Eismann o ročníku 2006: Vygenerovali jsme jenom určitý počet reprezentantů

Výsledkově průměrnou sezonu má za sebou na mezinárodní scéně český ročník 2006. Hokejisté reprezentační sedmnáctky pod taktovkou trenéra Václava Eismanna ji zakončili třetím místem na domácím turnaji v Plzni.

Škoda, že se národnímu týmu do sedmnácti let nepovedla největší akce sezony – pak by i celkové vyznění bylo o kus jiné. Češi obsadili na World Hockey Challenge poslední, sedmé místo.

Ostatní výsledky už snesly měřítko: V létě vyhráli mladíci turnaj v Coloradu, po Novém roce skončili třetí na obou absolvovaných turnajích pěti zemí, přičemž v zápasech proti hlavním favoritům většinou moc neztráceli.

Tečku napsali svěřenci Václava Eismanna v dubnu na plzeňské Košutce, kde porazili Švýcary a Slováky, ale těsně nestačili na vítězné Finy a pak jim ujel švédský vlak.

Jak se ohlížíte za třetím místem z posledního turnaje sezony?
Celkové třetí místo musím hodnotit jako reálný obraz týmu, který bylo možné nominovat. K ideální sestavě chybělo vyladit termíny kvůli kolizi s finále Extraligy dorostu, odkud jsme kluky nenominovali, až na Adama Titlbacha, který měl pauzu v prvním zápase turnaje. Další kluci byli s osmnáctkou. Výkonnost týmu je pak jiná.

Na turnaji hrála spousta kluků s žádnými nebo minimálními mezinárodními zkušenostmi, pro které to nebylo jednoduché. Na druhou stranu je to pro ně nepochybně cenná zkušenost a nastavené zrcadlo, že si sáhli na mezinárodní hokej a vidí, že k tomu, aby byli konkurenceschopní, vede hodně práce. V týmu byly vidět nůžky mezi hráči, kteří mezinárodní zápasy pravidelně hráli, a těmi ostatními.

Projevilo se to v úvodu turnaje, kdy jste proti Švýcarům museli otáčet z 0:2?
Začátek může jít částečně i za tím, jaký jsme měli herní plán do první třetiny. Chtěli jsme být pozorní směrem do obrany, protože Švýcaři mají velmi dobrý ročník, se kterým, pokud se to sejde, můžou prohrát i lepší týmy, než jsme my. Možná to jde ale i za mnou, protože jak jsme apelovali právě na to, abychom byli pozorní dozadu a byli za kotoučem, tak tam nebyla taková informace k soubojovosti, kterou jsme potřebovali mít od začátku. Změnilo se to až po první přestávce. Mužstvo zareagovalo výborně a dokázalo těžký zápas skvěle otočit.

Potom vám chybělo málo, abyste o body obrali silné Finsko. Spočíval problém v koncovce?
Myslím si, že jsme s Finskem odehráli jednoznačně nejlepší zápas na turnaji, kdy nám naopak vyšlo úplně všechno, co se týče herního plánu a mentálního nastavení hráčů. Tam rozhodlo momentum v první minutě druhé třetiny, kdy jsme neměli pozitivní proud hry ve středním pásmu, udělali ztrátu a následně faulovali. Jedním z bodů našich plánů bylo, že soupeře v prostoru za brankou budeme forčekovat pouze při těsné vazbě našeho forčekra, a to se ve čtyřech nestalo, udělali jsme další faul a šli do tří. Tam se soupeř vrátil do zápasu a nakonec to překlopil na svoji stranu.

Naprosto jednoznačně klíčovým bodem ale byla koncovka. Troufnu si tvrdit, ač to nemám statisticky podložené, že jsme měli nejslabší úspěšnost střelby z pěti týmů na turnaji. Byly tam úseky, kdy hráči investovali do hry spoustu úsilí, ale pak si to nekvalitní a lehkovážnou koncovkou zhatíme, což má samozřejmě vliv na výsledek. Měli jsme dva samostatné nájezdy i spoustu kotoučů v dobrých pozicích ve slotu, ale naše koncovka je slabá, nepřesná a je mířená do spodních částí brány, což dneska gólmani pokrývají.

Pokračovalo to i v prvních dvou třetinách proti Slovensku? Nedokázali jste skórovat, přestože jste střelecky dominovali 29:13.
Se Slovenskem to byl takový atypický zápas. Někdy používám příměr, že bychom z písečné pláže netrefili moře, a to byl ten případ. Když jsme ve třetí třetině za jasné převahy, kdy se hrálo opravdu na jednu bránu, prohrávali 0:2, říkal jsem si, že to není možné. Naštěstí to pak Vasyl Špilka dokázal dvěma góly vyrovnat a jak jste uvedl, specialista na Slováky v prodloužení Ondra Kos to rozhodl. Takové utkání má ale končit 8:1.

Na závěr turnaje ale přišla facka od Švédů, pokud tak tedy můžeme nazvat vstup do utkání. V šesté minutě jste prohrávali o tři góly...
Predikovali jsme, že utkání se Švédy bude asi nejtěžší. Zaprvé to pro nás bylo čtvrté utkání, což vzhledem k tomu, jak ne všichni naši hráči jsou skluznými bruslaři, bere pohybovou ekonomičnost. Proto jsme věděli, že bude těžké držet intenzitu. Současně byl rozdíl v parametrech mezi severskými obránci: Švédové přivezli fyzicky vyspělé a dovednostní obránce, zatímco Finové byli dovednostní, ale ne tak fyzicky vyspělí, takže bylo o něco jednodušší do nich při forčeku fyzicky zajet a získávat kotouče. U Švédů se nám to nedařilo a navíc se tam sešel časový úsek šesti minut, kdy dal soupeř z prvních čtyř střel tři góly, což byl pro nás velký direkt. Snažili jsme se s utkáním něco udělat, vypracovali jsme si nějaké příležitosti, ale nepodařilo se nám přitáhnout. To utkání bylo asi naším nejméně povedeným a soupeř zaslouženě vyhrál.

Musím se ještě vrátit k přípravným zápasům před turnajem, kdy jste nastoupili proti německému Mannheimu. První jste vyhráli 13:2 a druhý prohráli 1:2, což se skutečně jen tak nevidí. Co se stalo?
Řeknu to asi takhle: V prvním zápase byl výsledek 13:2 o něco zkreslený tím, že po druhém gólu se Mannheimu zranil brankář a nahradil ho gólman ročníku 2006, který kvalitou na tuhle úroveň úplně nestačil. Výsledek se pak přenesl do druhého zápasu, kdy si myslím, že hráči i přes náš apel soupeře podcenili. Naše mužstvo působilo vzhledem k velkému počtu nováčků velice nesourodě a když jsme potom přepli na vyšší rychlostní stupeň, tak jsme byli potrestáni za lajdácký vstup. Naše příležitosti lítaly kolem brány. Řekl bych, že jsme zaslouženě dostali takhle výraznou facku.

Když celkově vezmu, jakým způsobem hodnotíte nováčky a jejich náročné zapojování do týmu: Je to pro ně i pro tým špatná zpráva? Blíží se Hlinka Gretzky Cup, takže tohle téma je na stole. Je skutečně těžké je zapojit tak, aby byli po jedné či dvou akcích na velkém turnaji konkurenceschopní?
Když se na to podívám optikou „teď a tady“, tak jsme v tomto ročníku prostě vygenerovali jenom určitý počet reprezentantů. Nakonec jsme v letošní sezoně vyzkoušeli více než padesátku hráčů a realita je taková – to není potřeba si nic nalhávat –, že padesát mezinárodně konkurenceschopných hráčů nemáme. Máme jich daleko méně. Myslím si, že tenhle ročník má velmi dobré brankáře a velmi dobré obránce.

Když se potom na Hlinkovi nebo na mistrovství světa v ofenzivních řadách hráči, kteří na to jednoduše mají – a vidím jich zhruba osm až deset –, doplní hráči ročníku 2007, tak si myslím, že mužstvo může atakovat dobré umístění. V sezoně to prokázalo. Je tam ale ta podmínka, že všichni ročníkoví hráči musí být k dispozici. Jakmile budeme zacelovat nějaké výraznější absence, tak mezera za těmi hráči je asi výraznější, než by měla být.

Pracovalo se vám s týmem během celé sezony dobře?
Asi by bylo správné za celý realizační tým říct, že se nám s hráči pracovalo velmi dobře. Myslím si, že jsme dosáhli místy i zajímavých výsledků. Některé akce se nám podařily, některé akce jsme si představovali zvládnout lépe. Hráči ale reagovali a budu na ně rád vzpomínat. Chtěl bych poděkovat všem členům realizačního týmu za skvělou spolupráci. Říkal jsem to i klukům při hodnocení – a myslím, že po sedmi letech působení u reprezentace mám co hodnotit –, že servis, který vytvářeli kolegové z realizačnímu týmu směrem k hráčům, byl opravdu naprosto špičkový.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter