I holky něco vydrží. Ve fyzičce ale zaostáváme, vidí kondiční trenér hokejistek
Křehká stvoření, pro která je hokej až příliš tvrdý sport? Co vás nemá. I holky za to umějí na ledě pořádně vzít. Ty české dokonce tak dobře, že se na nedávném mistrovství světa vyšplhaly na šesté místo. O tom, co květinky na bruslích vydrží, ví své Radek Výtisk, kondiční trenér ženské reprezentace. „Právě ve fyzičce za světem zaostáváme nejvíc,“ poznal muž, kterému nechybí elán něco s tímhle stavem udělat.
Páni, to je cvrkot… To bylo první, co Radka Výtiska napadlo, když sledoval souboj o zlato z ženského šampionátu, v němž dámy z USA přetlačily domácí Kanadu. „Byli jsme se podívat i na první kolo juniorského play off mezi Kamloops a Kelownou a ženské finále mi přišlo, že mělo daleko větší náboj. Jen to bylo bez kontaktu,“ vypráví 30letý chlapík, který má od loňského listopadu na starosti kondici českých reprezentantek.
Nezdá se vám to, spojení jména Výtisk a hokeje nebude náhoda. Radek je mladší bratr libereckého kapitána Jana Výtiska. Sám se za pukem nikdy závodně nehonil, skákal o tyči, k ledovému sportu měl ale díky sourozenci, mimo jiné juniorskému mistrovi světa, vždycky blízko. Teď může svoje vize o tom, co by mělo tělo hokejisty zvládat, předávat nejnadanějším tuzemským ženštinám. A že je co… „Po kondiční stránce hodně za světem zaostáváme, je tam velká díra. Na mistrovství bylo vidět, že největší mezera mezi námi a špičkou je právě ve fyzičce,“ poznal specialista na přípravu. „Je potřeba zapracovat na všem. Od dynamiky přes silnější střed těla. Tohle všechno se pak podepisuje na tom, že neustojíte osobní souboj a všude jste o krok později. Ale v tom jsou určité mezery pořád i u kluků v našem hokeji.“
Přímo na šampionátu už toho Výtisk se svými svěřenkyněmi po stránce fyzičky logicky moc vymyslet nezvládl. „Jen jsme si hráli, aby holky držely pohromadě,“ usměje se. Na podzim po prvním společném turnaji od něj však dívky dostaly tréninkové plány, které jim měly pomoct vylepšit kondici.„ I po mistrovství při vyhodnocení jsme se o tomhle hodně bavili. Holky samy viděly, že mezery tu jsou. Cítily to v každém osobním souboji. I Švédy a Finky byly mnohem silnější,“ přibližuje Výtisk. „Holkám to pálí, vnímají, co se kolem nich děje a na další sezonu už budou připravené zase líp, protože na sobě chtějí dělat.“
Trenérův vztah „na dálku“ s reprezentantkami plný konzultací a doporučení proto bude pokračovat. Navíc výhodou, která může český tým posunout dál, jsou zahraniční zkušenosti řady hráček. Postupně se dostávají do zámoří, Skandinávie, ale i do Ruska. „To jim jednoznačně prospívá. V Americe, Kanadě i Švédsku jsou kvalitní programy, v Rusku není ideální, že se hraje málo zápasů,“ hodnotí Výtisk, pro něhož prý není rozdíl, jestli zlepšuje kondičku borci z NHL, nebo slečně. „Vůbec žádný. Největší problém je, že holkám se u nás dlouho pořádně nikdo nevěnoval, byly na vedlejší koleji. Až teď se podmínky pro ně začínají zlepšovat, zvedá se to. Základy mají, ale je pořád ohromný rozdíl mezi chlapským a ženským hokejem,“ vidí.
Dívky v českém hokeji mohou až do nějakých patnácti hrát s chlapci, pak mají vlastní soutěž. Ještě v mladším dorostu se ale ty nejlepší klukům bez potíží vyrovnají. I tréninkové dávky zvládnou stejné, což platí podle Výtiska obecně. „Všichni si myslí, že holka je křehké stvoření, ale ona toho snese strašně moc,“ přidá další úsměv. „My jako chlapi to bereme: ‚No, vždyť to je jen ženská.‘ Ale já sám poznal, když jsem závodil se Zuzkou Hejnovou, Denisou Rosolovou nebo Jířou Ptáčníkovou, že všechny ty holky mají páru jako chlapi. Proto jsem přesvědčený, že i ženská se může dostat na takovou úroveň, aby byla v hokeji výkonnostně rovnocenným soupeřem pro chlapy. Akorát kdyby do ní vletěl devadesátikilový kluk, přece jen by to asi rozdíl byl.“
V ženském hokeji se tak jako tak nesmí do těla hrát. Přitom to stejně některé dívky dělají. Někdy nenápadně, někdy za hranou pravidel. Ale že by se navzájem šetřily? Kdepak. Soutěživost se genderově nerozlišuje, vyhrávat chce každý. Jen se u toho při tréninku tolik nekřičí. Nebo alespoň Radek Výtisk bere na něžnější pohlaví ohled aspoň v tomhle. „Není to jako v chlapském kolektivu, kde se zařve klidně i ostřejší slovo. Tady je třeba brát trochu ohled, rozmýšlet, co řeknete. Ale když jsme se poznali, i holky pochopily, že když zařvu, je to jen hec,“ líčí.
Pro experta původem z Ostravy není ženský nároďák první hokejovou zkušeností, už doma pracoval s některými místními hráči a než se vydal na čas do zahraničí piplat se s tenisovými talenty, přes kamarády se dostal i ke spolupráci s Tomášem Fleischmannem, tehdy útočníkem mířícím po letech ve Washingtonu a Coloradu na angažmá do Panthers. „Díky Tomášovi jsem se na spoustu věcí začal dívat jinak, obohatil mě. Dělal jsem s ním na začátku své práce, posunulo mě to opravdu někam jinam, získal jsem nový pohled na to, jak se připravují ti nejlepší. Moc mu za to děkuju a věřím, že se mu bude dařit dál,“ vzkazuje členovi aktuální sestavy Chicaga, jehož připravoval v době, kdy se Fleischmann musel vypořádat s následky nebezpečné krevní sraženiny. „Protože se mu ředila krev, museli jsme dávat na některé věci pozor, aby se třeba někde neklepnul… Bylo to obtížné, ale poprali jsme se s tím. Člověk to v hlavě má, někdy jsem ale zapomněl,“ vzpomíná Výtisk.
Ten se mimo povinnosti u reprezentace věnuje kondici hokejistů v letňanském centru HFL a občas pohovoří s bratrem o tom, jak se řeší příprava u něj v týmu. „Teď se v Liberci udělalo obrovské haló, Aleš Pařez dělá svoji práci výborně, klobouk doků před ním. Zároveň ovšem jen začal praktikovat to, co je běžné ve světě. Bylo to o tom, že mu dali šanci. Takhle by to měli začít dělat i v dalších klubech, nejen extraligových, ale i těch z nižších soutěží, odkud se kluci mohou posunout výš,“ myslí si Radek Výtisk.
Share on Facebook
