Emoce? Bez nich by to nešlo, říká fyzioterapeut českých juniorů

Foto: Ondřej Kalát

(EDMONTON, od našeho zpravodaje) Hokejové mužstvo nejsou jen hráči a trenéři. Kolos připomínající mraveniště totiž tvoří i další členové realizačního týmu, jako jsou kustodi, maséři či doktoři. A nebo je tu také role fyzioterapeuta, kterou u juniorského národního týmu zastává Miloš Pojer.

Jak dlouho už působíte u české dvacítky?
U národního týmu jsem skoro rok a půl. Můj předchůdce loni tuto funkci opustil z rodinných důvodů, takže jsem místo něj přišel já. Sem tam nám ale přijede vypomoct.

Jaká je náplň vaší práce na mistrovství světa?
Věnuji se s kluky hlavně jejich regeneraci. Řešíme různá přetížení a zranění. S čímkoliv za mnou přijdou, tak se spolu snažíme nějak vyřešit.

Mohl byste zmínit, jaké při práci používáte přístroje?
Máme tu Game Ready, což je kompresivní chladivý přístroj. Využívá se hlavně k urychlení rekonvalescence v případě zranění. Dále máme k dispozici kompresivní lymfatické kalhoty, jež mají účinek na růžné poúrazové stavy a pomáhají i s regenerací. Využíváme také magnetoterapii či masážní pistoli.

Odkaz na video

zkopírovat

Embed videa

zkopírovat

Aby tělo nebolelo. Kdo se stará o rychlou regeneraci hráčů dvacítky?

Adamové jako tahouni. Na koho bude spoléhat osmnáctka?

Augusta si k sobě bere Reichla. Spolupracovat bude i s Rulíkem

Juniorská soutěž v zámoří? Jiný svět, hlásí Vojtěch Port

Jak se hledají talentovaní brankáři, co pomáhá zlepšit první reprezentační výběr?

Liší se nějak práce u juniorského týmu od té u seniorského mužstva?
U chlapů v áčku je to trochu jiná kategorie, jsou už přece jen otrkanější. Mladí kluci mi přijdou o něco vděčnější, za každou radu a pomoc jsou rádi.

Stíháte při své funkci prožívat utkání?
Samozřejmě, bez emocí by to nešlo. Společně s naším panem doktorem koneckonců stojíme na střídačce. Jsme součástí týmu, takže zápasy rozhodně prožíváme.

Snažíte se hráče také podporovat, jako to dělají například kustodi?
Určitě. V rámci regenerace a řešení problémů pohybového aparátu s kluky mluvíme a povídáme si o různých věcech. I z tohoto pohledu tam něco probíhá.

Původně jste byl učitelem tělocviku. Vztah ke sportu tedy máte dlouhodobě kladný.
Odmala dělám fotbal. Během studia i života jsem vystřídal hodně sportů, takže k nim mám velmi blízko. Odjakživa rád chodím i na hokej a občas si ho i zahraju.

Na jaké úrovni?
Je to hobby liga. Máme u nás ve Znojmě amatérskou soutěž, většinou chodíme na led tak jednou za týden.

Foto: Martin Voltr

Dříve jste působil v týmu Znojma jako masér. Jak jste poté přešel do role fyzioterapeuta?
Už je to docela dlouho. Tehdy za námi sem tam přišel jeden fyzioterapeut, s kterým jsme na hráčích občas něco zkusili. Začalo mě to bavit, takže jsem tento obor vystudoval i na vysoké škole. Od té doby se tomu věnuju.

Mohl by podle vás na vaší pozici pracovat i člověk, který se o hokej jinak nezajímá?
Myslím si, že by to šlo. Když ale k tomu člověk vztah má, tak je podle mě jeho přínos pro tým daleko větší. A je jedno, jestli se jedná o fyzioterapeuta, doktora, nebo třeba kondičního trenéra.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace U20
• Mládež
• MSJ 2022