Žalčík se z finské štace vrátil do Hradce: Moje cíle jsou nejvyšší
Foto: Archiv Maria Žalčíka
Jeden nadějný gólman jim v zimě odešel, jeden se na jaře vrátil. Řeč je o juniorech královéhradeckého Mountfieldu, jejichž dres bude po dvouletém působení ve finském Jyväskylä znovu oblékat Mario Žalčík.
Hradec Králové pustil zkraje letošního kalendářního roku Jakuba Tichého, který si to namířil do zámořské USHL. Sezonu pak v dresu juniorky dochytali Tomáš Sajdl a Maxmilián Burda. Oba však patří do ročníku 2002, takže mládežnická kariéra jim ve chvíli krutého vypadnutí v nadstavbových skupinách skončila.
Do juniorské kategorie se posunul brankář reprezentační sedmnáctky Jan Kasal, ovšem ten nyní dostal konkurenta. Staršího konkurenta, který v dorostenecké extralize přesvědčil už dříve.
V sezoně 2019/20 byl Mario Žalčík statisticky nejlepším brankářem z týmů, které v soutěži hrály vyšší skupiny. Chlubit se mohl úspěšností 93,26 procenta a průměrem 2,04 inkasované branky na zápas, Mountfield i díky němu a zmiňovanému Tichému pomýšlel na medaili.
Jenže marně, protože covid předčasně ročník ukončil.
Žalčík se následně vydal na zkušenou do Finska. V Jyväskylä plnil dva roky funkci jedničky kategorie U18, s úspěšností vždy těsně zaostal pod 90 procenty. Získal ale kupu hokejových poznatků i životních zkušeností, které bude chtít doma v Česku zúročit.
Prozraďte, proč jste se po dvou letech vlastně rozhodl vrátit?
Už když jsem odcházel do Finska, byl jsem s Hradcem domluvený, že se zase vrátím zpátky. První domluva byla, že se vrátím po roce, ale nakonec jsem tam zůstal dva roky. Tehdy mi v klubu vyšli ve všem vstříc, takže teď jsem zase dodržel slovo já.
„Tehdy mi v klubu vyšli ve všem vstříc, takže teď jsem zase dodržel slovo já.“
Neuvažoval jste o tom, že byste ve Finsku pokračoval?
Nějakou dobu jsem o tom uvažoval. Hokej je ve Finsku jiný. Je mnohem rychlejší, v tom je asi ten hlavní rozdíl od naší ligy. Nakonec jsem se rozhodl vrátit domů, protože jsem chtěl být v domácím prostředí, kde to znám a kde jsem se cítil nejlépe.
A jaké jste viděl ve finském hokeji rozdíly z pozice brankáře?
Měli jsme s trenéry gólmanů hodně individuálních tréninků, které mě opravdu dost posunuly. Jsem teď jiný gólman, než jsem býval před odjezdem. Jinak je to ve Finsku tak, jak už asi každý slyšel: Všichni tam makají poctivě a když odejde trenér, nikdo na to nekašle. Je tam velká konkurence. Před poslední sezonou bylo v mé kategorii osm gólmanů, kteří se ucházeli o místo. Kluky to žene hodně dopředu, chtějí hrát v nejvyšší soutěži. Jsou tam dost náročné tréninky, ale zároveň hodně dbají na regeneraci. I kdybychom hráli třeba čtyři zápasy v týdnu, tak jsme měli dáno, že jeden den v týdnu máme volno na regeneraci, aby si tělo odpočinulo a co nejméně docházelo ke zraněním.
V obou sezonách jste platil za jedničku místní osmnáctky. Jak jste byl spokojen se svými výkony?
Mohlo to být samozřejmě lepší, ale z celkového hlediska jsem byl celkem spokojený, protože jsem měl v brankovišti opravdu hodně práce. První sezonu jsme měli našlápnuto k výbornému týmovému výsledku. Před play off se nám vrátili skvělí hráči z U20 a měli jsme tým schopný porazit kohokoliv. Je velká škoda, že z důvodu covidu byla sezona už zase ukončena.
A co ta druhá?
Ta byla výsledkově horší, měli jsme ale mnohem slabší tým než sezonu předtím. Kdybych zprůměroval poslední sezonu, měl jsem okolo čtyřiceti zákroků na zápas. Zachytal jsem si opravdu hodně. Čeho jsem si ve Finsku všiml, že i když se hrálo s posledním soupeřem v tabulce, tak ten zápas mohl dopadnout jakkoli. Kdyby proti sobě dva stejné týmy hrály deset zápasů, tak každý skončí úplně jinak.
„Mohlo to být samozřejmě lepší, ale z celkového hlediska jsem byl celkem spokojený, protože jsem měl v brankovišti opravdu hodně práce.“
V týmu jste měl dva české spoluhráče, Filipa Juříčka a Tomáše Holčáka. Trávili jste spolu hodně času?
Holy byl můj spolubydlící, takže s ním jsem trávil nejvíce času. Bude mi chybět, rozuměli jsme si dobře po hokejové stránce i mimo hokej. Fildu zase znám z dětství z Vítkovic. Hodně jsme se spolu bavili a bylo fajn tam mít někoho se stejnou náturou.
Jaké máte teď vyhlídky v hradecké juniorce? A se kterými brankáři bojujete o místo?
Jsem tam já, pak Kasi (Jan Kasal) a Vojta Mrázek, ale na letní přípravu je nás tam víc gólmanů. Tak je to asi všude, a je to dobře, protože konkurence je zdravá. Doufám, že budu jedničkou. Moje cíle jsou nejvyšší a chtěl bych se v téhle sezoně prokousat do seniorského hokeje.
Foto: Filip Javůrek, mountfieldhk.cz
Konkrétně kam? Do partnerského Kolína, nebo třeba do druhé ligy?
Uvidíme. Rád bych se alespoň na pár zápasů do Kolína podíval. Všechno samozřejmě bude záležet na tom, jaké budu podávat výkony.
Můžete porovnat letní přípravu ve Finsku a v Hradci?
Bohužel to neumím přesně popsat, protože před oběma sezonami, kdy jsem hrál ve Finsku, jsem absolvoval letní přípravu v Česku. Měli jsme v Ostravě skupinu s kondičním trenérem Radimem Poláškem. Dělá přípravu mnohým hokejistům z našeho regionu.
Jak vzpomínáte na předchozí roky v Hradci Králové? Hlavně asi na tu nedokončenou sezonu, kdy se výborně dařilo jak týmu, tak i vám osobně...
Musím říct, že na ni vzpomínám rád, ale zároveň i smutně, protože jsme to měli opravdu dobře rozjeté a myslím si, že to mohlo skončit velkým úspěchem.
„Když teď spadlo šest týmů, tak se zvedne konkurence a mělo by to být ještě lepší.“
Sledoval jste od té doby, jak se spoluhráčům vedlo? Ať už vašim vrstevníkům, nebo třeba dorostencům, kteří naposledy došli až do semifinále?
Musím říct, že jsem to moc nesledoval, vím jenom o pár hráčích, jak se jim dařilo. Spíš jsem ale byl v kontaktu s kamarádem Matějem Gieslem. On hrál poslední sezonu taky ve Finsku a vrátil se zpátky do Hradce. Známe se víceméně odmalička. Je fajn tu mít někoho, kdo má v hokeji stejné myšlení a vysoké cíle.
Věříte, že juniorská extraliga bude mít po zúžení vyšší kvalitu?
Určitě. Bavil jsem se o tom s trenéry a říkali mi, že třeba zápasy v nadstavbě měly opravdu vysokou úroveň. A když teď ještě spadlo šest týmů, tak se zvedne konkurence a mělo by to být ještě lepší.
Share on Facebook
