Dvojčata v repre: Já se nebojím, brácha je hodnější, culí se Dominik Badinka
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Dost netradiční pohled se naskytne fanouškům, kteří přijdou na zápasy české sedmnáctky. Za reprezentaci totiž hrají chomutovská dvojčata Badinkova! Obránce Dominik ve čtvrtek slavil i premiérovou trefu v národním dresu.
Ani ta však v konečném důsledku nestačila na Rusy, kteří ve druhé polovině odvety jasně dominovali a české mladíky znovu smetli vysokým rozdílem.
Jak byste zápas ve Vrchlabí porovnal s tím prvním v Turnově?
Určitě to byl krok dopředu, ale ještě to nebylo úplně všechno, co jsme chtěli. Začali jsme rychleji dávat puky od sebe, nepředržovali jsme je a víc dodržovali systém. První dvě třetiny jsme forčekovali.
Taky jste konečně stříleli góly. Dodalo vám to energii?
Jo, určitě to tak bylo cítit, protože nedat gól jako v prvním zápase, to je depresivní. Když se nám pak podaří skórovat a hrajeme s takovým soupeřem relativně vyrovnaný zápas o gól nebo nebo o dva, je to mnohem lepší.
I vy jste se trefil premiérově v reprezentaci, stejně jako Pavel Šimek i Jaromír Pérez...
Je to příjemné, ale kdybychom Rusy porazili, euforie by byla mnohem větší než z mého prvního gólu.
Jste rád za místo v první obraně a za to, že vám trenéři důvěřují?
Jsem spokojený, že dostávám hodně času, za to chci trenérům poděkovat. Občas bych měl rychleji dávat puk, to mi občas vytýkají, ale jinak myslím, že to není špatné.
SESTŘIH: Česko U17 - Rusko U17 3:9
Posunula vás zkušenost z obou letních akcí ve Švýcarsku?
Ty akce mi ukázaly, jaké je to hrát mezinárodní hokej. Nemůžeme hrát jako v Česku, musíme to házet hnedka a hrát víc do systému. Je to mnohem rychlejší a fyzičtější.
„Když se můžeme ráno podívat do zrcadla a říct si, že jsme tam nechali všechno, pak je to dobré.“
Když to vezmete za obránce: Jak se vůbec dají Rusové bránit?
Jeden na jednoho, hned jim jít do těla a nekoukat na puk, protože jsou hrozně šikovní a mají dobré dovednosti. Druhý hráč to pak musí sbírat. A potom blokovat střely. To je asi všechno, co proti nim můžeme dělat.
A jak se hecujete, když víte, že ani velmi dobrý výkon na ně nemusí stačit?
Chceme s nimi hrát co nejvyrovnanější hokej a nekoukat na výsledek. Samozřejmě se snažit vyhrát, ale hlavně abychom mohli být spokojení s tím, že jsme na ledě nechali všechno, i kdybychom prohráli. Když se můžeme ráno podívat do zrcadla a říct si, že jsme tam opravdu všechno nechali, pak je to dobré.
Pro vás mají reprezentační akce ještě speciální punc, že hrajete v týmu se svým dvojčetem Danielem...
Je to příjemné! Jsme spolu i na pokoji.
Jste ten typ propojených dvojčat, která bez sebe nedají ani krok?
Jsme propojení, když spolu hrajeme na ledě, to nám i ostatní říkají. Jinak jsme ale oba povahově úplně jiní. Ale i v hokeji – on je útočník a já obránce, on hraje napravo a já nalevo.
„Jsme propojení, když spolu hrajeme na ledě, to nám i ostatní říkají. Jinak jsme ale oba povahově úplně jiní.“
Jaké tedy máte povahy?
Já jsem víc takový, že do všeho jdu a skoro ničeho se nebojím. On je spíš tišší a hodnější kluk, má i lepší známky ve škole. Já občas udělám nějaké blbosti (usmívá se). Ale zase mi nepřijde, že by mezi námi byl až tak velký rozdíl.
Chtěl jste být vždycky obráncem a on útočníkem?
To ne, i já jsem chtěl hrát odmalička útočníka a byl jsem v útoku do sedmé třídy. Ale i tím, že jsem byl vždycky větší a těžší než on – třeba o tři centimetry a tři kila –, tak mě trenéři začali dávat do obrany, protože jsem nebyl tak obratný. A on zůstal v útoku.
Máte společné hokejové sny?
Chtěl bych si s ním zahrát v přeboru za áčko Chomutova, pak abychom spolu vydrželi v reprezentaci. A třeba si zahráli i v NHL, KHL...
Dominikovo dvojče – útočník Daniel | Foto: Jan Beneš, Český hokej
A co vaše vzory a oblíbené týmy?
Ty máme jiné. On má spíš rád Crosbyho a já zase koukám na obránce, jako Erika Karlssona nebo Brenta Burnse. Já jsem vždycky fandil Sharks a on Pittsburghu. Když si vzpomenu, jak mi v play off někdy v roce 2016 Pittsburgh porazil San Jose, tak to mi bylo celkem smutno.
Chcete být tedy tím Karlssonem, který je na hřišti všude a zvládá všechno?
Přesně tak. V klubu mi to celkem jde, i v juniorce, ale tady je to těžší. Musím hrát obrannou roli a nejezdit až tolik do útoku. Je to velké riziko, hrát roli jako Erik Karlsson.
Dneska vás v Turnově čeká poslední zápas. Co si před ním řeknete, aby vám to konečně klaplo na příznivější výsledek?
Prostě do toho půjdeme tou cestou vítěze. Držet systém, hrát jednoduše, forčekovat, makat, nechat tam zase všechno. A uhrát i nějaký výsledek. Buď to tam spadne, nebo ne, ale musíme do toho jít srdcem a hrdostí reprezentace a nějak to ubojovat.
Dominik Badinka po svém premiérovém gólu | Foto: Jan Beneš, Český hokej
Share on Facebook
