Recept na všestrannost? Hokej hrou, k tomu další sporty, tvrdí Lener

Foto: Karel Švec, cslh.cz

Ženeme se za výsledky, počítáme body, kontrolujeme pořadí v tabulkách. Sport vybízí k soutěžení, hokej není žádnou výjimkou. Ale v mládežnických kategoriích, především tedy u dětí by měla platit jiná měřítka. Nikoli s důrazem na počet vítězství, nýbrž na radost ze hry a z lepších a lepších výkonů, které zvyšují motivaci a přispívají ke skvělému osobnímu pocitu. Hokej je hra, ovšem tohle základní pravidlo ovšem u dětí trošku ustoupilo do pozadí!

A je také jednou z příčin, proč český hokej ve světovém měřítku trošku vyklidil elitní pozice. "Pořád se mluví o zlaté generaci, která zažila období, kdy na každém tréninku zabrala minimálně 50 procent času hra. Trenéři hráče ve starším věku srovnali, ale jinak jim nechali určitou volnost. Víme, že tohle v současnosti často chybí. Bohužel. Protože mladým tím pádem chybí všestrannost," říká Slavomír Lener (na snímku), šéf Sportovního úseku hokejového svazu.

Panuje příliš brzká specializace, trenéři hráče strukturují

Před lety bývalo běžné, že začínající bruslaři trávili dost času na hřištích. "Hrával se basket, fotbálek, okýnka... Šlo o spontánní aktivity, ale i věci na popud trenérů. Jenže poslední dobou se od toho odstoupilo, z hráčů máme skleníkové typy. Rodiče přivedou malého kluka na stadion, třeba v pěti, šesti nebo sedmi letech. Má tréninky většinou 50 minut, a to je v podstatě jediné, co za celý den dělá. Dřív? Když hráč skončil hokejovou přípravu a neměl školu, lítal po ulici, jezdil na kole, hrál fotbálky na pláccích mezi domy. Kluci si vymýšleli různé závody, byli tím pádem soutěživí a mnohem všestrannější," upozorňuje Lener.

Společné kolektivní hry mimo kluziště přinášejí jen samá pozitiva. "Hokeji je blízko třeba basket nebo házená. V hokeji musíte mít nohy, dobré bruslení, ale i ruce a periferní vidění. Košíková v tom hodně pomáhá. Ovšem postupně se od doplňkových sportů odešlo, což je škoda i z hlediska týmové spolupráce, chemie mezi hráči, soudržnosti, odpovědnosti," vypočítává generální manažer dospělé reprezentace.

Co je podle něj příčinou, že se nynější mladí hráči někdy ani pořádně neumějí postavit k fotbalovému míči? "Panuje příliš brzká specializace. Tím, že jsou trenéři v uvozovkách vzdělanější, tak hráče strukturují. Chodím se dívat na přípravky, kde trenéři žáčkům říkají: než dát gól, musíš třeba nahrát tomu a tomu, obrátit se, přihrát bekhendem, objet branku... Děti pořád něco musejí a naopak nesmějí dělat místo toho, aby je nechali hrát. Začíná to už tím, že trenéři rozhodnou, kdo s kým bude nastupovat. Přitom ten kluk by si chtěl zahrát třeba i s někým jiným. S kamarádem, kterého zná od dětství, se spolužákem, vedle něhož sedí v lavici. A tak."

Ofenziva svazu: 54 trenérů v malých klubech a 20 regionálních koučů

Hokej není individuální sport, ústup od týmového pojetí a her má nežádoucí důsledky. "U dětí docela dost potlačujeme jejich ego a pak se divíme, že mezi dvacetiletými hokejisty nemáme v kabině osobnost. Pořád jsou k něčemu vedeni, pořád se jim něco zakazuje," reaguje Lener. Sportovní úsek hokejové svazu proto rozjíždí v tomto směru ofenzivu. "Čtyři nebo pět let vychází spousta publikací, které jdou směrem ke hrám. Bereme si inspiraci z jiných sportů, jako jsou fotbal, basket. Máme podklady z Ameriky, ze Švédska, ale jde o to, aby trenéři s mladými hráči tyhle hry dělali a rozvíjeli!" vybízí šéf sportovního úseku svazu.

Navzdory osvětě a neustálým připomínkám z hokejového velína ČSLH bývá náplň přípravy mnohde jednotvárná. "Běžný trénink vypadá tak, že na začátku proběhne nějaká soutěž na pět sedm minut. Pak následují nácviky a závěrem se hraje klasicky na dvě branky. Dřív to bylo úplně jinak. Proto jsme vytvořili síť 54 trenérů v malých klubech a dalších regionálních koučů, kterých je asi zhruba 20. Ti by měli dbát na to, aby se hrálo, hrálo a hrálo! Navíc nejen na ledě. Jde nám o to, aby se trenéři snažili třeba před trénink předsunout každý den půlhodinku pro jiný sport. Tohle je největší výzva - jak udělat hokej zábavným a hravým!"

Jestliže sebevětší talent nevezme za své kolektivní návyky, těžko to po něm můžete chtít v produktivním věku. "Pokud by systém fungoval jinak, měli bychom hokejisty, kteří hrají víc na sebe. Těžko je zabudujete do systému. Když jsem působil v Calgary nebo na Floridě, v NHL dominovala řada českých hvězd. Jágr,  Reichel, Straka a další hokejisté tam byli strašně cenní tím, že skutečně rychle zapadli do systému jakéhokoli mužstva. Tamní trenéři si Čechy hrozně chválili za to, jak byli neskutečně přizpůsobiví. Že se s nimi dobře pracovalo."

Lener: Žádný hráč se nedal na hokej proto, aby jenom trénoval!

Fádní tréninky mohou žáčka nebo dorostence dokonce odradit, vzít mu chuť do hraní. "Dřív kluci sportovali vlastně neustále. Vezměte si, že dnešním žákům skončí sezona v půlce března a musejí pokračovat dál ve stejném mužstvu, jelikož probíhá letní příprava. Ta není úplně záživná, jiný sport by určitě prospěl. Protože stereotypy mohou spálit vášeň. Hokej je hra, kterou můžeme rozdělit na segmenty - ať je to bruslení, technika hole, střelba, přesnost přihrávek a podobně. Ale když chybí pestrost, je to špatně. Uvědomme si, že žádný hráč se nedal na hokej proto, aby jenom trénoval. Každý chce hrát! Tohle by si měli všichni pamatovat."

Podle Lenera je zařazení sportovních her důležité u všech věkových kategorií mládeže. "Od pěti let do juniorky včetně. Tohle tam musí být! Pro trenéry je v tomto ohledu obrovskou výzvou, jak navodit spontánní atmosféru. Jak zorganizovat spontánní trénink - čili hodit hráčům jenom udičku, aby je to chytlo a sami si řekli: dneska budeme hrát tři na tři, čtyři na čtyři nebo jinou variantu. Pro trenéra jde o nadstavbu, protože když to v hráčích není, on by měl situaci tak šikovně namodelovat, aby mužstvo chtělo samo," uzavírá Slavomír Lener.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter