Lenošit moc neumím, říká Soukup o pauze. Proč se nevrátil do Ústí?
Foto: Anton Martinec, Facebook HC Vrchlabí
Jednou z klíčových postav ambiciózního Vrchlabí je letos zcela bezpochyby Jakub Soukup. Pětadvacetiletý brankář se ve třetí nejvyšší soutěži chlubí výbornými statistikami, bude to letos stačit na vysněný postup?
Ve Vrchlabí působíte druhou sezonu. Jak jste zatím v klubu spokojený?
Musím říct, že maximálně. Máme tu výborné podmínky a celkově vše, co pro hokej potřebujeme. Celý klub funguje na velice profesionální úrovni. Navíc máme nejlepší fanoušky ve 2. lize, kteří nás podporují na domácích i venkovních zápasech.
Stadion je zatím ve skupině Sever suverénní. Věříte, že by se letos mohlo podařit postoupit?
Vyhlásil se určitý cíl, kterého bychom všichni rádi dosáhli. Určitě si přeji, aby se to povedlo podle představ, ale musíme stát nohama na zemi. V zápasech play off a popřípadě v baráži budeme muset k utkáním přistupovat s pokorou a respektem. Jako největšího soupeře o postup osobně vidím Šumperk. Každopádně věřím, že celé Vrchlabí udělá všechno pro to, aby se to povedlo.
Minulý rok to v play off nevyšlo proti Sokolovu, který nakonec do první ligy postoupil. Bylo to velké zklamání?
Ano. Celou sérii se Sokolovem se hrál výborný hokej, který musel bavit všechny fanoušky. Bylo to finále se vším všudy. Rozhodující zápas jsme prohráli 2:1, o to víc to mrzelo.
„Celou sérii se Sokolovem se hrál výborný hokej, který musel bavit všechny fanoušky. Bylo to finále se vším všudy.“
Čeho se tedy oproti loňsku musíte vyvarovat?
V sérii se Sokolovem jsme v posledních dvou zápasech pokaždé vedli, a nakonec jsme oba zápasy prohráli. Toho se příště musíme vyvarovat a dobře rozehrané utkání dovést do vítězného konce.
Myslíte si, že momentální kádr Vrchlabí by v Chance lize obstál?
To vůbec nedokážu posoudit. Ale určitě je v našem týmu spousta hráčů, kteří by v týmech z Chance ligy dokázali hrát velmi důležité role.
Co říkáte na řadu osobností v týmu? K mužstvu se v rozjeté sezoně připojil například Tomáš Rolinek.
Myslím, že pro každého hráče je čest zahrát si s takovými osobnostmi, všichni se toho od nich můžeme dost naučit nebo okoukat. Je radost se na tyto hráče dívat z brány. A navíc všichni skvěle lidsky zapadli do kabiny, což je moc důležité.
Na jaké zápasy v rámci skupiny se vlastně nejvíce těšíte? Jaroslav Šimeček z Bíliny v rozhovoru říkal, že si nejradši zahraje právě proti vám.
Těším na každý domácí zápas, protože na nás chodí hodně lidí a všichni si toho vážíme. Rád si zahraju například v Mostě, kde mám hodně kamarádů. A Jardu Šimečka chápu, ve dvou zápasech mi dal čtyři góly. Takže doufám, že proti nám už další nepřidá.
Foto: Anton Martinec, Facebook HC Vrchlabí
Na konci sezony o vás údajně mělo zájem Ústí nad Labem. Proč jste nabídku nevyslyšel?
Ano, zájem od Ústí byl, ale já chtěl pokračovat ve Vrchlabí. Navíc jednání bylo velmi rychlé a byli jsme hned domluvení. Když se to nepovedlo první rok, tak bych chtěl pomoci Vrchlabí k postupu v této sezoně.
V Ústí se vám přitom poměrně dařilo, v sezoně 2017/2018 jste ještě odchytal pár utkání za Litvínov. Kvůli čemu jste se vlastně rozhodl odejít do Vrchlabí?
V Ústí jsem byl tři roky na hostování s tím, že jsem měl vyřízené střídavé starty zpátky do Litvínova. Byl jsem tam velice spokojený, odchytal jsem spoustu utkání, dvakrát jsme postoupili do play off, kde jsme dokázali potrápit i ty největší favority. Minulý rok jsem o letní přípravu dostal nabídku z Vrchlabí. Trenér brankářů Zdeněk Orct mi to jen doporučoval, a proto jsem se rozhodl na nabídku kývnout a hrát za Vrchlabí.
„Zatím mám to štěstí, že je hokej mojí zábavou a prací zároveň.“
Většina druholigových hráčů nemá hokej jako stálé povolání. Je to i váš případ?
Zatím mám to štěstí, že je hokej mojí zábavou a prací zároveň. Každopádně ve Vrchlabí, když je potřeba, chodím pomáhat s trénováním mládeže nebo na bruslení pro školky. Musím říct, že mě to s dětmi moc baví, a je fajn vidět tu nadšenost do sportování.
Jak strávíte krátkou vánoční pauzu?
Vánoce strávím doma. Na Štědrý den se vždy sejdeme celá rodina k večeři, rozdáme si dárky a potom jsme všichni spolu, hrajeme různé hry nebo koukáme na pohádky. Jsme velká rodina, takže je to vždy příjemné. A 27. máme trénink, takže na nějaké velké lenošení není čas a já to ani déle neumím.
Máte případně nějaký osobní cíl do nového roku?
Přání mám, ale to se neříká, jinak se to nesplní. A jinak doufám, že se mi bude vyhýbat zranění a budu mít potřebné štěstí, ať v hokejovém nebo osobním životě.
Share on Facebook
