Nezapomenutelné finále, nemáme se za co stydět, ví Otava. Co Kometu zdobilo?

Foto: Markéta Křížová

Po druhé třetině šestého zápasu už se zdálo, že si junioři Komety vynutí rozhodující sedmý duel. Jenže se stalo to, co o dva dny dříve v Třinci. Brno promarnilo náskok a ztratilo i čtvrtý zápas v řadě. Kapitán Komety Roman Otava přitom poukazuje na to, že během skvělé sezony jeho tým neprohrál víc než třikrát za sebou. Jenže tentokrát to bohužel nevyšlo.

Roman Otava

útočník, 20 let

DHL ELJ – play off 2023-2024

Z 15

G 7

A 6

B 13

Romane, jaké teď převládají emoce?
Strašně nás to mrzí, protože si nemyslím, že bychom byli horším týmem. Hráli jsme vyrovnaně, v některých úsecích jsme byli podle mě o dost lepší. I teď jsme je měli na lopatě a mohlo se jít do sedmého zápasu. Bohužel to Třinec převrátil a skvěle to otočil. Tímto bych chtěl Třinci k prvnímu místu pogratulovat, krásně to odbojovali. Nám se druhé místo, ještě před domácím publikem, těžko skousává.

Co kdyby vám někdo na začátku sezony řekl, že tu teď budete se stříbrnými medailemi?
Na začátku sezony ty ambice nebyly takové. Šli jsme krůček po krůčku a pan trenér nám vrýval do hlav, že si na začátku sezony nemáme všímat žádného play off. První musíme vyhrát základní skupinu, pak nadstavbu, což se nám až na druhé místo v nadstavbě do puntíku splnilo. Neměli jsme v sezoně ani žádný těžký malér, kdy bychom vyloženě prohráli více než tři zápasy za sebou. Bohužel nás to potkalo až teď, kdy jsme poslední čtyři zápasy bohužel prohráli.

Který moment byl pro vás nejtěžší?
Celé play off bylo těžké. Nejtěžší byl ale čtvrtý zápas proti Liberci, kdy jsme v sérii prohrávali 1:2. Hráli jsme v Liberci a museli vyhrát. Všechny série byly hodně vyrovnané, a když to teď bude znít blbě, protože jsme proti Třinci prohráli tak, jak jsme prohráli, tak si myslím, že jsme proti nim hráli nejlepší hokej a docela jsme je i přehrávali. Nakonec ale rozhodly jak individuální, tak týmové chyby a nic tam nebylo v pořádku.

Foto: Markéta Křížová

Na vaše domácí zápasy si ale nacházely cestu skoro čtyři tisíce fanoušků…
Jsem nesmírně rád, že jsme mohli před našimi fanoušky a takovou kulisou hrát. Bylo to něco neskutečného. Lidi nás hnali dopředu a myslím si, že to bylo i vidět. Na toto finále nikdy nezapomenu a je nám všem neskutečně líto, že jsme před domácími fanoušky ani jeden zápas nestrhli na naši stranu, i když jsme to měli na dosah. Tím bych se jim chtěl za celý tým omluvit.

Dokážete druhé místo už teď ocenit?
Říká se, že nejprve to mrzí, a je to tak. Ale samozřejmě jsme nesmírně rádi za to, že jsme po šesti letech udělali nějakou placku. Oceníme to časem, teď to opravdu všechny bolí. Někteří kluci tady končí, takže se do toho míchají i tyto emoce. Samozřejmě to ale oslavíme, protože je to krásné a nemáme se za co stydět. Navíc už to nikdo nemusí znovu zažít. Jak nám říkal pan trenér v kabině – někdo hraje hokej dvacet let a na žádnou medaili nebo pohár nedosáhne. Je to krásné umístění jak pro nás, tak pro celý klub.

Je něco, v čem byl Třinec přece jen lepší?
O tom to asi nebylo. Třetí nebo čtvrtý zápas po sobě jsme zopakovali ty stejné chyby a už nás to bohužel stálo sérii. Nedokážeme se z toho poučit a soupeř dokáže každou malou chybu potrestat. Bavili jsme se o tom už po třetím zápase, kdy jsme zbytečně prohrávali 0:3, srovnali na 3:3, ale hned jsme zbytečně dostali na 3:4 minutu před koncem. To nás hodně strhlo. Další zápas jsme těžce nezvládli, ale v pátém i šestém zápase jsme byli o něco lepší než soupeř. Vždycky jsme vedli o dva góly, ale ve třetí třetině přišly dvě individuální chyby, oni srovnali a pak jsme bohužel ještě inkasovali. Mrzí nás to, už se ale nedá nic dělat.

Foto: Markéta Křížová

Jak tedy celá série z vašeho pohledu vypadala?
První dva zápasy jsme jim nedali ani čuchnout. Nevím, co s nimi bylo, každopádně jsme potom, nechci říct podcenili, ale měli jsme v hlavách, že už jsme mistři. Nedokázali jsme se z toho oklepat ani v momentě, kdy jsme prohráli dva domácí zápasy. Každý zápas byl o individuálních chybách. Oni na to vyloženě čekají, mají na tom založený systém. Brání, brání, a jakmile uděláme nějakou chybu, tak ji okamžitě potrestají.

Kde byl od třetího zápasu největší problém?
To se těžké hledá. Nevím. Žádný extra problém tam nebyl. Nedokázali jsme se semknout. Hokej se hraje šedesát minut, a ne čtyřicet. Když jsme po druhé třetině vedli 3:1, tak jsme měli hrát dál svůj hokej, a ne začít bláznit, propadávat v obraně a dělat zbytečné hrubky. Třinec má hodně šikovné overage hráče a nejen ti to zvládli výborně.

Teď v závěru šestého zápasu jste ale měli spoustu šancí vyrovnat. Jak jste to prožíval?
Šancí jsme měli hodně, včetně přesilovky pět na tři, která se prostě musí využít. Hokejový bůh to ale asi chtěl jinak. Je pro mě těžké o tom takhle mluvit chvilku po zápase…

Foto: Markéta Křížová

Přejděme na něco pozitivnějšího. Co byste na týmu za celou sezonu vyzdvihl?
Měli jsme skvělého týmového ducha, sami trenéři říkali, že takovou kabinu snad ještě nezažili. Hodně nás zdobilo otáčení hry, krásné přechody do útočného pásma a rychlé zakončení, z čehož jsme po celou sezonu dávali krásné góly. Bohužel play off je trošku jiný hokej a už to tam úplně nefunguje. Vyzdvihl bych taky gólmany, kteří nás drželi celou sezonu, a naše trenéry, kteří nás připravili naprosto neskutečně, i když jsme na letní přípravě pomalu opravdu potili krev a po každém tréninku jsme nemohli ani chodit, tak nás na sezonu skvěle připravili. Stejně tak chci poděkovat všem klukům do kabiny, bylo mi ctí, že jsem jim mohl dělat kapitána.

Jaké to bylo, vést jako kapitán takový tým?
Musím říct, že jsem za celou sezonu nemusel kluky nijak seřvat. Tým se vedl v podstatě sám, když jsem nevystoupil já, tak vystoupil kdokoliv jiný. Měl jsem skvělé asistenty, kterými byli Adam Boltvan a Patrik Ulbricht. Myslím si, že celý tým byl skvělé úrovni. Všichni chtěli, bohužel to nedopadlo.

A co mladší kluci v kabině?
Snažili jsme se mladým klukům co nejvíce pomoci a myslím si, že jsme měli jedny z top mladých hráčů v celé lize. Všichni si své místo v sestavě zasloužili, a to jak bodově, tak svou bojovností. Když se to pak doplnilo zkušenějšími hráči, kteří už si třeba i sáhli na chlapský hokej, tak si to skvěle sedlo. Do toho jsme měli samozřejmě výborného gólmana. Kdykoliv ale kdokoliv potřeboval s něčím pomoct, tak jsme pomohli. A to si myslím, že nás zdobilo. Nehádali jsme se, nebyla mezi námi žádná zlá krev. Nikdo neprotlačoval své hokejové ego, a když trenér někoho posadil, tak to ten dotyčný vzal a povzbuzoval tým i tak dál, protože všichni chtěli vyhrát.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter