Žije v USA, hrát může za Česko! Tady se cítím doma, říká Židlický junior
Foto: Martin Voltr
Je to už pět let, co skvělý ofenzivní obránce Marek Židlický uzavřel aktivní kariéru. Teď si o pozornost pomalu říká jeho nástupce: Šestnáctiletý syn Adam momentálně brousí led ve Velkých Popovicích s českou reprezentační kategorií U17.
Adamovo zařazení do českého reprezentačního programu celkem logicky budí pozornost, dlouhodobě totiž žije a hraje hokej ve Spojených státech. Zdánlivě tak jde o stejný případ, jaký řešil hokejový svaz předloni v případě synů-dvojčat Milana Hejduka.
V jejich případě byly mezinárodní regule neoblomné: Museli by strávit dvě po sobě jdoucí sezony v českých soutěžích, aby následně mohli naši zemi reprezentovat na velké akci pod hlavičkou IIHF.
To pro ně celkem logicky nedávalo žádný smysl. Útočník Marek se potom navíc probojoval do prestižního amerického rozvojového programu a letos dokonce z původní pozice náhradníka zamířil na mistrovství světa do 18 let.
„Narodil jsem se v Praze, s hokejem jsem začínal v Kladně. Když jsem byl malý, přestěhovali jsme se do Ameriky.“
Adam Židlický měl už loni potrénovat s šestnáctkou, ale to mu zhatila opatření v době koronaviru. Jeho zařazení do sedmnáctky, kdy už zbývá méně času do vrcholných mládežnických akcí, se může jevit na první pohled zbytečné.
Jenže to je omyl.
„Když jsme řešili nominaci, zajímali jsme se o něj. V první fázi to vypadalo, že nemá cenu ho zařazovat, protože žije v Americe. On má ale zatím jenom české občanství. Tím pádem může hrát hokej jak v Americe, tak i v českém národním mužstvu,“ říká nový trenér výběru do 17 let Rostislav Vlach.
Foto: Martin Voltr
Samozřejmě tedy musí prokázat odpovídající výkonnost. Každopádně nic nebrání tomu, aby startoval za Česko na jakékoli reprezentační akci včetně světových šampionátů.
„Narodil jsem se v Praze, s hokejem jsem začínal v Kladně. Když jsem byl malý, přestěhovali jsme se do Ameriky. Žiju tam, ale když můžeme, s rodinou se vždycky na prázdniny vracíme do Česka,“ líčí sympatický mladík lámanou češtinou.
Líbí se mu sice na obou stranách oceánu, ale ruku na srdce: Člověk vždycky cítí, že na jedno místo patří víc.
„Táta mě nechává hrát hokej, abych se jím bavil.“
„Narodil jsem se v Česku, takže bych řekl, že patřím sem. Cítím se tady doma,“ povídá. Studuje nicméně za mořem, jen kvůli covidu musel poslední ročník absolvovat online.
Pokud jde naopak o jeho hokejový rozlet, ten pandemie nijak nepřibrzdila a Židlický tak mohl získat výrazný náskok před svými krajany. „Sport normálně jel, taky jsme mohli cestovat. Jenom jsme museli pořád nosit roušky, ale na ledě ne. Měli jsme to dobré, třeba oproti Kanadě,“ libuje si následovník Marka Židlického.
Oba dva spojují ofenzivní choutky, nicméně zatímco táta je projevoval na pozici obránce, syn je čistokrevným útočníkem. „Odmala. Jsou to dva trošičku jiné světy, já jsem hodně útočivý,“ reaguje Adam. A považuje se spíš za tvůrce než střelce. „Víc to rozehrávám, rozdávám přihrávky. Sbírám spíš asistence než góly,“ hlásí.
Foto: Daniel Kubelka, hokejkv.cz
Známé příjmení by mohlo naznačovat, že Adam měl předurčené, kam se bude jeho život ubírat. A to často nebývá úplně dobře. Mladík ovšem podle svých slov nikdy necítil tlak, aby hrál právě hokej.
„Táta mě nechává hrát, abych se tím bavil. Ani mi moc neradí,“ pokrčí rameny. Navíc zkoušel i řadu dalších sportů a klidně mohl zvolit jiný. „Byla paráda, že jsem si mohl vybrat, jaký bych chtěl dělat. Hrál jsem americký fotbal, lakros nebo basket,“ počítá Adam. „Ale čím jsem byl starší, tím víc jsem se tlačil do hokeje.“
„To je borec. Je neuvěřitelné, že v tomhle věku ještě pořád hraje hokej.“
Teď se snaží dávat do každého tréninku a zápasu maximum. Ani v šestnácti letech tak úplně neřeší, co s ním bude dál. Že by to každý hokejista chtěl dotáhnout do NHL, o tom se asi bavit nemusíme, ale jinak z Židlického žádné konkrétní mety nevytáhnete.
„Zatím mě to jenom baví,“ pousměje se.
V nejlepší soutěži světa vzhlíží k Patricku Kaneovi nebo Jakubu Vránovi. „A hodně fandím Chicagu. Nedá se ale říct, že by to byl jediný oblíbený tým. Dívám se na všechny,“ reaguje. Nezapomíná ani na mateřské Kladno s Jaromírem Jágrem! „To je borec. Je neuvěřitelné, že v tomhle věku ještě pořád hraje hokej,“ směje se.
Před odjezdem na reprezentační kemp si zahrál na dorosteneckém turnaji v Karlových Varech, kde oblékl dres pražské Sparty. Žádný hokejový ani životní přestup nicméně neplánuje, zhruba v září by se měl zase vrátit do Ameriky.
Foto: Daniel Kubelka, hokejkv.cz
Do té doby má ještě dost času trénovat doma. A taky bojovat o zápasový dres české sedmnáctky, která se má v červenci i srpnu vydat do Švýcarska.
„Užívám si, že tady můžu být. Jsou tady hodně šikovní kluci, i trenéři jsou super. Je to paráda a uvidíme, co bude dál,“ nekouká moc dopředu. Ale reprezentovat Česko třeba na některém z mládežnických šampionátů? To by se mu moc líbilo. „Tu pozvánku by určitě chtěl dostat každý kluk, který tady je,“ uzavírá Adam Židlický.
Share on Facebook
