Zemřel skvělý technik, bruslař a střelec. Fako odešel do hokejového nebe
Foto: pametnaroda.cz
V roce 1959 byl členem bronzového československého výběru, který na domácím mistrovství světa vybojoval bronzové medaile. Ovšem mezi mantinely toho Karol Fako stihl mnohem víc. Bývalý vynikající útočník Slovanu Bratislava nebo ATK Praha vynikal bruslením, čtením hry i nevídanou technikou. Minulý čas je bohužel namístě. Výjimečný hokejista, jemuž přezdívali Frmol, v pátek 21. února zemřel. Bylo mu 88 let.
Osud mu dopřál dlouhý a pestrý život. Ještě nedávno chodil Fako na zápasy Slovanu Bratislava, během loňského mistrovství světa v Bratislavě sledoval boje národních týmů a možná nostalgicky zavzpomínal na staré dobré časy, kdy sám válel v nejcennějším dresu.
I ve vyšším věku měl pevnou mysl a úžasnou paměť. Jeho hokejová kariéra byla spjata s Bratislavou, jen počátkem 50. let minulého století splnil vojenskou službu v ATK či Tankistovi Praha. Jak sám vzpomínal, k hokeji se dostal přirozenou cestou.
Začátky u Saleziánů, bažantem ve slavném ŠK Bratislava
„Začínal jsem jako všichni tehdejší kluci. Hráli jsme fotbal, ping pong, hokeji jsem si poprvé zkusil během pobytu u Saleziánů. „To byli faráři, kteří v dětech probouzeli vztah ke sportu a k víře," řekl před časem v rozhovoru pro hokej.cz. V patnácti letech se stal hráčem ŠK Bratislava, tehdy nejlepšího hokejového klubu na Slovensku. „Přišel jsem do kabiny a tam seděli Reimann, Reitmeyer, Kuchár a další osobnosti. Dělal jsem jim bažanta a zároveň se vedle nich zdokonaloval."
Čtyři roky poté už válel Fako v reprezentačním výběru. „Československý hokej zasáhly koncem 40. let dvě tragédie. V osmačtyřicátém nejprve zahynula skupina hráčů při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche, v 50. roce zase řada mistrů světa a dalších hráčů skončila v kriminále po vykonstruovaném procesu. Dlouho pak trvalo, než se dalo znovu dohromady reprezentační mužstvo," připomněl člen Síně slávy slovenského hokeje.
Foto: pametnaroda.cz
Fako v něm nechyběl, dlouhodobě prokazoval vysokou výkonnost. „Měl jsem talent, díky tomu jsem byl v mladém věku na určité úrovni," uvedl. K největším zážitkům té doby počítal zájezd do tehdejšího Sovětského svazu. „Bylo to v roce 1949. Před námi učili Sověty hokej hráči LTC Praha, také my sehráli zápasy proti tamním výběrům. Nikdy nezapomenu, jak jsme nastoupili na moskevském Dynamu před návštěvou padesáti tisíc lidí. Na fotbalovém stadionu odmontovali branku a vstupenky prodali na všechna místa, odkud bylo aspoň trochu vidět na ledovou plochu."
Telegram před Cortinou nepřišel, ve Squaw Valley jen náhradníkem
Bratislavský rodák (narozen 24. listopadu 1931) patřil ke generaci, která doplatila na politické procesy nepřímo. V 50. letech chyběly elitnímu výběru vzory, dlouho trvalo, než se reprezentace dostala na vrchol. Karol Fako prožil svůj nejhezčí turnaj v Praze, během šampionátu 1959. „Získali jsme bronzové medaile, byl to můj největší úspěch. Ten turnaj nabídl strašnou spoustu dojmů, dramatický byl zejména jeho závěr," upozornil.
Československý výběr bojoval o stupně vítězů, ale prohrál zápas se Sověty. „Přípravu v Moskvě jsme vyhráli 2:1, trenér Sýkora však chtěl, abychom vycházeli z obrany. Neměli jsme se nechat vybláznit, zbytečně strhnout. Ovšem Rusové po první třetině vedli 2:0, takže jsme se začali tlačit do útoku a vyrovnali. Nakonec to bohužel nedopadlo, nezvládli jsme pak ani další utkání proti Americe. Abychom získali medaili, potřebovali jsme zdolat Kanadu," vyprávěl.
Matematika velela zvítězit o dva góly. „4:2 nebo 5:3 by nám na bronz stačilo, 6:4 už ne. Ten zápas jsem měl v paměti celý život. Přihrál jsem na naší druhou a čtvrtou branku, potom i Mirkovi Vlachovi na poslední, kterou pečetil střelou do prázdné klece kýžený výsledek 5:3. Radost byla veliká, to je samozřejmé," usmál se. V elitním výběru už si ale Fako další velký turnaj nepřipsal, byť byl několikrát velmi blízko.
Foto: pametnaroda.cz
„Před olympiádou v Corině mi trenér Bouzek říkal, že mi přijde telegram, abych se dostavil do reprezentace. Neměl jsem vybavené pasové formality a musel čekat. No, telegram nikdy nepřišel," líčil smutně. Za další čtyři roky zůstal jen náhradníkem. „Hrál jsem tehdy s Bártou a Kepákem, naše řada se nedostala do užšího výběru. Do Squaw Valley jsme sice odjeli, ovšem zůstali jsme jen náhradníky po případ nouze. Zahráli jsme si až v následném turné po Spojených státech a Kanadě."
Fako, Starší, Černický - ti to hrají technicky!
Dlouhé roky válel v barvách Slovanu s Jánem Starším a Júliusem Černickým. „Moc jsme si rozuměli, naše spolupráce vycházela z nacvičených věcí i z improvizace." Formace získala velkou popularitu, však také tribuny často bouřily: Fako, Starší, Černický - ti to hrají technicky! „A víte, že to vymysleli fanoušci v Brně? Porazili jsme tam 3:1 Sovětský svaz, načež tribuny začaly volat tento pokřik. Pak se to začalo skandovat i v Bratislavě," povídal z vesela..
V reprezentaci sehrál Fako 22 oficiálních utkání a zaznamenal devět branek. V ligové soutěži působil 14 sezon, stihl 311 zápasů a 121 gól. Na konci kariéry odešel do zahraničí, působil ve Švýcarsku, Rakousku a Itálii.
„Rád vzpomínám hlavně na Švýcarsko, byl jsem tam dlouho, ani mě nechtěli pustit domů. Hrál jsem i trénoval, vedl jsem nejen dospělé, ale také další věkové kategorie." Doma byl v Bratislavě, ovšem považoval se za Čechoslováka. „Moje manželka byla původem z Prahy, nejen proto jsem jezdil do Čech vždycky rád. Moc mě například potěšilo, když jsem byl pozván na oslavy stoletého výročí českého hokeje," pochvaloval si.
Až do posledních chvil se čile zajímal o milovaný sport. Jeden z nejlepších hráčů, kteří kdy vyrostli na bratislavských kluzištích, bohužel v pátek 21. února odešel do hokejového nebe. Karol Fako zemřel v požehnaném věku 88 let.
Share on Facebook
