Zážitek, na který nezapomenu, tvrdí Benák. V Síni slávy jsou i Čajka, Prýl a Trefný
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Stalo se tradicí, že v den listopadového nebo prosincového mezistátního utkání na domácím ledě vítá Síň slávy českého hokeje nové členy. Letos přibyly čtyři výrazné osobnosti, do vybrané společnosti vstoupili Jaroslav Benák, někdejší reprezentační lékař Otto Trefný a in memoriam Luděk Čajka se Stanislavem Prýlem. "Byl to zážitek, na který nezapomenu. Hokejový svátek se vším všudy," konstatuje Jaroslav Benák
Síň slávy českého hokeje má aktuálně už 130 členů, přijetí čtyř nových si nenechali ujít osobnosti jako Luděk Bukač, Stanislav Neveselý, Milan Chalupa, Vladimír Martinec, Jiří Králík, Milan Nový, Jan Klapáč, Richard Farda, Pavel Richter a další. "Pro mě to znamená hrozně moc. Jde o vrchol mé kariéry. Chtěl bych poděkovat všem, kteří mě provázeli hokejovým životem. Ale především hrozně moc panu Neveselému. Bez něj bych to nedokázal," říká dojatý Benák.
Mistr světa 1985 a majitel stříbra z olympiády v Sarajevu se radostnou novinu dozvěděl v lese. "Byl jsem na houbách a volal mi Bohouš Ebermann. Povídal, že budu v Síni slávy. Říkám mu: děláš si legraci? Všichni kamarádi už to věděli dva týdny dopředu, jako členové museli má přijetí schválit. Ale utajili to přede mnou. Ve stylu: necháme ho vycukat," usmívá se.
Někdejší vynikající obránce a dlouholetý hráč Jihlavy už u hokeje aktivně nepůsobí. "Letos ne. Loni jsem ještě trénoval Žďár nad Sázavou, ale teď na to nemám pracovně čas. Jinak se samozřejmě zajímám, chodím pravidelně na Duklu, která na jaře postoupila do extraligy. Kluci bojují, líbí se mi, jak hrají. Petr Vlk s nimi udělal kus práce," oceňuje nástupce. V pražské Síni slávy po dlouhé době narazil na bývalé spoluhráče a kamarády. I z toho byl nadšený. "Ježiš, no jistě. Většinou se vídáme na pohřbech, což je špatné," povídá. Když má vybrat úspěch, kterého si v kariéře cení nejvíc, nikterak neváhá. "Je to Praha 1985. Každému hokejistovi bych přál, aby mohl vyhrát mistrovství světa doma. Lidé, atmosféra, všechno ostatní - to se nedá popsat."
Výraznými osobnostmi našeho hokeje jsou také další noví členové Síně slávy českého hokeje v kategorii Hráči. Luděk Čajka bohužel při milovaném sportu zahynul, po zranění z ligového utkání v lednu 1990 zemřel. Bylo mu šestadvacet let. Ocenění převzala jeho tehdejší manželka Renata, přítomna byla také jejich dcera Markéta. Bývalého skvělého útočníka Stanislava Pryla zastoupil syn. Ikona pardubického hokeje a majitel bronzu z olympiády v Innsbrucku 1964 už také není mezi námi, podobně jako Čajka byl uveden do české Hockey Hall of Fame in memoriam.
Kategorii Ostatních osobností nově rozšířil Otto Trefný. Pětaosmdesátiletý bývalý lékař československé reprezentace byl členem realizačních týmů na zlatých MS 1972, 1976-77 a 1985, zúčastnil se celkem šesti olympijských her. "Do hokeje jsem vstoupil po promoci na lékařské fakultě, nastoupil jsem na chirurgii v Ústí nad Labem a jeden z kolegů mě přesvědčoval, abych šel pracovat jako zdravotník do krajské hokejové sekce. Přijal jsem to, protože jsem byl sportovně vedený. Tak se vyvíjel můj osud," připomíná.
Postupem času povýšil k národnímu mužstvu, pečoval o zdraví legend jako Pospíšil, Machač, Holeček, bratři Holíkové, Nový a další. "Začínal jsem jako juniorský doktor, a z kluků, kteří tam tehdy hráli, se stali zkušení reprezentanti a několikanásobní mistři světa," zmiňuje. Tuzemský hokej sleduje stále, tolik radosti mu ale nepřináší. "Mám o něj starost. Prošel jsem juniorským hokejem s Pitnerem a Kostkou, pak jsem měl vzornou trenérskou dvojici Ján Starší - Karel Gut. Všichni tomu dávali punc kvality. Teď mám zvláštní pocit, že nám to utíká. Strašně mě to mrzí. Přál bych si, aby se vrátily časy, kdy jsme na akci jeli s vědomím, že domů něco přivezeme," doplňuje závěrem.
Představení nových členů Síně slávy českého hokeje za rok 2016:
Jaroslav Benák (narozen 3. dubna 1962) je dalším z vynikajících obránců, kteří hokejově vyrůstali v Havlíčkově Brodě a později se prosadili v Dukle Jihlava. Benák napodobil Jana Suchého nebo Milana Chalupu, z Jiskry Havlíčkův Brod přešel v juniorském věku do Dukly, kde se velmi rychle usadil v základní sestavě a pomohl ke čtyřem mistrovským titulům za sebou (1982-85). Záhy pronikl i do reprezentace, s níž se v roce 1985 stal mistrem světa. Fyzicky výborně vybavený obránce má doma také stříbro z olympiády 1984 a MS 1983, startoval rovněž na šampionátech 1986, 1987, na Kanadských pohárech 1984, 1987 a na olympijských hrách 1988. Do náročného týmu se později krátce vrátil během angažmá ve Zlíně (prosinec 1993), celkem má na kontě 177 utkání a 12 branek. Vynikající zadák, jehož v roce 1983 draftovalo Calgary, odešel po sezoně 1989-90 do Finska, hrál za Lappeenrantu, poté za italskou Cortinu. Hokej si vyzkoušel také ve francouzském Chamonix nebo v německých klubech z Peitingu a Memmingenu. Po skončení kariéry působil jako trenér a hokejový činovník, byl členem Disciplinární komise ČSLH.
Luděk Čajka (narozen 3. listopadu 1963, zemřel 14. února 1990) byl vynikajícím obráncem, který tragicky zemřel po vážném zranění z ligového utkání v Košicích. Odchovanec havířovského hokeje přešel v juniorském věku do Gottwaldova (dnešního Zlína), kde se brzy prosadil do prvního týmu. Čajka oblékal dres mužstva v letech 1983-85 a 1987-90, dvouletou vojenskou službu absolvoval v Dukle Jihlava. Juniorský reprezentant dostal brzy šanci mezi světovou elitou, 14. dubna 1985 prožil reprezentační premiéru v Praze proti Kanadě. V ligové soutěži sehrál Čajka 297 zápasů a zaznamenal 33 branek, jeho reprezentační bilance čítá 58 utkání a tři utkání. Rodák z Českého Těšína startoval na MS 1987 a na Kanadském poháru 1987, v témže roce ho ze 157. pozice draftu NHL získali New York Rangers. Kariéru a život nadaného obránce ukončilo nešťastné zranění z duelu tehdejšího Gottwaldova v Košicích, který se hrál 5. ledna 1990. 122 vteřin před koncem zápasu dojížděl Čajka puk a po nezaviněném souboji s Antonem Bartánusem narazil hlavou do mantinelu. Utrpěl fraktury prvního a druhého obratle s vážným poškozením míchy. Po 40 dnech zranění v košické nemocnici podlehl, bylo mu 26 let. Po Luďkovi Čajkovi je ve Zlíně pojmenován zimní stadion, klub navždy vyřadil jeho dres s číslem 26.
Stanislav Prýl (narozen 23. listopadu 1942, zemřel 19. března 2015) patří k ikonám pardubického hokeje. Závodně začal hrát v 17 letech za Teslu Pardubice, kde působil v letech 1959-61 a 1963-74. Dvouletou vojenskou službu strávil v Dukle Jihlava. Vynikající bruslař měl vynikající tah na branku, byl také dostatečně tvrdý a odolný v osobních soubojích. Ligovou soutěž hrál 15 sezon, nastoupil ke 424 utkáním, v nichž vstřelil 223 gólů. Mistr republiky 1973 patřil v 60. letech k oporám reprezentace. Prýl sehrál 97 mezistátních zápasů a zaznamenal 49 branek. Majitel bronzové medaile z olympijských her 1964 v Innsbrucku startoval v letech 1963-70 na šesti světových šampionátech. V Pardubicích nejčastěji nastupoval s Milanem Kokšem a Zdeňkem Špačkem, v reprezentaci s Jozefem Golonkou, Jaroslavem Holíkem či Václavem Nedomanským. Prýl zemřel náhle 19. března 2015, hokeji se věnoval i jeho syn Stanislav mladší.
Otto Trefný (narozen 9. února 1932) byl dlouholetým lékařem československé hokejové reprezentace, působil také v lékařských komisích ČSTV a hokejového svazu. Lední hokej aktivně nikdy nehrál, ale měl k němu blízko. Zkušený chirurg začínal jako lékař juniorských výběrů, od roku 1967 byl hlavním lékařem první reprezentace. Dlouholetý primář chirurgického oddělení krajské nemocnice v Ústí nad Labem byl svého času poslancem Federálního shromáždění, jako lékař působil u národního mužstva víc než dvacet let. Trefný pečlivě dohlížel na zdravotní stav mistrů světa 1976 a 1977, s elitním výběrem absolvoval desítky turnajů a mezistátních akcí včetně olympijských her, světových šampionátů nebo Kanadských pohárů.
Přehled dosavadních členů Síně slávy českého hokeje:
Hráči: Stanislav Bacílek, Vladimír Bednář, Jaroslav Benák, Jiří Bubla, Augustin Bubník, Vlastimil Bubník, Luděk Čajka, František Černík, Josef Černý, Bronislav Danda, Jiří Dopita, Jaroslav Drobný, Miroslav Dvořák, Vladimír Dzurilla, Bohuslav Ebermann, Richard Farda, Jozef Golonka, Josef Gruss, Jan Havel, Dominik Hašek, Jiří Holeček, Jaroslav Holík, Jiří Holík, Josef Horešovský, Miloslav Hořava starší, Jan Hrbatý, Jiří Hrdina, Karel Hromádka, Milan Chalupa, Miloslav Charouzd, Jaromír Jágr, Jaroslav Jirkovský, Jaroslav Jiřík, František Kaberle mladší, František Kaberle starší, Arnold Kadlec, Milan Kajkl, Jan Kasper, Jan Klapáč, Miroslav Kluc, Vladimír Kobranov, Jiří Kochta, Stanislav Konopásek, Jiří Králík, Jiří Kučera, František Kučera, Oldřich Kučera, Robert Lang, Jiří Lála, Vincent Lukáč, Oldřich Machač, Josef Maleček, Jan Marek, Vladimír Martinec, Josef Mikoláš, Bohumil Modrý, Vladimír Nadrchal, Václav Nedomanský, Eduard Novák, Jiří Novák, Milan Nový, František Pácalt, Josef Paleček, Jan Palouš, Václav Pantůček, Pavel Patera, Jan Peka, Miloslav Pokorný, František Pospíšil, Rudolf Potsch, Jaroslav Pouzar, Martin Procházka, Bohumil Prošek, Stanislav Prýl, Jaroslav Pušbauer, Karel Rachůnek, Robert Reichel, Pavel Richter, Václav Roziňák, Vladimír Růžička, Antonín Stavjaňa, Ján Starší, Antonín Stavjaňa, Karel Stibor, Martin Straka, Jan Suchý, Bedřich Ščerban, Jiří Šejba, František Ševčík, Ladislav Šmíd st., Jaroslav Špaček, Josef Šroubek, Bohuslav Šťastný, Marián Šťastný, Peter Šťastný, Vilibald Šťovík, František Tikal, Ladislav Troják, Josef Trousílek, František Vacovský, František Vaněk, Josef Vašíček, Otakar Vindyš, Miroslav Vlach, David Výborný, Vladimír Zábrodský.
Hráči a trenéři: Josef Augusta, Karel Gut, Ivan Hlinka. Trenéři: Vladimír Bouzek, Mike Buckna, Luděk Bukač, Ladislav Horský, Stanislav Neveselý, Jaroslav Pitner, Vlastimil Sýkora, Jiří Tožička, Pavel Wohl. Trenéři a funkcionáři: Vladimír Kostka. Funkcionáři: Zdeněk Andršt, Jaromír Citta, Josef Dovalil, Josef Laufer, Emil Procházka, Jaroslav Řezáč, Miroslav Šubrt. Rozhodčí: Quido Adamec, Rudolf Baťa. Novináři: Luděk Brábník. Lékaři a Maséři: Pavel Křížek, Otto Trefný.
Share on Facebook
