Šestá medaile v řadě! Nesmírně si jí vážím. Uvidíme, co příští rok, culí se Fiala

Vojtěch Fiala | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

11. dubna 13:15

Liberecká dynastie? No... Už by to šlo říct. Bílí Tygři jsou z hlediska aktuální stability špičkových výsledků v kategorii U15 zcela nepřekonatelní. Od covidu vybojovali třetí sezonu v řadě medaili jak na mistrovství krajů, tak v soutěži devátých tříd. Ta dosud poslední navíc měla pro svěřence Vojtěcha Fialy zlatou hodnotu.

Postupně zlato, stříbro a zlato v soutěži devátých tříd, k tomu stříbro a dva bronzy na krajských mistrovstvích – to je opravdu neskutečná série. Jak vás další medailový úspěch hřeje?
Jsme šťastní. Byla to sakra dlouhá sezona, která měla svoje vrcholy. Když se bavíme o medailích, tak jsme samozřejmě rádi za tu z mistrovství krajů jako krátkodobého turnaje, ale tahle zlatá tečka je odměna pro všechny za celosezonní práci. Nesmírně si toho vážím.

„Všichni hráči se podíleli na dlouhodobém úspěchu a nesou na něm svůj díl, play off byla jenom tečka. Klobouk dolů před hráči, co v něm předvedli.“

Jak se pro vás sezona vyvíjela? A museli jste si projít nějakou kritickou chvilkou? Tipnul bych si, že jí mohl být výsledek z nadstavby 1:11 právě proti Plzni.
Sezona byla náročná, co si budeme povídat. Zmiňovaná facka 1:11 pro nás byla určitě tím zápasem, o kterém jsme věděli, že se nesmí opakovat. Zároveň v tu dobu hrála řada kluků za dorost, takže jsme měli období, kdy jsme nastupovali ve třinácti nebo čtrnácti lidech a tým to skvěle odfáral. Všichni hráči se tím pádem podíleli na dlouhodobém úspěchu a nesou na něm svůj díl, play off byla jenom tečka. Klobouk dolů před hráči, co v něm předvedli. Zvládli jsme vyhrát devět zápasů po sobě. Hodně hráčů bylo polámaných, posekaných a otejpovaných, ale kousli to, protože tohle je nejvíc.

Realizační tým liberecké 9. třídy | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

Řekl bych, že devět výher v řadě je docela překvapením. V soutěži nešlo tipnout favorita a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl někdo vyčnívat. Jak se to sešlo?
My jsme to brali tak, že jdeme zápas od zápasu. Pár týmů jsme na prázdniny poslali a zároveň jsme si pořád dávali postupné cíle. Třeba druhý zápas v Plzni pro nás byl hodně náročný, měli jsme trošku smůlu na hokejkách, dorovnali jsme až v posledních minutách a vyhráli v prodloužení. Zpětně si říkám, že vyhrát všech devět zápasů je velká týmová věc. Velikánský podíl na tom nesou i všichni z realizačního týmu, protože hráči měli super servis. Teď si to můžou užívat.

Zlatý tým deváté třídy Liberce | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

Nebyl pro vás v play off nejtěžší jeho samotný úvod? Než jste v Hradci Králové v polovině utkání zapli, mohli jste dostat tři čtyři góly. Nehráli jste ideálně, a ať to nevztahujeme jen na vás, všechny výše nasazené celky měly v prvním zápase velmi těžkou práci.
Ano, ale současně musím říct, že pro většinu hráčů to bylo první play off. Už během toho zápasu naše hra gradovala. Po vítězství spadla z hráčů určitá počáteční nervozita a myslím si, že od té doby jsme hráli podobnou hru, nebo i gradující, s tou, jakou jsme předváděli na mistrovství krajů a v mistrácích během sezony.

„Klobouk dolů. Formu neskutečně načasoval na konec sezony a myslím si, že v tom stavu, ve kterém byl, by to jen málokdo v jeho věku zvládl takhle odehrát.“

A právě po prvním utkání se k vám připojil Lukáš Kachlíř. Jak velký kredit mu dáváte? Nechci vůbec snižovat přínos ostatních, ale myslím si, že bez něj byste až tolik suverénní nebyli.
Byl to jeden z lídrů týmu. Strašně pozitivní člověk a velký hráč, který měl roli v rámci dorostu a po jeho vypadnutí skočil do devítky. Jak jste viděli v posledním zápase, byla to jedna z postav, které za všech okolností táhly tým za zlatou medailí. Zároveň je Lukáš jedním z hráčů, kteří měli velké zdravotní problémy, a přesto chtěli play off dohrát. Já můžu jenom říct: Klobouk dolů. Formu neskutečně načasoval na konec sezony a myslím si, že v tom stavu, ve kterém byl, by to jen málokdo v jeho věku zvládl takhle odehrát.

Abyste zase po roce poslali do Havlíčkova Brodu dárkový koš.
Je to tak (usmívá se). Kotlina je líheň talentů a já jsem rád, že klukům, kteří přišli z Brodu, se tady daří. Brod si zaslouží velký kredit, ale zároveň to samozřejmě není jediný klub, ze kterého tady máme hráče ročníku 2009. Nezapomínejme na Děčín, Vrchlabí a další.

„Vnímám určitou tíhu zodpovědnosti, protože není samozřejmost hrát sezony až do posledních zápasů a vozit medaile. Stojí za tím nejenom celosezonní, ale i vícesezonní práce.“

Třetí a případně i čtvrtý zápas finále jste měli původně odehrát ve velké hale. Přemluvili vás hráči, že chtějí hrát ve Svijanské aréně?
Byly určité komplikace ve spojení s komerčním turnajem, který probíhal souběžně s play off, ale udělalo se všechno pro to, abychom hráli ve Svijance. Už loni tady mělo finále skvělou atmosféru a opakovalo se to i letos. Moc děkuju rodičům i dalším lidem, co se přišli na hokej podívat, zároveň i fanoušci z Plzně fandili skvěle. Za mě bylo určitě lepší slavit titul v malé Svijance, která je naší domácí plochou.

A jste rádi, že se letos hrálo už pořádné play off?
Jasně! Už to mělo parametry velkého play off a byla to určitě změna k lepšímu.

Vojtěch Fiala | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

Očekáváte teď v kategorii U15 hon na Liberec? Je těžké vás zastavit a oddělit od medailí…
No, máme back-to-back-to-back. Uvidíme, co příští rok (usmívá se). Přijdou hráči dalšího ročníku 2010, ve kterém taky máme šikovné kluky, tak doufám, že navážou na předchozí sezony. Vnímám ale určitou tíhu zodpovědnosti, protože není samozřejmost hrát sezony až do posledních zápasů a vozit medaile. Stojí za tím nejenom celosezonní, ale i vícesezonní práce. Ti kluci se to neučili od května a zaslouží si velký kredit za celou dosavadní kariéru.