Nečas o zraněních i bozích ve Žďáru: Na tohle jsem pracoval odmalička
Martin Nečas
|
Foto: Jakub Knap
Když s Carolinou vypadl v bojích o Stanley Cup, tak neváhal ani vteřinu. Už den poté hrál Martin Nečas první zápas MS a o týden později slavil titul mistrů světa. Podíl na něm měl obrovský…
Americkou štaci Nečase nezmiňujeme náhodou, odstartoval jím i rozhovor po vítězném finále. Ten začal anglickými otázkami na končící smlouvu v Carolině, ale postupně přešel až ke Žďáru nad Sázavou.
„Stanley Cup letos nevyšel, zatím nevyšel, ale vyhrát titul mistrů světa na domácím ledě před našimi fanoušky považuju za jeden z největších momentů kariéry. To si navždy pamatuju,“ odpovídá na úvod Nečas, který asistoval u druhého finálového gólu do prázdné brány.
Když jste vypadli v play off, tak jste okamžitě dorazil.
Ano, jakmile jsme skončili, tak se moje mysl přeorientovala sem. Už předtím jsem se díval na zápasy. Celé Česko žije hokejem, však to vidíte. Ta energie je neuvěřitelná a fanoušci nás hnali až do finále, které jsme zvládli.
V létě vám končí kontrakt. Nepřemýšlel jste o tom, když jste se rozhodoval, jestli přijedete?
Koho to zajímá? Tohle je věc, kterou můžete zažít jen jednou v životě. Nikdy nevíte, jestli se sem zase dostanete, jestli nebudete zrovna hrát play off. Nepochyboval jsem o tom, že přijedu, s reprezentací jsme zařídili pojištění a i přes zranění jsem přijel. Nemám slov, o tomhle jsem vždy snil.
„Nepochyboval jsem o tom, že přijedu, s reprezentací jsme zařídili pojištění a i přes zranění jsem přijel."
Předvedl jste skvělý výkon. Ukázal jste tu, co ve vás je?
Už jsem to říkal, ale myslím si, že svůj nejlepší hokej hraju, když se jím bavím. Tady jsem si užíval hokej na 110 procent.
Přesto, nikdy nevíte, co bude s novou smlouvou. Je jednodušší na to nemyslet, když jste mistrem světa?
Uvidíme, co se stane, ale teď mě to nezajímá. Co se má stát, se stane, postará se o to můj agent. Teď budu slavit zlatou medaili a až pak budu myslet na novou sezonu.
Pojďme do češtiny. V roce 2010 jste jako malý kluk koukal ve Žďáru nad Sázavou na mistry světa Rolinka, Koukala a Vampolu.
Byli u nás jako bohové, všichni jsme k nim vzhlíželi. Když je mistrovství, tak každý pustí televizi a kouká, letos mohli být lidi i v hale. Co k tomu říct… mám strašnou radost.
„Zlomený prst na noze a špatné žebro. Nebylo to něco, co by se mělo zhoršit. Vzal jsem si pár prášků na bolest a byl jsem ve formě na zápas."
Teď budou koukat na vás jako na boha. Jaký je to pocit?
Samozřejmě hezký. Odmalička jsem pracoval, abych se sem mohl dostat, a když teď přišla šance, tak nezáleží na tom, jestli mám kontrakt nebo nemám. Tohle se neodmítá. Kdybych nejel a jenom na to koukal, tak by mě to mrzelo.
Zmiňoval jste zranění. Už můžete říct, co vás trápilo?
Teď už je to jedno. Zlomený prst na noze a špatné žebro. Nebylo to něco, co by se mělo zhoršit. Vzal jsem si pár prášků na bolest a byl jsem ve formě na zápas.
A stejně jste hrál, jak jste hrál.
V zápase jsem to pak už necítil, adrenalin a fanoušci vás nabudí tak, že jsem na to nemyslel.
Na co jste myslel, když jste dali v závěru gól do prázdné brány?
Byl jsem úplně hotovej, takže jsem ani pořádně neslavil. Byly to už poslední vteřiny, ale zapamatuju si je do konce života. Nemůžu se dočkat, až to oslavíme!
Share on Facebook
