Žižka otevřeně: Ve Vyškově nacházím to, co jsem ve Zlíně ztratil. Co říká na Berany?
Tomáš Žižka.
|
Foto: Tomáš Žák, hcorli.cz
Letos je Tomáš Žižka jednou z nejvýraznějších druholigových osobností. Po konci ve Zlíně totiž ostřílený matador pomáhá nováčkovi třetí nejvyšší soutěže z Vyškova. A nutno říct, že i díky jeho zkušenostem jsou Jihomoravané doposud nejpříjemnějším překvapením sezony. V otevřeném rozhovoru mluví Tomáš Žižka o nové výzvě, znovunalezené radosti z hokeje i trápení Beranů.
Letos působíte ve 2. lize, kde hájíte barvy Vyškova. Není pro vás nezvyk jezdit po stadionech například ve Velkém Meziříčí, Opavě nebo Kopřivnici, když jste byl zvyklý na nové a moderní haly?
Nezvyk to samozřejmě je, ale neberu to jako něco podřadného. Tyhle menší stadiony mám navíc většinou projeté a vyhovují mi. Na řadě z nich je totiž užší kluziště, což nám starším hráčům vyhovuje. Hokej je dnes hodně o rychlosti, takže pro nás starší je lehčí, když zimák není takové letiště.
Možná je to tak trochu návrat do mládí, kdy jste většinou právě po takových stadionech jezdili, co?
Dá se to tak říct. I když většina z nich je už teď po rekonstrukcích. Třeba ve Vyškově si pamatuju ještě starý stadion, teď už je tam stadion nový a krásný. Takže většinou jsou zimáky už v lepším, pro diváky příjemnějším stavu.
Jako hráč jste měl radši starší haly s atmosférou, nebo naopak nové a multifunkční arény?
Zejména ke konci kariéry jsem měl radši nové arény, kde bylo tepleji a kde bylo celkové zázemí na vyšší úrovni. Když jste starší, tak všechno cítíte o to víc. Když člověk přijel do Olomouce nebo třeba u nás na Luďkovi, tak zima v těchto halách opravdu je. Rozcvičku musíte mít intenzivnější, přičemž tělo je náchylnější na různá svalová zranění a podobně. Ale starší zimáky mají taky samozřejmě svoje kouzlo, byť bych řekl, že v dnešní době jde o přežitek. Doba je jinde a lidé chtějí mít na hokeji komfort, nechtějí chodit do zimy. Však už nám z těch starších zbývá v extralize prakticky jen Litvínov, Olomouc a Zlín. (usmívá se)
„Pro nás starší je lehčí, když zimák není takové letiště."
Co vlastně rozhodlo o tom, že jste Robertu Hamrlovi na nabídku hrát ve Vyškově 2. ligu kývnul?
Když jsme se s Robertem poprvé bavili o možnosti hrát za Vyškov, říkal jsem mu, že uvidím podle toho, jak se budu v září cítit. S blížícím se začátkem sezony jsem si uvědomoval, že mi hokej chybí, tak došlo k domluvě, že si do Vyškova zajedu na pár tréninků a uvidím, jestli to vůbec bude mít smysl. Musím říct, že mě to chytlo. Ve Vyškově je super parta mladých kluků, ve které i já omládnu. (usmívá se) Užívám si i to, že už nejsem pod tlakem, pod jakým jsem byl během profesionální kariéry. Samozřejmě chceme vyhrávat, a i ode mě jsou určitá očekávání, ale už to není o tom, že za každou cenu musíte podat stoprocentní výkon. Jsme domluveni tak, že do Vyškova většinou jezdím jen na předzápasové tréninky, protože udržovat se můžu i doma ve Zlíně. Ze všeho navíc profituje i moje rodina. (směje se)
Vážně?
Na hokeji se vybiju a rodina mě pak doma má takového, jakého mě potřebuje. (směje se) Hokeji na profesionální úrovni jsem se věnoval prakticky celý život a za tu dobu jsem si vypěstoval závislost na pohybové aktivitě. I proto mám radost, že můžu hrát za Vyškov. Nedovedu si představit, že bych ležel doma na gauči a nic nedělal.
„Užívám si i to, že už nejsem pod tlakem, pod jakým jsem byl během profesionální kariéry."
Poslední dvě sezony ve Zlíně pro vás ale byly extrémně těžké. Neměl jste proto přece jen nutkání s hokejem skončit a už nezažívat porážky, když to řeknu takhle?
To víte, že jsem takové nutkání měl. Poslední dvě sezony opravdu byly náročné, protože porážek bylo víc než vítězství. Všichni jsme si to nosili domů a nebylo to příjemné. Čím jste starší, tím víc vám na výsledcích záleží. Někdy mi přišlo, že mladí kluci odehrají zápas, převlečou se v kabině a za zimákem nevědí, že hrají hokej. My starší jsme to v tomhle ohledu měli jinak. Takže původně byl v plánu konec, ale poté jsem si řekl, že se hokejem chci ještě bavit. A když to řeknu blbě, tak ve Vyškově nacházím to, co jsem ve Zlíně ztratil.
Mluvíte o radosti z vítězství, kterou jste si ve Zlíně během posledních dvou let příliš neužívali, kdežto s Vyškovem jste teď v tabulce druzí, že?
Přesně tak, ve Zlíně jsme za poslední dvě sezony moc radosti neměli. S Vyškovem vyhráváme, díky čemuž člověka hokej o to víc baví, což je fajn. Hokej si netaháte domů a vyloženě se jím bavíte. To je základ k tomu, abyste si tu hru užíval.
„Čím jste starší, tím víc vám na výsledcích záleží. Někdy mi přišlo, že mladí kluci odehrají zápas, převlečou se v kabině a za zimákem nevědí, že hrají hokej."
Je pro vás motivace navíc i to, že se ve Vyškově rodí něco úplně nového, k čemuž můžete svým dílem přispět i vy?
Určitě to motivace navíc je, ale zároveň to musí fungovat, což se ve Vyškově děje. Vedení dělá všechno pro to, aby nám zajistilo věci, které potřebujeme, abychom se mohli soustředit vyloženě pouze na hokej a znovu ho ve Vyškově nastartovali. Tým je na 2. ligu velice solidní. Je jasné, že přijdou porážky, přijdou i zranění, vždycky budete mít nějaké problémy, ale tak to v hokeji chodí. Zároveň hrajeme poloprofesionální soutěž, takže nemá cenu řvát po klukovi, který například celý den pracuje manuálně a večer si jde zatrénovat nebo zahrát zápas. S nasazením a přístupem hráčů jsme každopádně spokojeni. Kluci mají chuť, což je zásadní.
Tomáš Žižka. | Foto: Michal Razska, hc-havirov.cz
Přesto jste nováček soutěže, takže není pro vás překvapením, že se v tabulce pohybujete takhle vysoko?
Za sebe musím říct, že nevím, jestli to brát jako překvapení. Ještě nemáme odehranou ani čtvrtinu soutěže, takže sílu jednotlivých týmů pořád teprve poznávám. Je ale jasné, že Znojmo je v naší východní polovině 2. ligy odskočené. Tam je to jen o tom, kolik s nimi kdo dostane. (směje se) V téhle soutěži nemají co dělat, ale bohužel pro ně se musí do Chance ligy vyhrabat. Jinak jsou ale všichni vyrovnaní a zápasy rozhoduje to, jak k nim týmy přistoupí. Každý si vytvoří šance, takže jde o to, jestli je dokáže proměnit, případně komu zachytají gólmani.
Když zmiňujete kvalitu Znojma, která je objektivně někde jinde, co podle vás u soupeřů převažuje? Je to motivace odevzdat proti nim 110 procent výkonu, nebo naopak demotivace, protože vědí, že tak či tak nejspíš zase dostanou nálož…
Dobrá otázka, asi byste se musel zeptat přímo těch kluků. Za sebe beru zápas se Znojmem normálně. Je to utkání, ve kterém chci podat co nejlepší výkon. Ale je přirozené, že respekt vůči nim je ve 2. lize obrovský. Někteří jejich hráči mají extraligové parametry. Ale myslím, že do poloviny zápasu jsme u nich sehráli vyrovnané klání. Poté vše zlomilo naše zbytečné vyloučení. Na jejich širokém kluzišti každopádně vyčnívá nabruslenost, kterou Znojmo má. U nás, kde je užší kluziště, tak bychom s nimi mohli odehrát ještě vyrovnanější zápas.
„Když to řeknu blbě, tak ve Vyškově nacházím to, co jsem ve Zlíně ztratil."
Jaký dojem na vás udělala 2. liga?
Pořád je to hokej, takže extrémně velkou odlišnost oproti jiným soutěžím nevidím. Je samozřejmě pomalejší, hráči mají nižší individuální schopnosti a podobně, ale není to tak, že by se sem chodili jen sklouznout. Soutěž má svou kvalitu, nepodceňoval bych ji. Padá navíc hodně branek, hra není tolik svázaná, což je pro diváka atraktivní.
Ve Vyškově zastáváte roli kapitána. Zvolila vás do ní kabina?
Popravdě ani nevím. Přišli za mnou trenéři, jestli bych to nechtěl dělat a já proti tomu být kapitán nic neměl. Říkal jsem jim sice, že jsem v týmu nový, ale pak mi došlo, že noví jsme v něm všichni. (směje se) V kabině máme asi čtyři zkušené hráče, kteří by mladším měli ukázat cestu k tomu, jak se dá vyhrávat. Snažíme se o to.
„Znojmo v téhle soutěži nemá co dělat."
Je rozdíl dělat kapitána ve 2. lize a v extralize?
Neřekl bych. Podle mě se chovám pořád stejně. Rozdíl je jen v tom, že ve 2. lize je třeba být obezřetnější. Nebudu po nikom nadávat, když vím, že kluk hraje pro zábavu a chodí do práce. V profesionální soutěži kabina funguje jinak. Všichni jsou v ní profíci a každý ví, co má dělat.
Sledujete, jak si v Chance lize počíná Zlín?
Samozřejmě sleduju. Nejde se od toho oprostit. Zlín byl vždycky hokejové město a pořád jím je. Když někam ve Zlíně jdu, tak se mě mnohdy lidé ptají, co na hokej říkám, takže přehled mám. Hodně lidí si bere, že se sestoupilo i to, že se pořád nedaří.
„Je třeba si uvědomit, jací hráči ve Zlíně zůstali. Většinou jde o starší kluky, jejichž výkonnost už zkrátka každým rokem klesá."
Přitom zlínský tým není podle jmen na Chance ligu špatný, takže proč to podle vás drhne? Hraje roli zvykání si na úplně odlišnou soutěž?
Jaké zvykání? Podle mě nemůže být o zvykání si na něco řeč. Zvykat si můžete tak maximálně na stadiony, na kterých jste dlouho nebyl, ale jinak tohle za mě roli nehraje. Buď jste dobrý hokejista, máte na to a hrajete extraligu, nebo jste horší hokejista a hrajete Chance ligu, případně jste ještě horší hokejista a hrajete 2. ligu. V tomto je hokej podle mě spravedlivý. Jak jste říkal, tak tým není na Chance ligu špatný, ale…
Ale?
Je třeba si uvědomit, jací hráči ve Zlíně zůstali. Většinou jde o starší kluky, jejichž výkonnost už zkrátka každým rokem klesá. Tak to v hokeji chodí. Přesto si myslím, že na Chance ligu je tým posílený dostatečně a měl by se pohybovat ve vyšších patrech tabulky. Tady se ale před sezonou vyhlašovalo, že se chce postoupit do extraligy….
Tomáš Žižka. | Foto: Michal Razska, hc-havirov.cz
A porazit v případné baráži extraligový tým je něco trochu jiného…
Jasně. Vezměte si, že před loňskou sezonou jsme hráli přípravný zápas v Havířově, který nakonec z Chance ligy sestoupil. Oni nás v daném zápase dvě třetiny nepustili z pásma. Už v Havířově jsem říkal: Pokud se s týmem něco neudělá, tak bude průšvih. Kluci na mě, že si podle nich všechno moc beru a já: Ježišmarja, vždyť my nejsme schopni přehrát ani tým z první ligy. Poté jsme hráli s Přerovem a obraz zápasu vypadal velmi podobně. Začala extraliga, přičemž jsme zkrátka neměli kvalitu a zaslouženě jsme byli tam, kde jsme byli. Poté se tým určitým způsobem posílil, ale už bylo pozdě. Posílení mělo přijít mnohem dřív. Další věc je šířka kádru. Musíte mít kam sáhnout, aby se vytvořilo zdravé konkurenční prostředí. Víte sám, že přesně to teď Zlín řeší i v Chance lize, kde šířka kádru není dostatečná. Takže buď máte finance na to, abyste hrál soutěž na určité úrovni, případně prostě jdete dolů. A přesně to se taky stalo.
„Už loni po zápase v Havířově jsem říkal, že pokud se s týmem něco neudělá, bude průšvih."
Asi se shodneme na tom, že zlínský sestup nebyl dílem jedné nepodařené sezony, ale dlouhodobě nedostatečně kvalitní práce
Je to tak. Dá se říct, že zlínský hokej šel dolů od druhého titulu. Postupně končily legendy a nebyly peníze na to, aby se zaplatili hráči, kteří by roli tahounů mohli převzít. Pak máte samozřejmě možnost si takové hráče vychovat, každý rok by se do týmu měli zabudovat třeba dva mladí z juniorky, ale ani to se ve Zlíně iks let nedělo. A všechno tohle vás nakonec dožene. Zlín momentálně sklízí to, co zasel před lety.
Když sleduju letošní zápasy Zlína, tak mi přijde, že tým postrádá lídra. Zkrátka borce, který zápas při nepříznivém průběhu dokáže takzvaně udělat sám.
Přesně tohle Zlín postrádá delší dobu. Konkrétně od konce legend a odchodu hráčů, kterými byli Holík a podobně. V týmu sice zůstali zkušení Pavel Kubiš nebo Jirka Ondráček, ale ti už mají svůj věk a nemůžete od nich chtít, aby vám táhli bodování. Jsem zastáncem názoru, že pokud chcete postoupit do extraligy, měli byste už teď mít tým, který se v ní bude schopen pohybovat kolem desátého místa, což za mě Zlín momentálně nemá. Pro ně bude těžké i to, aby vůbec postoupili do baráže.
„Pokud chcete postoupit do extraligy, měli byste už teď mít tým, který se v ní bude schopen pohybovat kolem desátého místa, což za mě Zlín momentálně nemá."
Už víte, jaké budou vaše další kroky po definitivním konci kariéry?
Chtěl bych zůstat u hokeje. Budu teď rozjíždět projekt, který by měl do konce roku vyběhnout a který má za cíl se primárně věnovat obráncům, takže uvidím, jaký o něj bude zájem. V trénování každopádně vidím velké rezervy, přičemž díky svým zkušenostem a tomu, že hokej opravdu sleduju, tak vím, jakým způsobem s těmi kluky pracovat, aby se posunuli dál.
Tomáš Žižka. | Foto: Michal Razska, hc-havirov.cz
Share on Facebook
