Postup? Největší zážitek v životě, neskrývá Herr. Přesto v Motoru končí

České Budějovice působily v Lize juniorů jako nejsilnější tým a poprávu si došly pro návrat do DHL extraligy juniorů. Tažení celou sezonou Motoru zhodnotil lodivod střídačky Karel Herr, který v rozhovoru prozradil, co za úspěchem svěřenců stálo.

Ačkoliv je mladý, tak trenérských postřehů nabral víc jak dost. Řeč je o Karlu Herrovi, který je s juniorskými hokejisty Českých Budějovic novopečeným mistrem Ligy juniorů. Jihočeši tudíž postoupili zpátky mezi juniorskou smetánku.

Herr se v rozhovoru rozpovídal o tom, co předcházelo jeho příchodu k Motoru, jak vypadala sezona nebo jaký vliv měl na tým Martin Hanzal.

V předešlé sezoně jste trénoval druholigové mužstvo Písku. Co stálo za tím, že jste v průběhu ročníku přešel k juniorům Českých Budějovic? 
Dostal jsem nabídku od pana Bednaříka v době, kdy jsem trénoval Písek, jestli bych neměl zájem jít k extraligovým juniorům do Budějovic. Poprosil jsem vedení Písku, jestli by mi to umožnilo – jestli mi to dovolí. Řekli mi, že jo, že to je výzva, ve které mi nebudou bránit: v prosinci jsem nastoupil k juniorům. 

Juniorům se nepodařilo udržet v nejvyšší juniorské soutěži, věděl jste, do čeho jdete? 
Ano, ano – věděl jsem, že to bude velmi těžký úkol, ale upřímně můžu říct, že jsem věřil a doufal v to, že se zázrak povede. Že se nám to podaří zachránit, ale už to bylo v době, kdy jsme do týmu nemohli přivést téměř žádné hráče – bylo těžké s tím kádrem něco udělat. Bohužel se to nepodařilo. Věřil jsem tomu, že to zvládneme, ale nepodařilo se to. 

V letošním ročníku jste po sestupu do Ligy juniorů ovládli základní skupinu Západ o čtyři body před Slavií. Jak byste ohodnotil počínání v základní části? 
Můžeme říct, že jsme měli horší začátek a potom přišla ještě jedna krize v době, kdy jsme prohráli tři zápasy v řadě (pozn. red. přelom ledna a února). Až na pár špatných výsledků jsme působili celkem suverénně. Spousta zápasů skončila velkým rozdílem, i přesto jsme se snažili dál pracovat, protože základní část je něco jiného než play off. Vážili jsme si toho, že jsme dokázali skončit před Slavií, byl to náš největší soupeř. Rozhodovalo se v momentě, kdy jsme Slavii porazili na jejím ledě. Už jsme věděli, že máme jisté první místo – měli jsme radost. Věděli jsme ale, že ten nejdůležitější úkol je někde jinde. 

Zmínil jste sérii tří porážek. Co za tím stálo? Přece jen jste do té doby působili suverénním dojmem... 
Určitě. Byla to taková krize, která za nás přišla právě včas. Bylo to daleko lepší, než kdybychom si tím prošli před začátkem play off. Naopak se to mohlo stát v play off. Myslím si, že si každý tým musí v sezoně projít krizí a vyrovnat se s porážkami. My jsme to zvládli dokonale, měli jsme marodku, a jeli do Chomutova. Vyhráli jsme tam velkým rozdílem, to nás nakoplo zpátky na cestu. Už jsme takovou výsledkovou nepřízeň nepotkali. 

Tahle zkušenost musela tým nakopnout, obzvlášť po marodce. Vrátit se zpátky do formy bylo těžké?
Určitě, určitě. Žádali jsme Chomutov o odložení zápasu, bylo tam dost prostoru, jelikož byla reprezentační pauza, ale nevyhověli nám. Jeli jsme tam s tím, že to za každou cenu chceme zvládnout. Dokázali jsme tam vyhrát 7:2, tímto jsme překlopili vztek. Kdybychom prohráli počtvrté, tak by bylo o to těžší se z toho dostat. Odpověděli jsme nejsprávnější odpovědí.

V základní skupině jste měli takřka všechny loňské extraligové soupeře kromě Havířova. Jak jste to bral? 
Bylo to územně dané, kdyby to bylo jinak, tak ani nevím, jakým způsobem by to bylo udělané. Takhle to prostě je, bohužel. Týmů z Čech spadlo hodně, ale byli jsme za to rádi. Hráli jsme čtyřkolově s týmy, které by na to měly mít kvalitativně z extraligy, spíš než moravské celky. Tím pádem to pro nás znamenalo těžší zápasy v základní části – ukázalo se to jako klíčové.  

Navíc někteří hráči mohli nastupovat za druholigový Hronov. Tohle jim určitě pomohlo a dalo jim to dost zkušeností, souhlasíte? 
Určitě. Měli jsme zájem spolupracovat s Pískem, ale tam o naše hráče nebyl zájem. Ozval se mi agent, který má dobré vztahy s Hronovem. Byl nakloněný tomu, abychom tam kluky posílali na zápasy, i když to byla dlouhá cesta. Netrvali na tom, aby se účastnili tréninkových jednotek. Pro nás to byl ideální stav toho, jak dorazovým hráčům dát zápasy ve druhé lize navíc. Určitě se to ukázalo jako dobrá věc. I kvůli tomu, že ve druhé juniorské soutěži bylo jen 38 zápasů, což není úplně velká porce, jsme se rozhodli hledat pro kluky vytížení někde jinde. 

Ve čtvrtfinále play off jste vyzvali Porubu. Ačkoliv jste vyhráli sérii 3:0 na zápasy, tak Ostravané byli nepříjemní. Jak jste to viděl? 
Ano, je to pravda. Hráli pro nás těžký hokej, měli spoustu bojovných hráčů. Série pro nás nebyla vůbec jednoduchá, naštěstí jsme byli dobře připravení. Vedení nám umožnilo jezdit na zápasy předem, to byla věc, která nám pomohla. Měli jsme vytvořené pro hráče profi zázemí, že jsme si mohli dát ráno rozbruslení. Nemuseli jsme na třetí zápas cestovat v ten den, takže to bylo skvělé. Hráči to ocenili, ukázalo se to jako správná volba. 

V semifinále jste měli Chomutov, kde jste po přesvědčivých výsledcích postoupili do finále. Jak byste srovnal série s Porubou a Chomutovem? 
V sérii s Chomutovem jsme byli daleko produktivnější, s Porubou jsme měli dost šancí, ale neproměňovali jsme je. To byl největší rozdíl. S Chomutovem nás hodně držel gólman, když měl soupeř pár šancí. Co jsme si vytvořili, to jsme proměnili. Díky tomu jsme dokázali soupeře zlomit, bylo to celkem brzo. 

Ve finále jste se potkali s Přerovem, ale hned úvodní domácí zápas jste jasně prohráli. Co se tam stalo, jelikož to bylo jediné zaváhání v play off? 
Stalo se to, že jsme v prvních minutách dostali dva góly – trochu jsme se z toho sesypali. I přesto, že jsme si vytvořili optický tlak, tak jsme se gólově nedokázali přiblížit soupeři. On si to potom pohlídal, bylo to jednoznačné utkání, kde nás přehráli ve většině aspektů hry. Udělali jsme spoustu změn, které se naštěstí povedly. Spadli jsme na hubu jednou v základní části, kde jsme prohráli třikrát za sebou, a teď podruhé. Nasadili jsme montérky a začali jsme všichni pracovat, tak jak máme. 

V čem vás Přerov zaskočil? V rozhovoru prozradil brankář Žurek, že jste byli hokejovější a zkušenější... 
Oni hráli takový brejkový hokej. My jsme spoustu času trávili u nich v pásmu s kotoučem na holích, ale nepouštěli nás do předbrankového prostoru. Když už jsme se tam dostali, tak jsme měli za zády jednoho nebo dva hráče. Nedokázali jsme šanci dotáhnout do konce a dát z toho gól. Přerov byl chytřejší, počkal si na svoje šance, které proměnil. Díky tomu to bylo 5:1. I když jsme byli hokejovější a měli lepší hráče, tak musím říct, že i Přerov měl dost šikovných kluků. Byli jsme z toho překvapení, i když jsme o tom věděli z videa a měli jsme to nastudované. Několik kluků od nich z týmu je na tom dobře. 

Třetí a čtvrté finálové utkání skončila rozdílem jednoho gólu, navíc jste vždycky rozhodli v závěru. Bylo to pro celou sérii klíčové? 
Určitě ano. Zmiňovali jsme se, že to bude o jednom dvou gólech, že to nebude jako série s Chomutovem, kde jsme nasypali sedm branek a šlo se od toho. Že bude finále rozhodovat pár gólů, což se potvrdilo. Byla to dost těžká utkání a museli jsme si počkat na svoje šance. Když jsme se do nich dostali, tak jsme je naštěstí dokázali proměnit. 

Přerov ve finálové sérii nemohl využít domácí prostředí. Byla to komplikace i pro vás, stěhovat se ze Zlína do Vsetína? 
Úplně ne, bylo to kousek. Normálně jsme si to ráno zabalili a potom jsme to měli půl hodiny na druhý zimák. Jenom jsme nemohli mít rozbruslení, ale s tím se každý hráč srovnal. Musíme být taky trochu odolní, nemůže nás všechno rozházet. Apelovali jsme na hráče, ať to neřeší a berou to tak, jak to je.

Poslední zápas série jste vyhráli 2:1. Jaký jste zažíval pocity po postupu a návratu Motoru do extraligy? 
Pro nás to byla neskutečná euforie, klukům jsem v kabině říkal, že je to můj největší sportovní zážitek v životě. Říkal jsem jim, že spousta výborných hráčů, kteří v životě měli úžasné kariery, nikdy nic nevyhrála. Věděli jsme, že celý klub HC Motor České Budějovice na nás spoléhá. Je to obrovský úspěch, na který budeme vzpomínat do konce života. Věděli jsme předem, že s kolegou v klubu končíme, což pro nás bylo těžké. Bylo to takové emotivní, je to na tom taková malá kaňka... (hledá slova) Je to hokejový život, ale bylo to těžké.

Jaktože v Motoru končíte?
Měli jsme zájem pokračovat, ale nastoupil nový manažer, který nám pár měsíců zpátky řekl, že má mandát na dva roky, že nás vůbec nezná a chce přivést lidi, o kterých je přesvědčený, že to dělají dobře. Že i když budeme mít dobrou sezonu a povede se nám postoupit, což se stalo, tak nás tam nenechá. Na jednu stranu je to pochopitelné, respektujeme to. Měli jsme pár pohovorů s panem Nedorostem, že tu sezonu dotáhneme do konce. I když víme, že v další už nebudeme, vzali jsme to... Na začátku jsme se s tím museli sžít, ale potom jsme na to ani nemysleli. Jediný úkol byl dotáhnout Motor do extraligy, což se povedlo – snad se nám to vrátí někde jinde. 

Už máte nové angažmá? Při domluvě rozhovoru jste zmiňoval, že jedete do Německa, je to jedna z variant?
Vlastně tam mám krátkou dovolenou, potom letím do Emirátů a na měsíc i do Ameriky, kde bych měl veliký zájem na rok pracovat. Jsem v kontaktu s kluby jak v Americe, tak i v Kanadě. Za posledních deset let, co jsem strávil jako trenér v Čechách, nemůžu říct jedinou špatnou věc, ale chci zkusit něco jiného. Každý trenér by měl zkusit jinou zemi, pokud má možnost – jsem už takhle nastavený, že chci jít pracovat do ciziny. Když to vyjde, tak ideálně Kanada, Amerika, kde jsou podmínky pro trenéry trošku horší ohledně financí, ale to mi nevadí. Chci to na pár let zkusit a odmakat to tam. 

Věděli hráči předem, že končíte, nebo jste je nechali soustředit se na cíl, který jste měli?  
Jestli to věděli, nevím... Myslím si, že po nějaké době měli setkání s vedením ohledně play off, tak možná se to dozvěděli. Nikde jsem to nezmínil, nechtěl jsem, aby to někoho zaskočilo, přece jenom to bylo rozhodnutí manažera, který na to má právo. Takový ten hokejový život je. Snažil jsem se to nikde nezmiňovat, aby to neohrozilo cestu za úspěchem.

Co jste řekl hráčům po posledním zápase? Jaké byly emoce? 
Každý z realizačního týmu něco řekl. Klukům jsem poděkoval. V průběhu sezony jsme spolu několikrát bojovali. Občas jsme viděli, jak jsou kyselí, že je náročná letní příprava, nebo i když jsme hodně vyhrávali, tak i přesto se jim zdálo, že tréninky jsou dost náročné. Mračili se na nás, ale snažili jsme je přesvědčit, že se nám to jednou vrátí. To se taky stalo – poděkovali jsme jim za to, že to pro nás a pro sebe odpracovali. Ve většině případů zůstávali pozitivní a bojovali pro tým.

Jste typ trenéra, který dbá na detaily a důsledně žádá po hráčích to, co se po nich chce? 
Řekl bych, že tréninky jsme měli hodně intenzivní. Trénovaly se rovnovážné situace, hodně se bruslilo, snažili jsme se celý čas na ledě odpracovat bez kreslení. Pracovali jsme na tom, aby se kondičně bruslilo, a tohle nás podrželo. Dokázali jsme vyhrávat ve třetích třetinách.

V play off jste zaznamenali dvanáct gólů v přesilovkách a další čtyři ve vlastním oslabení. Celkově vás tohle provázelo celou sezonu, trénovali jste tyto situace hodně? 
Měli jsme kvalitní hráče, kteří byli schopní to sehrát, ale musím říct, že jsme se tím zaobírali opravdu hodně. Na trénincích, na videu, nebo jsme cvičili různé signály. Hledali jsme v různých ligách, co se teď hraje, a snažili jsme se to aplikovat do naší hry. Musím vyzdvihnout celý realizační tým, a to od Honzy Trummera, který byl neskutečný kolega a odvedl ohromné penzum práce. Martin Hanzal nás doplnil v play off, měl na starosti buly a různé detaily hry. Tohle nás pozitivně ovlivňovalo. Pan Lidral nám připravil perfektní zázemí. Byli jsme dobrý a sehraný realizační tým. 

Zmínil jste Martina Hanzala v realizačním týmu. Jaký měl přínos pro tým a jakou roli sehrál v play off? 
Stal se prezidentem správní rady klubu a už v sezoně říkal, že by se k nám rád připojil v play off nebo před jeho začátkem. Říkal jsem mu, že za to budeme rádi. Musím říct, že nám pomohl – pochytil jsem od něj spoustu věcí. Je to kluk, který hrál v NHL, zdobily ho věci, jako jsou buly nebo předbrankový prostor. Tohle nám předal a soustředili jsme se na to.

Jakou roli ve vašem týmu sehrál dorostenec Samuel Drančák, který patří i do reprezentačního výběru? 
Klíčové bylo, že jsme měli pod sebou kvalitní dorostence ročníku 2006. Věděli jsme, že když nám někdo vypadne, tak ty kluky můžeme kdykoliv pustit, ať už šlo o Drančáka, Humeníka, Hocha, nebo Šimona s Gřegořkem. Věděli jsme, že nám odvedou dobrou práci, a to se také stalo. Zrovna Drančák začal ve čtvrté lajně, kdy se na led tolik nedostával. Bylo na něm vidět, že ho to trápí, ale potom svoji šanci dostal. Chytl ji za pačesy a dohrával zápasy v prvním útoku a přesilovce. Takže profík v tom, že si na šanci počkal, a nakonec se ukázalo, že nám dost pomohl.

Jak probíhaly mistrovské oslavy? Přece jen jste se po roce vrátili zpátky mezi juniorskou špičku. 
Měli jsme dlouhou cestu ze Vsetína, kde jsme měli oběd a zdrželi se tam. Vydali jsme se zpátky kolem čtvrté hodiny a přijeli kolem půlnoci. Cesta byla dlouhá a veselá. Další den se někam šlo, je toho víc. Jdeme s týmem na radnici, budeme pokračovat večeří a půjdeme někam za písničkou.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter