hokeji.“
„Jdu na zkušenou a je možné, že se do Třince vrátím a získané vědomosti tady jednou pořádně zúročím.“
Cizinu navštívil v uplynulých letech několikrát, absolvoval totiž stáže ve Finsku, Švédsku a Rusku. Nepotřeboval ale sbírat všemožné poznatky k tomu, aby věděl, co je pro všechny mladé hokejisty základem úspěchu: Aby je hra bavila.
„Nesmí to mít v hlavě nastaveno jen tak, že budu hrát hokej. To je špatně. Oni se musí těšit momentálně z toho, co je. Nějaké vize musí mít, ale není dobré cíleně uvažovat jen tak, že si chci hokejem vydělat velké peníze. Musí je to bavit, musí mít k tomu chuť,“ uvědomuje si Lucák.
Z organizací Ocelářů se nyní loučí. Ovšem dost možná ne nadobro.
„Třinec je můj domov, vždy se budu rád vracet. K lidem v klubu jsem si vybudoval silné pouto. Neříkám, že teď odcházím a už se nevrátím. Jdu na zkušenou a je možné, že se do Třince vrátím a získané vědomosti tady jednou pořádně zúročím,“ vzkazuje na klubovém webu.
Po devíti sezonách se s námi loučí trenér Honza Lucák. A jeho nové působiště? Ruský Salavat Julajev Ufa! ?? "Třinec je...
Zveřejnil(a) Mládež HC Oceláři Třinec dne Sobota 10. dubna 2021
Share on Facebook
