Jaká cesta dovede žáka k mistrovství? Varaďa a Eliáš debatovali s trenéry

Patrik Eliáš a Václav Varaďa, dva někdejší dlouholetí hráči NHL, obohatili svou přítomností Olympiádu dětí a mládeže v Královéhradeckém kraji. V rámci interaktivních seminářů Dialogy předstoupili před trenéry, ale i samotné sportovce.

Eliáš nesl vlajku Kraje Vysočina na zahajovacím ceremoniálu, k tomu průběžně sleduje i zápasy hokejového turnaje. Varaďa zase před jeho začátkem překvapil hokejisty Moravskoslezského kraje v kabině a popřál jim hodně štěstí, což jim, zdá se, pomohlo.

Oba ale také navštívili olympijský dům ve Špindlerově Mlýně. Společně se Zdeňkem Haníkem, Michalem Ježdíkem a Michalem Bardou – úspěšnými hráči a později trenéry či funkcionáři ve volejbalu, basketbalu, respektive házené – rozebírali, co mladé sportovce může dovést na špičku a jaké překážky je na téhle cestě čekají.

Je talent zrozen, nebo stvořen?

„Zrozen. Velmi brzo poznáte, jestli je dítě pohybově nadané, ale i talentované na učení, na hudbu, cokoli,“ začal Eliáš. „Souhlasím, s talentem se musí narodit. Bez pomoci nás trenérů by se ale dotyčný nestal obroušeným diamantem. Upadl by v zapomnění,“ podotkl Varaďa.

Bývalý kouč trojnásobných extraligových šampionů z Třince obecně hodně akcentoval význam trenérů, zatímco třeba Haník víc mluvil o roli rodičů. Vzájemně si ale neprotiřečili.

„Jenom malá část lidí má to štěstí, že v nich okolí talent objeví a pomůže jim ho rozvíjet,“ spojil oba světy velmi zásadní poznámkou Barda.

Pak se do toho všeho přidává ještě jedna „záhadná“ veličina, která stojí tak trochu osamocena – vášeň. Podle mnohých ta nejdůležitější veličina.

„Pro mě je důležité, abychom rozpoznali, jestli je to pro dítě jenom kroužek, nebo má tu vášeň,“ soudil Varaďa. „Já jsem byl dneska na hokeji a hned během první třetiny jsem poznal jednoho malého kluka, který měl něco úplně jiného než čtyřicet zbývajících hráčů,“ přisadil si Eliáš.

Oblíbeným slovem, které se v současnosti zmiňuje ve všech debatách týkajících se (nejen) hokejových začátků, je všestrannost. Dětem chybí, že už po škole nelétají s míčem na plácku za domem. Aktivity jim musí rodiče či trenéři hledat cíleně, staré doby se – v tomto bodě bohužel – nikdy nevrátí.

„Všestrannost je absolutně potřebná, v jakémkoli sportu. Já mám dvě dcery a odmalička s nimi dělám všechno. I já jsem hrál do sedmnácti let fotbal, a strašně mi pomohl,“ zmínil Eliáš, který přidal k dobru i vtipnou historku.

Trenér totiž o jeho „vedlejšáku“ nevěděl... „Jednou jsem si zlomil malíček. A protože jsem tou dobou už hrál extraligu na Kladně, už to nešlo schovávat, když jsem byl měsíc mimo. Už jsem musel skončit,“ rozesmál publikum.

Jeho případ je přece jen extrémní. I v současnosti najdeme řadu multisportovních talentů, ale ti si musí vybrat směr, kterým se naplno vydají, dřív než v sedmnácti.

Jejich úvodní fáze kariéry se většinou láme právě ve věku, kdy ti nejlepší jezdí na Olympiádu dětí a mládeže. A na tu dobu má Václav Varaďa hodně zajímavou vzpomínku, která mu při debatě znovu pomohla zdůraznit význam trenérů.

„Bavil mě baseball, měl jsem tam kamarády. Ve čtrnácti letech jsem přestal chodit na hokejové tréninky. Jednou mě ale trenér na baseballu viděl, vzal mě za límec a řekl: Ty budeš hrát hokej. Nedokázal se s tím srovnat. Tak málo chybělo a nebyl bych tady,“ překvapil.

V tomhle bodě se ale Varaďa hodně dotkl i rodičů. Leckdo nutí svoje dítě ke sportu, který vlastně nechce dělat. „Rodič si s ním musí promluvit, co by rádo dělalo. Každý rodič tíhne k nějakému sportu, ale nesmí do něj dítě tlačit. To je podle mě dneska problém,“ prohlásil Varaďa.

Obě hokejové legendy odpovídaly i na otázku, jak podle nich vypadá dobrý trenér.

„To je hrozně těžké říct. Já obdivuju trenéry, kteří mají svou práci, a těžkou. Dělají třeba do čtyř v lese a v pět jdou na trénink, k tomu se musí věnovat rodině...“ přemítal Varaďa. „Trenér musí být oddaný. Musím cítit, že tomu dává všechno,“ doplnil sám sebe. S jiným koučem by prý spolupracovat nechtěl.

„Dobrý trenér je ten, který u sportovců vybuduje radost z toho, že tam chodí. Který vytvoří dětem takové prostředí, do kterého budou chodit rády a samy se v něm budou přirozeně učit,“ reagoval zase Eliáš.

Bývalí špičkoví útočníci měli pro trenéry mládežníků i pár tipů. „Popřál bych vám, ať máte čistou mysl a snažíte se pracovat s jedincem podle vašeho nejlepšího přesvědčení. Ti kluci vám to vrátí,“ vzkázal Václav Varaďa.

Podle Patrika Eliáše by měli trenéři dát svým svěřencům najevo, že jim věří.

„Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl mít tak úspěšnou kariéru, až do doby, než si mě trenér vzal do kabiny a zeptal se, jestli chci být lepší než Jarda Jágr. Řekl mi, že on ve mě věří, že bych to mohl jednou dokázat. Jeho proslov a víra mi otevřely oči a moji kariéru to nastartovalo úplně jiným směrem,“ upozornil.

Lepší než Jágr nakonec nebyl. Ale z Čechů byl nejlepší po Jágrovi. A to se taky počítá, ne?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter