Žádný machýrek, rodiče mě tak vedou, líčí Sebera. Pomohlo Zlínu plexi?
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Junioři Zlína o uplynulém víkendu zlepšili produktivitu, která jim vynesla první úspěchy. Dařilo se především Matěji Seberovi, jenž ve dvou utkáních zapsal pět bodů a kromě jiného poslal v čase 59:38 bitvu s Jihlavou do prodloužení.
Matěji, máte za sebou úplně jiný víkend, než byl ten první. Co se změnilo?
Těžko říct. Konečně nám tam napadaly nějaké góly, protože minulý týden na tripu jsme nějaké šance nevyužili. Tentokrát nám to tam napadalo, trefovali jsme se a měli jsme na naší straně trochu štěstíčka, ale herní rozdíl tam nebyl. Někdy takové zápasy přijdou.
Nepotřebovali jste se rozehrát?
To je taky možné, že jsme se do toho dostali. Úplně jako nejdůležitější bych to neviděl. Já jsem přípraváky za juniorku nehrál, ale kluci přípravu hráli a zápasy měli, i když je možná zbrzdila čtrnáctidenní karanténa. Jedním z faktorů taky může být, že jsme hráli doma, kde to známe. To nám možná pomohlo, vždycky se hraje lépe doma.
Pojďme k samotným zápasům. Jaký byl ten proti Slavii?
Začátek jsme nechytli. Vždycky první třetiny a začátky, než se do toho dostaneme, zaspíme. Naštěstí jsme dali nějaký gól, což nám pomohlo stejně jako to, že jsme dali první gól. Na konci Slavie dotahovala a nastřelila nám dvě tyčky, takže jsme měli i štěstí. Zápas jsme zvládli dobře, až do konce jsme všichni hrabali a dali do něj všechno.
„Vždycky první třetiny a začátky, než se do toho dostaneme, zaspíme.“
První třetinu jste prohráli 12:21 na střely, což vaše slova potvrzuje. Měli Pražané takovou převahu?
Určitě. V první třetině byla Slavia lepším týmem, takže střely tomu odpovídají. Tlačila nás a byla lepší. Ve druhé třetině jsme se zvedli, pan trenér nám něco řekl v kabině, takže jsme začali hrát, všechno se zvedlo a spadly nám tam nějaké góly. To už bylo dobré.
Takže v úvodu byl klíčový gólman Dominik Šarman?
Ano, ano. Dominik nás moc podržel a vděčíme mu, že první třetina nedopadla hůř a skončila předčasně za stavu 1:1.
Kdy se zápas zlomil na vaši stranu?
My jsme v rámci druhé třetiny dohrávali ještě závěr první, protože asi minutu a půl do konce vypadlo plexisklo. V tom zbytku z první třetiny, který se dohrával po přestávce, se nám podařilo dát gól, což nás nakoplo. Dali jsem na 2:1, to asi rozhodlo, protože jsme potom dali rychle na 3:1 a už jsme to nepustili.
Co se stalo s plexisklem?
Přesně jsem to neviděl, byl jsem na střídačce, ale byl tam nějaký souboj a plexi vypadlo. Nám se to na PSGčku stává docela často. Naštěstí to bylo asi minutu do konce, takže jsme mohli jít všichni do kabiny a dohrávalo se to po přestávce, která byla možná malinko delší. Více jsme to ale nepoznali. Bylo by horší, kdyby se to stalo v půlce třetiny. Delší pauza může nahrát jednomu, nebo druhému týmu, ale naštěstí to bylo ke konci, takže to podle mě ani jeden tým neovlivnilo.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak se vyvíjelo utkání proti Jihlavě?
Opakovalo se to stejné jako proti Slavii. První třetina byla hrozná a byli jsme všichni, nevím kde, asi ještě doma. Pak se to zase zvedlo a bylo to lepší, ale dvougólové manko za stavu 2:4 jsme doháněli tak tak. Dvacet vteřin do konce se to povedlo, takže takový gól nás potěšil. Podle mě jsme ale měli s Jihlavou urvat minimálně dva body, jeden je málo podle toho, jak to vypadalo. Měli jsme urvat více bodů.
Dukla dvakrát odskočila na rozdíl dvou gólů. Proč?
Nevím, těžko říct, spadlo jim to tam. První třetinu jsme nebyli vůbec ve hře. Potom se hraje těžko, když tým o dva góly prohrává. Na druhou stranu se ukázalo, že jsme hráli pořád dál, věřili jsme a vyšlo to aspoň pro bod za prodloužení. Všechno zlé je pro něco dobré. Neřekli jsme si, že to nemá cenu, dokázali jsme dvakrát smazat dvougólové manko, což vnímám pozitivně.
„Neřekli jsme si, že to nemá cenu, dokázali jsme dvakrát smazat dvougólové manko, což vnímám pozitivně.“
Jak bylo těžké dotahovat jihlavské vedení?
Nebylo to jednoduché. Těžší bylo to podruhé, když vedli 4:2. Ani čas nehrál moc s námi a strašně rychle ubíhal. Naštěstí jsme na konci srovnali po krásné akci Šimona Frömla, který to vzal na sebe, přebruslil dva hráče a předložil mi puk před prázdnou bránu. Dvacet vteřin do konce takový gól, je to pěkné a důvod k radosti.
Nakoplo vás i střídání gólmanů?
Určitě. To se tak dělá, když to trenér usoudí, že potřebujeme nakopnout. Podruhé jsme dotahovali dvougólové manko, takže to pro nás vzpruha byla. Výměna nás měla nakopnout, byla to změna, která nám nakonec pomohla.
Ještě k vašemu vyrovnávacímu gólu v čase 59:38: Vy se budete trefovat jenom na konci zápasů?
(směje se) Já gólů nikdy moc nedával, ale že bych je dával jenom na konci, to určitě ne. Jsem rád za každý. O to více, když jsem tahle na konci vyrovnal. Takové góly vždycky potěší.
Berete to trochu i tak, že jste jako ročník 2001 převzal zodpovědnost za výsledek?
Neberu to jako povinnost, ale snažím se pomoci týmu v útoku i třeba nějakými body. Snažím se co nejvíce pomoci. Nemusím udělat žádné body, když vyhrajeme. Není to tak, že bych si říkal „mám body, je to dobré, splnil jsem si to“, ale důležitější je vyhrát jako tým a získat tři body do tabulky. Nějaké moje body nebo tak, to vůbec, snažím se udělat maximum pro to, abychom dosáhli na výhru.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak jste zatím spokojený s osobními výkony?
Pořád je co zlepšovat. Spokojený nebudu nikdy. Pořád se snažím pilovat, že bych se někdy uspokojil, to vůbec. Pořád se snažím jet víc a víc. Nikdy nebudu spokojený, abych byl pořád lepší a lepší. Jsem tahle od malička vedený. Že bych byl nějaký machýrek, to určitě ne. Rodiče mě takhle vedou, že musím být nohama na zemi, pořád makat, makat a být lepší a lepší.
Už jste dostal v přípravě několik zápasů v áčku. Je ta vidina seniorského hokeje velkou motivací?
Jsem rád, že jsem dostal šanci. Určitě jsem moc rád, že jsem v týmu, takže mám velkou motivaci, abych se do něj ještě více prokousal. Návrat do juniorky neberu špatně, je to pro mě lepší, protože tam hraju a hraju všechno. Jsem rád za šanci, ale je přede mnou ta těžší část, abych se probojoval do základu.
„Že bych byl nějaký machýrek, to určitě ne. Rodiče mě takhle vedou, že musím být nohama na zemi, pořád makat, makat a být lepší a lepší.“
Jak vidíte svoje šance, abyste už v aktuální sezoně prorazil naplno do áčka?
Já nemám rád dopředu něco plánovat anebo mluvit o šancích. Snažím se na ledě vždycky nechat všechno a v každém tréninku se zlepšovat. Uvidíme. Když dostanu šanci, budu moc rád, ale nemám rád mluvit o svých šancích. Je to na panu trenérovi. Já se snažím jenom hrát svůj hokej, neřeším to a nezatěžuju si tím hlavu.
Takže nemáte informace, jak to s vámi bude v rámci seniorského hokeje?
Zatím vůbec nevím, žádné zprávy nemám. Jsem v áčku a chodím s ním na tréninky, nic jiného se zatím neřešilo. Byl jsem tam dva týdny na trénincích a teď jsem si zahrál za juniorku. Hostování někam do první ligy se neřešilo, takže uvidím, jak to bude dál.
Share on Facebook
