Živelná liga i Duda: Mensatora baví Německo a rozjel gólmanský kemp
Foto: badische-zeitung.de
Kam se poděla někdejší extraligová stálice? Nenápadně, jak je jeho zvykem, zamířil Lukáš Mensator v létě do Německa. V druholigovém Freiburgu našel brankář karlovarských šampionů z roku 2009 fajnové angažmá, jistí záda týmu taženému divočákem Radkem Dudou. „Trochu jsem sešel z očí, ale to je to poslední, co mi vadí,“ vzkazuje 32letý gólman, který se zároveň vrhnul i na předávání zkušeností svým nejmenším následovníkům.
Jak jste se vůbec ocitnul zrovna v druhé německé lize?
S rodinou jsme už delší dobu chtěli zkusit zahraničí, ale poslední roky se vždycky naskytla možnost chytat v Česku v takové vzdálenosti od domova, že jsem mohl pohodlně dojíždět, ať už to byla Plzeň nebo naposledy Kladno. Vyšlo to tedy tak, že teď už nám sice starší syn šel do školy, ale když se loni v květnu objevila konkrétní nabídka z Freiburgu, moc jsem neváhal. Druhou DELku jsem si chtěl zkusit, slyšel jsem na tuhle ligu spoustu dobrých ohlasů, takže jsem to vzal.
A domů do Karlových Varů to taky nemáte zase tak daleko, že?
Přesně tak, 600 kilometrů se dá dojet. Míváme tady volné pondělky a funguje skvělé spojení vlakem, v němž si aspoň odpočinu a pročtu i něco z němčiny, kterou se snažím učit. V klubu vědí, že vždycky jezdím na otočku domů a neměli nic proti. I z tohohle pohledu mi to tady vyhovuje.
Počítám, že pro Freiburg, loňského nováčka, je vcelku událost, mít v kádru gólmana vašich zkušeností. Je to tak?
Oni tu hlavně mají rádi Čechy jako takové, je tady dlouhá tradice našich hráčů. Chytával tu i Jiří Crha a hrávali Milan Chalupa, Pavel Gross, Miroslav Fryčer a spousta dalších, poslední rok třeba David Vrbata, a teď nás je tu dokonce sedm, když počítám i dva trenéry. Takže zatímco v ostatních týmech sázejí hodně na Kanaďany, Freiburg je známý svojí českou enklávou. Jinak je tu taky po lize dost seveřanů, což mě překvapilo, akorát Rusové sem moc nechodí. V týmu máme i Maďara, bráchu Jánose Vase, který byl snad na patnácti mistrovstvích světa a k tomu je to neskutečně vtipný kluk. Jediný problém je, že všichni tu na mě mluví anglicky a já se tak pořádně neučím německy, což jsem si dal za cíl, když jsem sem šel. Musí mi stačit hodina a půl týdně, kdy mám lekce.
Jedním z vašich spoluhráčů je i Radek Duda, známá hokejová postava. Podle bodů to i jemu na nové adrese klape…
Jasně, Radek je naše opora. Hlavně od chvíle, kdy ho trenér přesunul na centra, mu to vyloženě sedlo. Tam totiž není tak svázaný a jemu holt vyhovuje, když může jezdit tam, kam ho jeho nohy zanesou. S Radkem jsme se bavili, že nás zdejší úroveň dost příjemně překvapila, přestože jsme dopředu věděli, že tu hokej vůbec není špatný. Hraje se hodně ofenzivně, zápasy odsýpají ve svižném tempu, jsou hotové za dvě hodiny a pár minut, protože rozhodčí tu stejně jako jinde ve světě dost dbají na to, aby nevznikaly průtahy před vhazováním, a hra tak má spád. Myslím, že se tady na to hezky dívá a výsledek 6:5 není žádná výjimka.
Ovšem jako brankář asi trpíte, když se na vás valí každou chvíli někdo v přečíslení, ne?
A víte, že ani ne? Naopak je fajn, že tu jeden dva inkasované góly moc neřeší, není to tak, že by vás po čtyřech už vyndávali z brány. Člověk není pod takovým tlakem, že udělá chybu, která bude tým stát zápas. U nás když někdo dostane pět gólů do poloviny utkání, málokdy dochytá, tady je ale skoro pravidlo, že když zápas začnete, tak ho taky dokončíte. Je fakt, že někdy si to taky vcelku – s odpuštěním – vyžeru, ale daleko víc je případů, kdy má zápas super náboj. Jen těch nul moc není, co si budeme povídat.
Jak snášíte dlouhé cestování po Německu a odpolední tréninky, což musí být asi největší změna pro hráče, který dorazí z Česka?
První měsíc jsem docela koukal, to je fakt. Jezdí se po celé zemi a někdy to jsou opravdu dlouhé štreky. Z extraligy jsem mě zažité, že jsme na ty delší cesty vyráželi o den dřív, tady ale ráno sedneme do autobusu a večer hrajeme, pak zase hned zpátky. Ale zdejší kluci jsou na to zvyklí, mnozí si s sebou berou matračku a prostě se natáhnou, za pár týdnů už vám to taky přijde samozřejmé. V neděli se hraje od pěti, což fajn, býváme brzy doma, horší jsou páteční zápasy, které se hrají třeba od půl osmé, aby lidi stihli dorazit z práce. Tam se pak zpátky trmácíte celou noc. A co se týká tréninků, to byla opravdu taky změna, ale zase – člověk si zvykne. Nemíváme tu ani rozbruslení, tak si s klukama vždycky vyrazíme dopoledne aspoň zacvičit, abychom se rozhýbali, ale led před zápasy nemíváme.
V jaké fázi kariéry se vůbec nacházíte? Je vám dvaatřicet, znamená odchod do Německa, že už se spíš díky hokeji chcete podívat po světě, než se honit za velkými úspěchy?
To bych neřekl. Třeba Jarda Kracík, který je o rok starší než já, hrál tuhle soutěž čtyři roky a po návratu do Plzně ukázal, že mu to hokejově rozhodně neublížilo. Uvidíme, kam mě kariéra zase zanese, ale věřím, že mi zdejší zkušenost pomůže. Co je tady fajn, je vědomí, že člověk není z Česka tak sledovaný, nikdo nerozebírá každý váš zápas. Netvrdím, že je to tady na pohodu a v klidu, ale je to jiné, je to svým způsobem odpočinek od té rutiny, kterou jsem znal roky z extraligy. Rozhodně to neberu tak, že jsem sem odešel hokejově dožít, pořád chci vyhrávat. Pomáhá mi, že tady hodně chytám, máme pořád o co hrát a zkusím si taky jiný styl hokeje.
Ptal jsem se i proto, že doma v Karlových Varech jste rozjel letní kemp pro mladé brankáře. To je směr, jakým byste se chtěl později vydat? Pomáhat svým následovníkům?
Určitě. Lákalo mě to už dlouho, i proto, že oba mí synové hokej hrají a já radši než sedět na tribuně s čajem, se jim snažím přímo na ledě něco poradit. Ten kemp jsme pojali spíš jako týdenní příměstský tábor. Loni jsme měli první ročník, kam i přesto, že jsme informaci o jeho konání vypustili vcelku pozdě, dorazilo dvanáct dětí. Potvrzením, že je to bavilo, je pro mě skutečnost, že se všichni do jednoho letos přihlásili znova. Dětí nám přibývá, takže skoro už uvažuju, že bychom místo hodiny ledu denně vzali dvě a rozdělili bychom účastníky na dvě skupiny, abychom se všem mohli pečlivě věnovat. Nechci z toho dělat masovku, chci, aby to ty děti bavilo, něco se u nás naučili a odjížděli s úsměvem.
Jak starým dětem se věnujete?
Můžou k nám gólmánci od šesti let, zrovna se nám ale přihlásil kluk ročníku 2005 a vůbec by nám nevadilo, kdybychom tam měli průřez od těch nejmenších až klidně po juniory. Pro letošek se nám taky podařilo domluvit všechno v prostorách KV Areny, kde jsou v nejbližším okolí třeba i bazén, fotbalové hřiště i hotel pro ty přespolní, takže nebudeme muset nikam dojíždět. Taky chceme, aby to celé nebylo o drilu na ledě, ale aby tam děti zažily co nejvíc aktivit, od plavání přes fotbal a různé soutěže. Dosavadní zájem nás příjemně překvapil, uvidíme, jak to celé bude pokračovat. Máme facebookovou stránku (odkaz zde), takže kdyby to někoho zaujalo, ještě pár přihlášených bychom zvládli.
Share on Facebook
