S Romanem Vondráčkem o Francii, tamějším hokeji i dalších plánech
Foto: Rapaces de Gap
Hokejový útočník Roman Vondráček působí už sedmou sezonu v elitní francouzské soutěži, kde vystřídal Nice, Brest a nyní hraje za Gap. V zajímavém rozhovoru vypráví o životě v zahraničí, úrovni francouzského hokeje nebo o tom, co považuje za svůj největší kariérní úspěch.
Sezona skončila vlivem koronaviru už i ve Francii. Tamní liga přitom vydržela v porovnání s ostatními dlouho. Jak celou situaci vnímáte?
Vedení ligy udělalo jedinou možnou věc, která byla v této chvíli možná. Liga se asi před deseti dny přerušila a čekalo se, co bude. Pak vláda vydala opatření, že se haly musí dočasně zavřít, takže týmy neměly ani kde trénovat. Takže jediné, a ještě k tomu správné řešení, vyplynulo – celé to ukončit. Alespoň tedy podle mě.
Řešili jste tuto věc i v kabině se spoluhráči?
My jsme vypadli týden před prvními opatřeními. Takže jsme to řešili až teď minulý pátek. Všichni cizinci si narychlo přebukovávali letenky, aby stihli v pohodě odletět domů. Samozřejmě to není lehká situace pro nikoho, nikdo se s ní nesetkal a na prvním místě je zdraví. Proto by měli lidé táhnout za jeden provaz a dodržovat omezení, která vlády vydaly.
Jaké teď budou po sezoně vaše plány?
Mé plány byly jasné... Užívat si s rodinou tady v okolí Gapu skialpinismu, lyžování a přírody. Bohužel vše je trochu jinak, ale na světě jsou daleko horší věci než být zavřenej doma. Musíme dodržovat pravidla a věřit, že se brzy vše vrátí zase do normálu.
Sledujete aktuální situaci v Česku?
Situaci doma sleduji na internetu. Oproti Francii se udělala opatření dříve. Tady jsme bohužel pár dnů pozadu.
„Ukončit ligu bylo jediné správné řešení."
Pojďme k hokeji. Letošní sezonu jste strávil v Gapu. Došli jste do čtvrtfinále, kde vám vystavil stopku Rouen. Jak sezonu z pohledu týmu hodnotíte?
Sezona byla jako na houpačce, přičemž asi v půlce se houpačka zastavila na dlouho dole a my měli nepříjemnou sérii proher. Naštěstí se to pak zase v novém roce otočilo a my se dostali na sedmé místo. V play off jsme pak bohužel narazili na Rouen, který snad od Vánoc neprohrál jediný zápas. Všechny zápasy jsme prohráli těsně, ale stav 4:0 hovoří jasně o tom, kdo byl na tom lépe. Takže předsezonní cíl se splnil, ale pak bylo nad naše síly jít přes první kolo.
A co pohled individuální?
Individuálně jsem byl spokojen jen s druhou půlkou sezony. Měl jsem předem danou roli hrát s mladými ve čtvrté pětce nebo ve třetí, když se někdo zraní, a to nastalo po půlce ročníku. No a samozřejmě, že s větším icetimem se hraje každému lépe.
„Měl jsem předem danou roli, abych hrál ve čtvrté či třetí pětce s mladými hráči."
Ve Francii je poměrně významná česká hokejová kolonie. Udržujete se s Čechy napříč ligou v kontaktu?
S Čechoslováky, co jsem s nimi hrál v různých týmech, a ještě tu hrají, i když třeba nižší ligu, si občas zavoláme a pokecáme. Ale je nás tu už jen pár. Ty časy, kdy byla liga plná Čechoslováků, už jsou nenávratně pryč. Když nepočítám Nice, kde jsou víceméně z cizinců jen Čechoslováci, protože je tam trenér Slovák, tak nás tu je opravdu už jen pár.
Foto: lesrapacesdegap.fr
Jakou vy máte v Gapu jako Čech pozici?
Já se vlastně vrátil v půlce loňské sezony, kdy to neklapalo v Nice podle představ. Tady sháněli někoho, kdo bude makat pro tým a hrát s mladými. V mé situaci nebylo co řešit. Udělalo se pak semifinále a já podepsal na další rok.
Vy sám jste se na druhou stranu nechal před časem slyšet, že Češi nemají ve Francii moc dobrou pověst. Platí to stále?
Bohužel si myslím, že všeobecně to tak platí pořád… Teď je pro Čecha těžší se do Magnus ligy dostat než dříve. Konkurence je větší, ale samozřejmě záleží na doporučení a dalších věcech, které s tím souvisí.
„Momentálně je pro Čechy těžší, aby se do Francie dostali. Konkurence je tu teď větší."
Co vás vlastně před lety přimělo vydat se do Francie?
Skončil jsem v Kometě Brno a hrál 1. ligu. Měl jsem nějaké vážnější zranění, pak se řešily finanční problémy v klubu. Odmítl jsem ustoupit, a když se nějak v listopadu vše konečně vyřešilo a já byl volný, přišla nabídka jít do Francie. Tenkrát jsem byl hokejem, tou situací znechucený a tohle byla šance zkusit něco nového. Vůbec jsem ale nevěděl, do čeho jdu. Zpětně musím říct, že to bylo dobré rozhodnutí.
Jaká jste měl před svým příchodem očekávání?
Pro mě byla výhoda, že jsem očekávání neměl vůbec žádná, šel jsem to jen zkusit. A hokej mě zase začal bavit. Navíc jsem si zamiloval místní hory, takže jsem se ve volném čase vůbec nenudil. Jezdil jsem autem na výlety po okolí, opravdu si to tu užíval.
Překvapilo vás něco?
Tenkrát jsem byl mile překvapený… My byli poslední a prohráli další a další zápasy, ale diváci nikdy nepískali a byli pozitivní, to jsem nezažil. Sezona nakonec dopadla dobře, vyhráli jsme předkolo a skončili v play off.
Jak probíhala vaše adaptace na místní styl hokeje?
Hokej byl tenkrát hodně divoký. Nebylo to moc taktické dozadu, hrálo se hodně dopředu. Hrozná slabina ligy byli rozhodčí. To byla fakt tragédie. Tenkrát měl každý tým dvě dobré lajny a třetí udržovací. Kdo měl tři dobré a čtvrtou slušnou, ten ostatní přehrával hlavně v play off.
Lišil se nějak tehdy a dnes?
Samozřejmě vše se už změnilo, i rozhodčí jsou lepší. Všechny týmy mají čtyři lajny a takticky to šlo hodně nahoru. A samozřejmě jako všude jinde hrají roli peníze. Kdo jich má víc, má lepší hráče.
Foto: lesrapacesdegap.fr
Jak Francouzi prožívali svůj loňský pád z elitní skupiny mistrovství světa?
Hokejová veřejnost to řešila hodně a byla z toho dost špatná… Hodně lidí to dávalo za vinu trenérovi, protože ten tým, co tam měl, nebyl vůbec špatný. Každopádně, co já nepochopil, je, že trenér, který spadl s dvacítkou z elitní skupiny mistrovství světa, pak spadl i s A-týmem, tak dál pokračuje u reprezentace. U nás by ho vyrazili.
„Nepochopil jsem, že trenér, který spadl s dvacítkou i A-týmem z elitní skupiny, pořád pokračuje ve své funkci. U nás by ho dávno vyrazili."
Ve Francii už jste delší dobu. Komu tedy fandíte při vzájemných zápasech s Čechy?
Samozřejmě, že fandím Čechům. (usmívá se)
Co fanoušci? Jaký je ve Francii o hokej zájem?
Ve Francii lidi na hokej docela chodí. Je pár týmů, asi čtyři, co mají návštěvy pravidelně mezi 3000 až 4000 diváky. Pak další asi čtyři, kde chodí tak 1 500 až 3 000. A pak zbytek okolo 1 000. Takže by to vlastně asi mohlo být lepší.
Slyšel jsem, že většina týmů nemá své kotle. Netrpí tím atmosféra?
Kotle mají. Není to ale takové, jako třeba v Brně.
Francie je zároveň dost rozlehlá země. Cestování tedy musí být hodně, že?
Cestovaní je opravdu hodně. Když dám příklad, tak zápasy pátek venku, neděle doma, úterý venku. Ve čtvrtek v devět večer odjezd autobusem, ráno v osm příjezd tam. Snídaně, rozbruslení, oběd, spaní na hotelu nebo v autobusu... Večer zápas, v osm večeře, odjezd domů v jednu ráno a návrat v sobotu v jedenáct dopoledne. Neděle rozbruslení, večer zápas a v pondělí večer už se zase jede pryč. Nejhorší je, když klub nemá autobus s lůžkovou úpravou. To je v podstatě smrt. My ji ale naštěstí máme.
„Cestování máme opravdu hodně. Je to prakticky smrt, když klub nemá autobus s lůžkovou úpravou. My ho naštěstí máme."
Před několika lety jste s Gapem vyhrál francouzský titul. Je to váš největší hokejový úspěch?
Bylo to samozřejmě super, pro mě zatím jediná výhra poháru. Tenkrát se tu vyhrál titul po 37 letech, a protože město Gap je sice malé, ale hokejové, tak se to slavilo dost. Datum vyšlo na Velikonoce, ve městě na nás čekalo plné náměstí lidí. Přítelkyně tenkrát byla těhotná a odjela do Česka asi týden před finále, takže jsem měl na oslavy dostatečný klid. (usmívá se) Francouzi za to umí vzít samozřejmě stejně dobře jako Češi. Hlavní rozdíl v oslavách byl jen ten, že tady nefungují non-stop bary jako u nás.
Jak vám vlastně sedí zdejší prostředí?
Ve Francii jsem zatím hrál v Nice, na Riviéře, v Brestu, který je u oceánu v Bretani, a tady v Gapu, který je brána do hor v regionu Hautes-Alpes. Všechno krásná místa, ale mě osobně učarovaly hory tady v okolí Gapu. Je tu i velké jezero, a když chce člověk vyloženě k moři, je to ani ne dvě hodiny na pláže u Marseille. Myslím, že jsem si tu našel i opravdové kamarády, kteří mi tu hodně pomohli, za což jsem jim moc vděčný.
Foto: lesrapacesdegap.fr
Francouzská kuchyně je proslulá. Jaký k ní máte vztah?
Mám rád místní saláty jako předkrmy. Pak bagety, ty jsou zde smrtící, dáte si kousek a už to do sebe valíte jako chipsy. Co se steaků týká, tak ty dělají na můj vkus hodně krvavé. I když si řeknu o hodně propečený, tak vždy dostanu na naše poměry sotva medium.
„Mám rád francouzské bagety. Ty jsou smrtící, dáte si kousek a už to do sebe valíte jako chipsy."
A co víno?
Já jsem spíš pivař, no. A to tady opravdu nemají dobré, ani levné.
Francie se musela v poslední době potýkat s několika teroristickými útoky, například v roce 2015. Na to asi nemáte dobré vzpomínky, co?
Tehdy jsem se s rodinou do Nice stěhoval asi tři týdny po tragédii, která se tam stala. Všude na promenádě byly květiny a svíčky. Bylo to hodně smutné.
Zpřísnila se od té doby různá opatření?
Ve větších městech jsou kontroly u obchodních center, pak na letištích a podobně. Ale nemyslím si, že by to mohli uhlídat. Bohužel to riziko, že se něco stane, tu pořád je.
Na závěr. Jaké jsou vaše další hokejové plány?
Já už ve svém věku samozřejmě nějaké přehnané ambice nemám. Jsem tu spokojený a chtěl bych tu pokračovat, když to bude možné. Když ne, tak bych sháněl něco jiného. Musím koukat i na rodinu, aby to celé mělo hlavu a patu a byli jsme spokojení. Kdybych se měl vracet do Česka, pravděpodobně bych se vrátil domů do Trutnova, pak bych viděl, co bude. Momentálně si ale hlavně přeju, aby se vše vrátilo do normálu.
Share on Facebook
