Hattrick bez čepic? Škoda, culí se Růžička. Z půstu už byl nervózní
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Druhého února 1991 nasázel Jaromír Jágr svůj první hattrick za Pittsburgh, a přesně o třicet let později se to samé povedlo Vladimíru Růžičkovi mladšímu v Hradci Králové. Dobře, to je jenom malicherná statistická zajímavost.
Růžičkovo střelecké procitnutí mělo každopádně velký význam jak pro samotného hráče, tak pro Mountfield. Letos mu často scházel větší gólový příspěvek útočníků, a není si potřeba nic nalhávat – postrádal i větší příspěvek svého čísla 92.
Vždyť poslední branku vstřelil Vladimír Růžička osmého prosince!
Hattrickem teď řídil hradecké vítězství 5:2 nad Zlínem. Stejný kousek se mu v extralize povedl naposledy před čtyřmi lety, kdy ještě v dresu Chomutova setnul Kometu.
Dají se vaše poslední dva hattricky nějak porovnat?
Teď je to asi jiné v tom, že jsem měl opravdu radost, protože jsem se dlouho nemohl trefit. Člověk má z gólů samozřejmě vždycky radost, ale už jsem byl i trošku nervózní, že mi to tam dlouho nepadlo. Jsem hrozně rád, že už jsem to prolomil.
Tomu rozumím, na gól jste čekal patnáct zápasů. Vaše úleva pak byla o to větší.
Je to tak, už jsem to měl v hlavě. V některých zápasech jsem trefoval tyčky a měl šance, ale prostě jsem nemohl dát gól. Už jsem na to trochu myslel.
A právě první trefa do sítě mladého Michala Kořénka vypadala hodně mazácky. Na vašem manévru nebyla znát žádná nepohoda.
Já jsem jel z boku docela sám a říkal jsem si, že natáhnu na golfák a uvidím, co gólman udělá. Šlo vidět, že na to docela skočil. Spadl a jakmile se zvedal, tak jsem mu to vystřelil pod vyrážečku.
Co ty další? Druhý gól se dlouho zkoumal u videa...
Vypadl tam puk a v brankovišti byli asi všichni hráči, co vůbec mohli na ledě být (usmívá se). Jenom jsem viděl puk za bruslí a snažil jsem se ho tam prošťouchnout. Cítil jsem, že jsem se ho dotkl, ale abych řekl pravdu, vůbec jsem přes ten chumel neviděl, jestli prošel za čáru. Bylo to na 2:1, takže docela důležitý gól. No a ten poslední? Obránce tam měl ještě trošku hokejku, tak jsem to stáhl, zkusil hodit na bránu a spadlo to tam.
Škoda, že nemůžou létat čepice, když je nemá kdo házet.
Je to škoda (usmívá se). Ale abych řekl pravdu, já jsem po tom patnáctizápasovém půstu rád, že to tam vůbec spadlo.
Vedli jste už 3:1. Když ale Zlín snížil, nevzpomněli jste si na poslední zápas ve Vítkovicích, kde jste přesně tenhle náskok ztratili?
Samozřejmě je to nepříjemné. Vedeš 3:1, dostaneš na 3:2, a najednou je hrozně blízko k tomu, aby se zápas vyrovnal. Bylo hrozně důležité, že Kevin (Klíma) dal potom docela brzo čtvrtý gól. Štěpán (Lukeš) dobře chytal a jsem rád i za něj, že jsme vyhráli a máme další body.
Vyhráli jste ovšem zaslouženě. V čem byl mezi soupeři podle vás hlavní rozdíl?
Těžko říct. Já si myslím, že Zlín hrál opravdu dobře, byl to docela nepříjemný soupeř. Řekl bych, že jsme byli zkrátka lepší v těch gólech, důslednější v koncovce.
„Jestli chceme být ve čtyřce, musíme vítězit. Nemůžeme čekat na to, že se tam dostaneme jen tak.“
Vy jste zvednul i prapor celého hradeckého útoku. Asi cítíte, že tam má tým po větší část sezony určitou bolest...
Je znát, že nedáváme tolik gólů. Ale tentokrát jsme jich dali dost ve hře pět na pět, což bylo taky důležité. Přijde mi, že přesilovek je méně. Asi jak nechodí diváci, tak není na rozhodčí takový tlak.
Vaším cílem je vybojovat první čtyřku. Ze šestého místa ztrácíte tři body, a právě v Liberci hrajete další zápas ve čtvrtek. Uvědomujete si, jak to bude důležité?
Musíme se na to připravit a pořádně si odfrknout, zápasy teď máme úplně obden. Každý ať si udělá, co mu vyhovuje, a ve čtvrtek tam jedeme vyhrát. Jestli chceme být ve čtyřce, musíme vítězit. Nemůžeme čekat na to, že se tam dostaneme jen tak. Je to v našich rukách a když budeme vyhrávat, tak se tam dostaneme.
Sestřih utkání
Share on Facebook
