Oceláře ovládlo uspokojení. Finále si nezasloužíme, hřímá zklamaný Šutý

Junioři Třince se do finále prodrali po obratu v semifinálové sérii. Teď ale zatím, zdá se, Kometě v bojích o titul nedokážou vzdorovat. V obou domácích zápasech podehli soupeři jasným rozdílem, času na změnu příliš mnoho nezbývá. A kapitán Patrik Šutý nenašel nic, za co by mohl chválit.

Patriku, jaký byl pro vás vstup do série?
Prohráli jsme oba dva zápasy, což je to nejhorší, co se mohlo stát. Musíme se od toho ale odrazit, zapomenout na to a začít konečně hrát play off. My totiž očividně nehrajeme finále. Nesrážíme se, neblokujeme, tímto výkonem si finále vůbec nezasloužíme.

Čím to je?
Podcenění, nepřipravenost na zápas. Nechci na někoho ukazovat, ale většina hráčů nedodržuje plán, který nám trenér sdělí. Chceme si hrát každý na svoje triko a potom to nevychází, takže se z toho musíme vykopat a začít dělat to, co nám trenéři říkají.

Jak to změnit? Přece jen už moc času nezbývá…
Tyto dva zápasy musíme co nejrychleji hodit za hlavu. Nesmíme na to myslet, protože série je pořád otevřená a můžeme ji kdykoliv otočit. Musíme se odrážet od každé maličkosti, dohrávat soupeře, vyhrávat souboje, na střídačce to musí žít. V těchto dvou zápasech to bylo úplně mrtvé. Nebylo tam nic.

Semifinálovou sérii s Karlovými Vary jste otočili. Bylo tam to, co teď chybí?
Začínali jsme úplně stejně jako teď, taky jsme to podcenili. Až když nám teklo do bot, tak jsme začali hrát. Teď už ale může být pozdě. Musíme začít hned v dalším zápase a jít na krev, protože tak se play off hraje. Je to pořád to samé dokola. Za mě tam chybí drive.

Jak jste dokázali zmobilizovat síly na obrat?
Lídři v kabině se probrali. Všichni, ne jen jeden, ale všichni. Začali dělat černou práci, a tím další hráče namotivovali a začali jsme hrát náš útočný hokej.

Co vy týmu dáváte ze své role?
V kabině bych měl kluky občas jak trochu seřvat, tak i pochválit. Za tyto dva zápasy ale určitě nemůžu pochválit nikoho jiného kromě gólmanů. Jinak jsme neukázali nic.

Může mít náročnost předchozí série na finále nějaký vliv?
Je to play off, takže toho máme v nohách už dost a je to náročné. Ale na to se nemůžeme vymlouvat. Finále je radost hrát, z toho musíme mít radost, a i když už nemůžeme, tak do toho musíme dát sto procent. A to je právě to, co nám chybí. Doufám, že se to změní.

Jaký je Kometa soupeř?
Kometa je hodně disciplinovaný soupeř. Mají hodně disciplinovanou obranu, přes kterou se těžko prochází. Hrají odstoupenou obranu, takže my za ně musíme nahazovat puky a získávat je za jejich bránou. Ne si to dávat na metr, potom ty puky na modré čáře zbytečně ztrácíme a oni jdou do přečíslení. Teď přesně tohle zase rozhodlo, dali nám góly z přečíslení.

Taková situace nastala i v první třetině, do které jste ale vstoupili lépe vy. Co chybělo k otevření skóre?
Musíme být víc nebezpeční v brankovišti, být drzí. Sice to bolí, ale my do toho musíme jít na sto procent a tlačit se do brankoviště. V úterý jsme taky dali jen jeden gól, a to jen díky tomu, že jsme byli aktivní na brankovišti. Musíme se tam víc tlačit, jinak to nevidím. Mají výborného gólmana, ale taky je to jenom člověk z masa a kostí. Něco za něho padnout musí, nevěřím, že dokáže všechny zápasy takto vychytat, když na něj budeme tlačit.

Oba výsledky hovoří celkem jasně. Je takový i váš pohled?
Třetí třetina už byla jasně v jejich režii, protože nikam nespěchali a už jen na jistotu nahazovali. Za pukem moc nechodili, v jednom kuse napadali. Zatáhli se a my už jsme do plných nevymysleli nic. V obou zápasech rozhodla první třetina. Dostali jsme tři blbé góly a už jsme se z toho nevykopali.

Mohla tam už být i frustrace?
Frustrace tam je. Někteří kluci mají horké hlavy a pak jsou z toho zbytečná vyloučení, což soupeř trestá. Musíme si to uvědomit a ovládat se. Není to sranda.

Série se teď přestěhuje do Brna. Co od toho očekáváte?
Dívali jsme se na semifinále a v Brně bylo hodně fanoušků, tuším přes tisíc. Atmosféra bude asi dobrá, samozřejmě v jejich prospěch, ale my se musíme poučit z prvních dvou zápasů a začít hrát play off hokej.

Hraje se na čtyři vítězné zápasy. Je to teď pořád ještě v klidu, nebo už vám, jak jste říkal, teče do bot?
Už bych řekl, že nám teče do bot. Pokud něco nezměníme teď, tak potom už bude těžké dohánět něco za stavu 0:3.

Vy jste v podobné situaci byli i loni, kdy jste finálovou sérii se Spartou prohráli v poměru 0:4. Vidíte tam nějakou paralelu?
Jasně, že ano. Vidím tam uspokojení z toho, že jsme ve finále. Jsme uspokojení, ale my si to finále nezasloužíme. Musíme si toho vážit, to finále se tady nehraje každý rok. A pro každého jednoho z nás to může být poslední finále v životě, už se tam nikdy nemusíme dostat, takže s tím musíme nakládat nejlépe, jak umíme, a dát do toho všechno.

Máte vy osobně o to větší motivaci letos uspět?
Samozřejmě, stříbrnou medaili už doma mám. Chci zvednout pohár nad hlavu a radovat se.

Cítíte i větší zodpovědnost?
Je to tak, jako jeden ze zkušenějších hráčů cítím i větší zodpovědnost. Vlastně i proto tu jsem. Zažil jsem finále a vím, jaké je to prohrát. Nikomu z našeho týmu to nepřeju zažít. Znovu zažít (povzdechne si). Jasně, určitě teď cítím větší zodpovědnost.

Co teď bude nejdůležitější pro to, aby to nedopadlo stejně jako minule?
Začít bojovat hlavně do obrany. My jsme hodně ofenzivní tým, ale musíme s tím nakládat trošku opatrněji a neotvírat na začátku hru tolik. Podle mě je tohle důvod těch gólů z přečíslení, které dostáváme. Musíme být trpěliví, ty góly už pak přijdou, pokud si dáme pozor i na obranu. Budeme mít přesilovky, budeme mít šance. Oni jsou sice hodně disciplinovaní, ale já si myslím, že to půjde.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter