Vývoj brankářského řemesla? Neskutečný, hlásí Mensator. Co mu otevřelo oči?

Foto: Juniorský hokej

(FRISCO, od našeho zpravodaje) S Karlovými Vary ovládl extraligu, v roce 2002 na mistrovství světa hráčů do 18 let pomohl českému národnímu týmu k bronzu. Někdejší vynikající gólman Lukáš Mensator aktuálně v reprezentační osmnáctky trénuje brankáře, kterým předává své zkušenosti z bohaté kariéry. Jak vzpomíná na bronzový úspěch a jak se změnilo brankářské řemeslo v uplynulých letech?

Národní tým do osmnácti let padl v úvodu turnaje s USA i Německem. „Byli jsme pět minut od senzačního výsledku s Amerikou a během ani ne dvaceti hodin se vám to s Německem otočí na druhou stranu. Ale tak to je,“ komentuje trenér brankářů české osmnáctky. Proti Švýcarům ale výběr Davida Čermáka zabral a po vítězství 4:2 si zajistil postup do čtvrtfinále, kde narazí na Kanadu.

V duelu s výběrem USA sahal český tým po vítězství na mistrovství světa po dlouhých třiadvaceti letech i díky výbornému výkonu brankáře Michala Oršuláka. Jak probíhá práce s gólmany na reprezentačních akcích?  „Je to jiná spolupráce než na klubové úrovni. Tréninků tady není tolik. Je tady deset týmů a musíme si rozdělit ledy. Chceme se klukům věnovat, ale nejde to tak jako v klubu, kdy máte půl hodiny luxusního ledu před tréninkem,“ přibližuje. 

Trénink s mlaďochy a ztracený zub

„Na druhou stranu jsme spolu tři týdny, takže jsme měli hodně času. Něco si tady s klukama řekneme, ale určitě to není tak, že když se vám něco nelíbí, předěláte to. Není to dlouhodobá spolupráce,“ popisuje práci s českými brankáři Michalem Oršulákem, Tobiasem Trejbalem a Františkem Poletínem. 

Lukáš Mensator ukončil hráčskou kariéru po sezoně 2016/17, a od té doby sbírá trenérské zkušenosti v mládeži i extralize. „Každá kategorie má svoje. S Frodem je spolupráce úplně jiná. Když něco vysvětlujete čtvrťákovi a najednou se začne smát, protože nemá zub, je to úplně něco jiného... Je občas fajn zavítat mezi mlaďochy,“ říká s úsměvem.

Brankářský um může předává i svému synovi. „Ale měl jsem to štěstí, že v Mladé Boleslavi, kde jsme strávili poslední roky, vedl mého syna Marek Schwarz s Filipem Šindelářem. To bylo podle mě jedno z nejlepších rozhodnutí,“ vyzdvihuje práci svých kolegů, proti kterým sváděl souboje v extralize. 

Vztah otce a syna, kdy je otec zároveň jeho trenérem, není jednoduchý. „V šesté třídě už jsme si s mlaďochem trochu začali lézt na nervy. Teď ho má ve Varech Pavel Kněžický, což je to nejlepší, co může být. Snažím se mu něco poradit, ale nechci si ten vztah kazit,“ přiznává Mensator.

Bronz na MS v konkurenci Ovečkina a spol.

Extraligový mistr s Karlovými Vary se může mimo jiné pochlubit také bronzem z mistrovství světa do osmnácti let. Tehdy na šampionátu v Piešťanech a Trnavě v roce 2002 naskočily i někdejší velké hvězdy NHL jako Zach Parise, Corey Perry, Eric Staal nebo nejproduktivnější hráč turnaje Alexander Ovečkin. 

„Nám se ta sezona povedla celkově. V ročníku byli Jiří Hudler, Jakub Klepiš, Milan Michálek… Bylo nás poměrně hodně draftovaných. Svezli jsme se tehdy na zlatém hattricku seniorské reprezentace. V té době bylo moderní Čechy draftovat. Hrálo se tabulkově a všechny tři týmy měly stejný počet bodů,“ vzpomíná. 

Rodák ze Sokolova je nyní na mistrovství světa hráčů do 18 let podruhé v roli trenéra brankářů. „Už loni jsem byl rád, že se takového turnaje můžu zúčastnit. Hokej mě baví! Každá inspirace, každý šikovný gólman je pro nás inspirací. Tréninky Američanů nebo Švédů jsou pro nás přínosné. Zase vás to může něčím obohatit,“ neskrývá svůj drajv čtyřicetiletý trenér. 

Bylo trénování po hráčské kariéře jeho první volbou? „Odchodil jsem si kolečko známých, jestli by mi nepomohli zaměstnat. Vždycky říkám, že potřebujete dostat přes prsty, abyste si vážili toho, že můžete zůstat v tom hokejovém prostředí,“ říká pokorně. 

„Je spousta kluků, kteří se do hokeje už nechtějí dostat. My jsme pořád zvyklí, že máme pracovní dobu přizpůsobivou. Nemáte sice víkendy a večery, ale pořád je to flexibilní. Otevřelo mi to oči. Kdybych měl někde sedět od osmi do pěti na židli, asi by to nebylo ono,“ prozrazuje své preference. 

Za polední roky se gólmanské řemeslo výrazně změnilo. Co na to Lukáš Mensator? „Neskutečně. Je mi čtyřicet let a připadám si, jakoby mi bylo sedmdesát,“ směje se. „Když jsem viděl Froda, jak si před rozbruslením před zápasem pouštěl moje play off… Nasával atmosféru vítězných zápasů, s klukama z toho měli srandu. Je neuvěřitelné, jak se to mění,“ prozrazuje.

„Rozdíl je zkrátka obrovský. Ať už je to hokejkami nebo celkovou výzbrojí. Chvílemi to je úplně jiný sport. Když se podíváte třeba na Nagano, je to zase úplně někde jinde,“ vzpomíná.

„Podobně jako ve fotbale se tady dostává trend vysokých gólmanů. Malí gólmani musí být v dnešním hokeji v něčem neskutečně výjimeční. To jsme před lety měli možná já s Romanem Málkem a Adamem Svobodou. Není ale náhoda, že jsme skoro všichni vymizeli během jediné sezony. V jeden moment jsme opustili extraligu. V ten okamžik se šlo úplně jiným směrem a vidíte to i tady na turnaji,“ uzavírá bývalý reprezentační brankář. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter