Třetí radost za měsíc? Medaile nejsou měřítko, jen odměna pro kluky, říká Razým

Foto: OIS / Joel Marklund

Moc pěkně se všem českým fanouškům koukalo na to, co čeští mládežníci a mládežnice v lednu 2024 předváděli. K bronzu dvacítky a stříbru ženské osmnáctky na světových šampionátech přidali druhé místo ve špičkové konkurenci i hokejisté do šestnácti let pod taktovkou kouče Milana Razýma.

Na Olympijské hry mládeže vyrazili poprvé po dvou účastech dívčích hokejových týmů. Ve své kategorii by jinak nemohli sehrát žádný srovnatelně obsazený turnaj, se zámořskými celky se nepotkávají.

O to cennější je fakt, že jeden z nich dokázali porazit a ten druhý skončil o dvě místa za nimi...

Pro Česko jste vybojovali třetí medaili během jediného měsíce. Může to být podle vás znamením určitého obratu v našem hokeji?
Rád bych tomu věřil, že to může být obrat. Ale medaile nejsou měřítko. Řekl bych, že je medaile je jenom odměna pro kluky za to, jaké výkony tam podávali. Tým se semknul, bojoval a jeho herní projev byl úžasný. Kluci nám udělali spoustu radosti a medaile by pro ně měla být i motivací do budoucna, protože je to nejmladší generace, která má všechno před sebou. Věřím, že se chtějí dostat na další světové akce mládežnického hokeje, mistrovství světa osmnáctek i dvacítek, ale k tomu povede jenom těžká práce. Věřím, že se vyfotí, zaradují a od příštího týdne budou znova poctivě pracovat.

V čem jste viděl kouzlo týmu? Asi to nebylo jen o té partě...
Sledujeme pokroky v hokejových dovednostech, bez kterých by to nešlo. Kluci nás ale opravdu až překvapili, jak se dokázali semknout a jakého měli týmového ducha. Bylo skvělé za nimi stát na střídačce, protože oni v podstatě hráli sami. My jsme je už jenom kočírovali, foukali jim bolístky a pak se těšili z těch úspěchů, když dali gól nebo vyhráli zápas. Byl to pro nás neskutečný zážitek. Poděkovali jsme jim a řekli, že na svoje výkony můžou být hrdí, ale ať zůstanou pokorní a slouží to jako motivace do jejich další práce.

Jaké dojmy ve vás zůstaly po finálové porážce? V základní skupině jste Spojené státy porazili, takže si na ně hráči určitě věřili. Finále ale bylo úplně jiné.
Kluci už věděli, že proti nim můžou hrát. Upozorňovali jsme je na to, že Američané dali hodně branek, takže jsou silní v útoku, ale taky poměrně hodně branek dostali. Naše taktika zněla jasně, snažit se dostat k nim. Čekali jsme, že na nás trošku vletí, ale oni nás trošku překvapili.

Čím?
Co jsme slyšeli ohlasy po zápase, tak z nás měli velký respekt a spíše se zatáhli do obrany. O výsledku potom rozhodovaly drobné věci. My jsme udělali první faul a hned jsme dostali gól, ve druhé třetině jsme udělali chybu za bránou a soupeř ji okamžitě využil. My jsme svoje šance nevyužili. Věřím, že kdyby kluci dali jednu branku, tak by je to znova nakoplo a našli by zase síly. Bohužel třetí gól je srazil a o výsledku bylo rozhodnuto. Ale musím přiznat, že soupeř byl kvalitní a zaslouženě vyhrál.

I tak vás ale vítězství ze základní skupiny musí hřát, protože české týmy skutečně neporážejí zámořské soupeře každý den. Je to zápas, na který budete vzpomínat?
Tam se ukázala týmovost kluků, nesmírná obětavost a touha vyhrávat. Myslím ale, že je nakoplo už první utkání se Slováky. Už tam jsme prohrávali a zápas otočili, s Amerikou jsme potom stáhli skóre 1:4. Chleba se lámal v závěru druhé třetiny, kdy měli Američané dvě tři gólové šance, které vychytal skvělý Lary (Jan Láryš) v bráně a jednu střelu vytáhl Rumlík (Ondřej Ruml) na brankové čáře. Pak jsme dali kontaktní branku ve vlastním oslabení a už jsme věřili, že kluci vyrovnají.

To se i povedlo. Cítili jste, že výhra nemá kam utéct?
Měli jsme navrch. V nájezdech jsme kluky trošku nabádali, co mají udělat, ale poslechl nás až Venca Nedorost jako šestý (směje se). Napřed jsme chtěli brankáři střílet pod vyrážečku, protože dostal čtyři góly na jedno místo. Při nájezdech ale vyjížděl daleko z branky, takže jsme se snažili vybírat kluky, kteří mají dobrou zpětnou kličku. Zaplať pánbůh se to nakonec povedlo, takže jsme se v semifinále vyhnuli silné Kanadě, i když ta potom taky prohrála na nájezdy s Amerikou a v zápase o bronz i s Finskem.

Jak se vám celkově na mládežnické olympiádě, která se konala v kulisách „velkých“ olympijských her v roce 2018, líbilo?
My jsme viděli akorát olympijskou vesnici a zimák. Měli to ale organizačně senzačně zařízené, bylo to jako dospělá olympiáda. Spousta dobrovolníků, jezdily autobusy... My jsme dokonce měli i stejnou kabinu jako české áčko tehdy na olympiádě. Kustod udělal pro kluky neskutečnou práci a všichni jsme se jim snažili vytvořit takové podmínky, aby mohli podávat nejlepší výkony. Oni se nám odvděčili tím, že nám udělali radost.

Teď vás rovnou čeká další mezinárodní turnaj, do Finska berete deset hráčů z olympiády. Podle čeho jste se rozhodovali, koho vzít a koho ne?
Bylo pro nás těžké to určit, protože jsme nevěděli, jestli třeba nebudeme na olympiádě hrát jenom dva zápasy. Nakonec z toho byla taková euforie. Máme sraz v neděli večer, takže jsme se snažili vybrat fyzicky silnější kluky, o kterých víme, že ty dvě akce zvládnou. Vedle nich chceme dát prostor novým. Honza Láryš zůstane doma a příležitost dostanou dva brankáři, kteří byli s námi a nezachytali si. Přibyde k nim ještě jeden brankář, jinak se vrátí čtyři obránci a čtyři útočníci a připojí se dalších dvanáct nových kluků. Je to zase nová výzva. Bylo ale hezké, že ti, kteří se do nominace nedostali, kluky na olympiádě povzbuzovali, posílali jim zprávy a stáli při nich. Teď mají šanci se ukázat.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter