Zkusím Finsko, třeba se vrátím, říká Alscher. Baví ho útok a sledoval Hronka

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Koho z hráčů nové reprezentační šestnáctky čeká velká kariéra? To by šlo s ohledem na jejich aktuální věk maximálně věštit z křišťálové koule. Mezi zajímavá jména ale každopádně patří Marek Alscher – zhruba 190 centimetrů vysoký obránce sbíral v kladenském dorostu (coby člen mladšího ročníku) přes bod na zápas.

Alscher má ve srovnání s ostatními nespornou fyzickou výhodu. Předurčuje ho k tomu, aby mezi hráči ročníku 2004 vynikal, a tak ho trenér Petr Haken neměl šanci v pozvánce na úvodní kemp nejmladší reprezentace opomenout.

„Být v prvním výběru je velká čest a myslím, že se ukáže, kdo má jakou píli a jak maká. Mezinárodní zápasy budou obrovská zkušenost, ale já vůbec nepočítám, že jsem v nominaci. Musím se tam nejdřív dostat,“ povídá nadějný zadák.

Rozdíl mezi reprezentací a klubovou scénou je poznat už na trénincích. Jak se vám zamlouvalo jejich tempo?
Tempo bylo hodně vysoké. Já normálně vidím kluky hrát ve svých týmech, ale když se koukají reprezentační trenéři, donutí to každého hráče makat víc než normálně v klubu. Tréninky byly fakt makačka.

A zvládal jste je dobře?
Ano, já se totiž připravuju s juniorkou v Kladně. Tréninky jsou hodně těžké, protože to jsou osmnácti- nebo devatenáctiletí kluci. Na Kladně mě na reprezentaci dobře připravili, cítím se dobře.

„Hráli jsme třeba v Plzni, kde mi to vůbec nešlo. Začal jsem ale blokovat a na konci se mi to vrátilo tím, že jsem rozhodl zápas.“

Hádám, že tam budete nejmladší…
Určitě nejmladší. Pak jsou kluci až o rok nebo rok a půl starší, a i takových je tam jenom pár.

Pozvánku do reprezentace jste asi čekal, že? Přece jenom se o ní rozhodovalo už na akcích ve druhé půlce loňské sezony.
Jelikož se mi sezona povedla, a vlastně i ty výběry, tak jsem ji tak nějak čekal. Ale to, že jsem měl nějaký počet bodů v lize, a třeba i na tom mistrovství krajů, tady neznamená vůbec nic. Každý si to musí vybojovat od začátku sám.

Body jste měl ale skvělé. Dalo se té sezoně něco vytknout?
Určitě jsem nebyl vždycky jenom nahoře, měl jsem i horší zápasy. Ale myslím, že aspoň nějakou svoji průměrnou laťku jsem si vždycky držel. A když mi to třeba nelepilo, tak jsem se snažil pomáhat týmu jinak. Makat, bruslit, rozdávat hity, blokovat střely. Hráli jsme třeba zápas v Plzni, kde mi to vůbec nešlo. Začal jsem ale blokovat, dal jsem pět bloků, získal jsem puk a na konci se mi to vrátilo tím, že jsem rozhodl zápas. Vždycky si člověk může říct: Teď se kousnu a budu makat.

Podpora útoku vám opravdu svědčí, že?
Baví mě to. Přece jenom obrana není tolik záživná. Samozřejmě každý obránce je rád, když dá hit, je to taková silová výhra nad soupeřem, ale ofenziva je větší zábava. Každý chce dávat góly, každý si chce dát pěknou asistenci, a myslím, že k modernímu hokeji patří, aby se obránci zapojovali a útočilo se třeba ve čtyřech. Pak se ale bek samozřejmě musí vrátit dozadu a nesmí zapomenout na to, že je obránce.

Sledujete hodně světové trendy? A předpokládám hlavně švédské obránce?
Hodně jsem teď sledoval Filipa Hronka na mistrovství světa. Jinak určitě Erik Karlsson, Oliver Ekman-Larsson, ten má hodně dobrou střelu, vysoký hráč... Brent Burns, ten vlastně začínal jako útočník. Hodně koukám na NHL, na českou ligu moc ne, ale play off jsem taky sledoval.

„Hlavně myslím, že to je o klukách. Tam fakt chtějí. Taky se najdou hráči, kteří se to snaží obejít, ale je jich tam o hodně méně.“

A vy jste někdy hrál v útoku?
Hrál jsem v útoku asi v sedmé třídě. Nebo já jsem byl tedy v páté, ale hrál jsem za sedmou. Pak jsem ale přestoupil do jiného týmu a tam už mě vrátili na pozici beka. Myslím, že na tom mě baví tvoření hry.

Teď se chystáte odejít...
Ano, s agentem jsme celý rok řešili přestup do Pelicans Lahti. Skončilo to tak, že už jsme se s klubem domluvili. Byl jsem tam i na týdenní zkoušce a bavil se s trenéry, kteří řekli, že se jim líbím a chtějí mě. Už jsem tam i podepsal smlouvu.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Proč jste se rozhodl pro Finsko?
Bude to nová zkušenost. Není to tak, že by se mi na Kladně nelíbilo. Jsou tam výborní trenéři, teď jsme měli Libora Procházku, Petra Tona a Zdeňka Nedvěda. Ale přece jenom ta finská škola... Hlavně myslím, že to je o klukách. Tam fakt chtějí. Taky se najdou hráči, kteří se to snaží obejít, ale je jich tam o hodně méně. A je to o hodně rychlejší. Zrovna třeba v Lahti jsou čtyři ledy, takže mají hodně tréninků, které trvají hodinu a půl, což mi vyhovuje. Hodně tam podporují i beky, kteří útočí. Není to tak, že by se mi nelíbilo v Česku, ale chci to vyzkoušet. Třeba se za rok vrátím. Nevím, jak se mi tam bude líbit.

Ptal jste se jiných hráčů na zkušenosti s Finskem?
Ptal jsem se Tomáše Hamary, který tam teď byl rok v Tappaře. Bavil jsem se i s velkým Routou (Antonínem, pozn. red.), něco mi o Finsku říkal. Taky hodně záleželo na tom, že tam nejdu sám, ale s Markem Stuchlíkem. Aspoň tam budeme dva Češi a budeme si moct popovídat česky.

„Ti kluci jsou jenom lidi, dalo se proti nim úplně v pohodě hrát. Jenom to chce prostě makat, dohrávat je a proměňovat šance.“

Jaké si dáváte cíle v reprezentaci?
Určitě si teď dávám nejvyšší cíle. Zaprvé se hlavně dostat do nominace na další akce. Já nepočítám, že tam jsem, to vůbec ne. Musím se tam nejdřív dostat a potom se co nejdéle udržet. Pak postupně osmnáctka, dvacítka a tak.

Loňská šestnáctka dostávala ze začátku sezony velké příděly od Rusů, než se přizpůsobila tempu mezinárodních zápasů. Bude to právě o tom, abyste si zvykli?
Určitě to bude velký skok, sejdou se kluci z jiných týmů, každý hraje trochu něco jiného. Ale zase si říkám, že ti Rusové, Finové nebo Švédové taky nehrajou spolu, takže se nemáme na co vymlouvat. Se všemi kluky v kabině jsem se někdy viděl, bavíme se spolu, je tam dobrá parta. Byli tam třeba tři kluci, které jsme moc neznali, ale i s těmi jsme se začali bavit. Doufám, že hned na prvních akcích budeme vyhrávat, abychom ukázali, že Česko není špatné a pořád tady hrajeme dobrý hokej. A že nám to pak vydrží do konce sezony.

Jak se říká, i Rusové jsou jenom lidé...
Přesně. Já už jsem měl s Rusy zkušenost na různých Czech Selectech. Nejezdí tam samozřejmě nejlepší výběr, třeba polovina týmu nemá kvalitu na repre, ale taky jsem hrál s CSKA Moskva a podobně. A fakt ti kluci jsou jenom lidi, dalo se proti nim úplně v pohodě hrát. Jenom to chce prostě makat, dohrávat je, protože jsou zvyklí hrát hodně do těla, a proměňovat šance. To si myslím, že je teď taky náš problém.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz