| J České Budějovice | 0 | |
| J Vítkovice | 0 | |
| J Třinec | 0 | |
| J Sparta Praha | 0 | |
| J Slavia Praha | 0 | |
| J Poruba | 0 | |
| J Plzeň | 0 | |
| J Pardubice | 0 | |
| J Mladá Boleslav | 0 | |
| J Litvínov | 0 | |
| J Liberec | 0 | |
| J Kometa Brno | 0 | |
| J Karlovy Vary | 0 | |
| J Jihlava | 0 | |
| J Hradec Králové | 0 | |
| J Zlín | 0 |
Foto: Daniel Klement, hc-olomouc.cz
Dřív si myslel, že bude chytat do čtyřiceti, nakonec ale Jakub Sedláček kariéru ukončil o pět let dříve. „Jak člověk stárne, uvědomuje si, že se musí sejít strašně moc věcí, aby sport na profesionální úrovni mohl dělat v pokročilejším věku," říká. V obsáhlém rozhovoru zároveň vzpomíná na bohatou kariéru a popisuje plány do budoucna, které se týkají akcií.
brankář, 35 let
Nechybí vám hokejová rutina?
Zatím jsem bez hokeje jen pár měsíců, takže nemůžu říct, jak to budu mít třeba za pět let, ale teď je to tak, že mi hokejová rutina nechybí. I když jsou dny, kdy si říkám, že bych udělal něco navíc. Takže jsem začal řešit posilovnu a tak dále. Podle mě je důležité, aby se člověk i po konci kariéry nějakým způsobem hýbal a nevypadl z toho úplně.
Kariéru jste ukončil v pětatřiceti, neříkal jste si dřív, že by bylo fajn chytat delší dobu?
Když jsem byl mladší, uvažoval jsem, že by bylo fajn chytat do čtyřiceti. Ale jak člověk stárne, uvědomuje si, že se musí sejít strašně moc věcí, aby obecně sport mohl dělat na profesionální úrovni i v pokročilejším věku. Musí vám držet zdraví, musíte být daným sportem šťastný…
„Jak člověk stárne, uvědomuje si, že se musí sejít strašně moc věcí, aby sport na profesionální úrovni mohl dělat i v pokročilejším věku."
Chápu správně, že vám radost z hokeje už chyběla?
Ano, postupně lehce vyprchala. Už to prostě nebylo takové, jaké jsem si představoval. Když se v prosinci zranil Machy a já šel do brány, prakticky okamžitě jsem se zranil taky. Od té chvíle mi bylo víceméně jasné, že takhle to už dál nepůjde a že skončím.
Tělo vás tedy limitovalo hodně?
Nekončím vyloženě kvůli zdraví, ale zhruba v posledních třech až čtyřech letech jsem začal být celkem dost zraněný. Hlavně třísla mě limitovala. A když si vezmete, že patřím mezi menší gólmany, kteří potřebují rychlost a mrštnost… Právě tohle byla moje nejsilnější stránka, ale kvůli zdravotním problémům jsem ji nemohl naplno využívat. To mi ublížilo.
„Rychlost a mrštnost byla moje nejsilnější stránka, ale kvůli zdravotním problémům jsem ji nemohl naplno využívat."
Máte pocit, že gólmani jsou vzhledem k atypickým pohybům nutným pro brankářské řemeslo náchylnější ke zranění než hráči?
Myslím, že není možné tohle paušalizovat. Člověk od člověka, někomu zdraví slouží víc a jinému míň. Jak říkám, u mě nešlo o to, že bych končil jen kvůli zdraví, roli hrála taky psychika. Když víte, že odchytáte pár zápasů a pak budete na několik týdnů mimo, je to těžké.
Jakub Sedláček | Foto: Daniel Klement, hc-olomouc.cz
Proč podle vás Olomouc letos lidově řečeno zahučela do baráže?
Asi proto, že nám vůbec nešly venkovní zápasy, což byla pro všechny velká záhada. Pokud bychom venku vyhráli o pět zápasů víc, mohli jsme skončit třeba osmí.
Jak se vám dívalo na baráž z pozice hráče, který se jí na ledě neúčastnil?
Bylo to samozřejmě malinko jiné než u ostatních kluků. Věděl jsem, že pokud se Machy nezraní, tak chytat nebudu, takže jsem byl uvolněnější. Zároveň ale kariéru nechcete končit sestupem, takže mým cílem bylo dělat dobrou náladu v kabině a spoluhráčům trochu ulehčit.
„Kariéru jsem nechtěl končit sestupem, takže v baráži bylo mým cílem dělat dobrou náladu v kabině a klukům trochu ulehčit."
S nadsázkou – je větší zima v Olomouci, nebo ve Zlíně?
Plechárna je přece jen trochu víc zestárlejší, takže bych řekl, že v Olomouci, ale ve Zlíně jsem dlouho nechytal. (směje se)
Nicméně na konci letošní sezony prosakovaly informace, že když Zlín hledal parťáka k Danielu Hufovi, oslovil i vás. Potvrdíte to?
Znáte to, jedna paní povídala… Nikdo ze Zlína mě neoslovil, a i kdyby ano, řekl bych jim, že končím s hokejem.
Jak vlastně vzpomínáte na své extraligové začátky, kdy jste ve Zlíně dostal šanci coby osmnáctiletý benjamínek?
Moje štěstí bylo, že jsem tenkrát před sebou měl dva starší gólmany – Igora Murína a Radovana Biegla. A když se Ičo zranil, nejdřív mě dali na post dvojky a poté jsem dostal šanci chytat. Myslím, že se mi od začátku dařilo velmi dobře. Navíc Zlín hrál tehdy dost defenzivně, což mi taky pomohlo. Ve své první extraligové sezoně jsem odchytal 32 zápasů. Rád na to vzpomínám.
„Když máte gólmana, na kterém chcete postavit budoucnost, můžete se o něho starat jinak."
Nemáte ale zpětně pocit, že toho na vás ve Zlíně tehdy naložili moc? Základní části jste měl výborné, ale play off byly z vaší strany v prvních sezonách slabší, což se dá u sotva dospělého kluka chápat.
Myslím si, že určitě ano. Ve Zlíně k tomu tenkrát mohli přistupovat jinak, mohli ke mně přivést jiného kolegu, který by mi pomáhal, jako mladému klukovi, zároveň bych hodně chytal. Když mi nevyšla první play off, mohli se se mnou víc bavit… Když máte gólmana, na kterém chcete postavit budoucnost, můžete se o něho starat jinak. Ale rozhodně nechci nikoho hanit, byla úplně jiná doba než dnes. Zároveň jsem měl zkrátka lip chytat.
Jakub Sedláček | Foto: beranizlin.cz
Pak přišla sezona 2012/13 a extraligové stříbro. Tenkrát vám ke zlatu chyběl jediný gól a dnes můžeme říct, že poté jste se už k titulu nikdy blíže nedostal…
Když si na to vzpomenu, hodně to mrzí. Tenkrát mi bylo dvaadvacet, byl jsem mladý kluk, který měl všechno před sebou a který si myslel, že finále ještě bude hrát. Nicméně i stříbro byl parádní úspěch.
Vzpomenete si na pocity, které ve vás propukly, když Filip Čech v čase 59:49 srovnal sedmé finále na 3:3?
Obrovská euforie a zároveň obrovská únava. Jen škoda, že jsme obrat nedokonali v prodloužení. Vybavuju si, že v jednom momentu už jsem měl ruce nahoře, ale netrefili jsme prázdnou bránu. Pak přišel smolný gól od Martina Straky.
„Rozhodující gól Martina Straky? Byl jsem zmatený, protože na led naskočili hráči mimo pořadí střídání."
Těžko chytatelná střela do teploměru, že?
Byl jsem zmatený, protože na led naskočili hráči mimo pořadí střádání. Možná i to mělo vliv, že rozhodl právě tenhle moment. Ale asi to tak mělo být – Petr Čajánek a další kluci vyhráli o rok později.
To už jste chytal za lotyšskou Rigu, přičemž i tam se vám dařilo. Jenže šance v nároďáku nepřišla. Proč?
Tenkrát byla mezi českými brankáři působícími v Evropě obrovská konkurence. Saša Salák, Kuba Kovář i Kuba Štěpánek ve svých klubech vyčnívali. K nim se postupně začali přidávat Dominik Furch a Pavel Francouz.
Objevovaly se i názory, že kdybyste chytal třeba za Spartu, a ne za provinční Zlín, šance byl přišla. Co vy na to?
Může být. Nicméně i v Rize jsem měl dobré roky a pozvánka nepřišla…
„Tenkrát byla mezi českými brankáři v Evropě obrovská konkurence."
Právě v Rize jste se po kariéře s rodinou usadil. Co vás k tomu vedlo?
Důvodů bylo víc, třeba i ten, že žena je z Lotyšska, má tady rodinu a kamarády.
Takže vás manželka postavila před hotovou věc a řekla: Až skončíš, stěhujeme se do Lotyšska?
To ne! (směje se) Otázku naší budoucnosti jsme řešili delší dobu a Riga je krásné město. Taková menší Praha. Navíc do Česka to není daleko, pokud využijete leteckou dopravu.
Je podle vás hokej v Lotyšsku sportem číslo jedna?
Dá se říct, že ano, respektive je na stejné úrovni s basketbalem. Následuje fotbal.
„Někdy v roce 2015 trenér říkal, že mi zařídí lotyšský pas, ale já byl ještě mladý a pořád jsem věřil, že přijde nabídka z českého nároďáku."
Žádný zahraniční gólman toho v Rize neodchytal tolik jako vy, nebyla ve hře možnost lotyšského občanství?
Jednou ano, mám pocit, že v roce 2015. Tehdy trenér říkal, že mi zařídí lotyšský pas, ale já byl ještě mladý a pořád jsem věřil, že přijde nabídka českého nároďáku, takže jsem tuhle variantu neřešil.
Jaká je vlastně kolem Dinama Riga aktuálně situace? Klub po vypuknutí války na Ukrajině odešel z KHL…
Byla varianta, že Riga vstoupí do nejvyšší finské hokejové soutěže, což ale nakonec nedopadlo. Podle mě je to škoda. Jeden rok hráli lotyšskou ligu, ale ta je na úrovni české 2. ligy a majitel si řekl, že něco takového nemá smysl. Uvidíme, co bude dál.
Nyní se věnujete akciím, jak jste se zrovna k nim dostal?
Vždycky mě bavilo číst knížky, které se věnují financím. Postupně mi došlo, že tohle je něco, co by mi do budoucna dávalo smysl. Mohu říct, že jde o náročný obor. Je v něm strašně moc úskalí. Trading, který dělám, je extrémně náročný psychicky a emocionálně. Je to běh na dlouhou trať.
Takže fungování na burzách je nervově náročnější než sedmý zápas finále extraligy?
(usměje se) Složitá otázka. Hokej jsem hrál celý život a akcie zatím dělám jen pár roků. Ale jsou to dvě odlišné věci. Náročné jsou určitě obě dovednosti, ale trading bych řekl, že je více psychicky náročnější, více stresující.
Jakub Sedláček | Foto: beranizlin.cz
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
