Splácím důvěru, hlásí 14letý Tuláček. Rytíři chtějí play off
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Kladenský Matěj Tuláček po návratu z mládežnického mistrovství krajských výběrů dostal od trenérů důvěru do tří důležitých duelů, ve kterých čtrnáctiletý brankář velmi výrazně přispěl k zisku klíčových bodů. Rytíři tak v extralize dorostu nakročili do finálního boje o play off.
Odstartovalo vaši formu mistrovství krajů?
V první řadě bych chtěl poděkovat trenérům z kladenského dorostu, že mi dali vůbec šanci v mém věku dostat se do brány. Myslím, že mě nastartoval zápas s Moravskoslezským krajem, ve kterém jsem měl dost zákroků a dostal se do nějakého tempa. Od té doby podle mě podávám dobré výkony a teď trenérům splácím důvěru, kterou mi dali.
Překvapilo vás, že jste dostal klíčové zápasy?
Překvapilo mě to hodně, ale měli jsme asi na měsíc zraněného brankáře Štěpána Stránského, takže s prvním zápasem jsem tak nějak počítal. V těch ostatních mě překvapilo, že jsem dostal šanci. Teď už je Štěpán zpátky v tréninku a maká, hodně mu nahrála pauza přes Vánoce a podobně.
Jak se v duelech dorostu cítíte?
Cítím, že se mi daří. A daří se i týmu, jelikož jsme posledních pět zápasů vyhráli. Je tady super nálada, takže je všechno dobré. Tým se obecně zvednul, což odstartovala první výhra 5:3 v Chomutově. Ta nás hodně nastartovala a od té doby se daří. Dříve jsme dopláceli na to, že jsme neproměňovali šance, což se teď daří. Dáváme góly, a to je hlavní, takže v tom se to hodně zlepšilo.
Když byste měl ze svého pohledu říct, jak důležité výhry jste právě proti Pirátům a Hvězdě vychytal…
Byly dost důležité, protože chceme hrát play off a chceme postoupit z prvního místa, i když ani ze druhého by to nebylo špatné. Prostě chceme hrát play off, to je náš první cíl. Potřebujeme se tam dostat, takže musíme sbírat body i se silnými soupeři.
„Prostě chceme hrát play off, to je náš první cíl.“
Byl jste kvůli tomu nervóznější?
Byl jsem hodně nervózní v zápase s Litvínovem na začátku ledna ještě před mistrovstvím krajů, když jsme prohráli 0:3. Když na mě ale šla první střela, už to ze mě spadlo a byl jsem v klidu. Jinak nervózní moc nebývám. Důležitost mě nějak nesvazuje, i když odpovědnost cítím vůči týmu i trenérům. Cítím se v pohodě.
Jaké byly vaše duely na přelomu ledna a února?
Ve všech zápasech jsme byli lepší první třetinu, kdy jsme dali nějaké góly. Potom už jsme to udrželi a uhráli jsme to naší kladenskou bojovností. Proti Chomutovu se nám daří, hráli jsme s nimi celkově pětkrát a čtyřikrát jsme vyhráli.
Foto: Lukáš Jůdl, rytirikladno.cz
Čím to je?
Trenéři nám vždycky řeknou, na co se proti nim máme soustředit, my jsme to splnili a díky tomu jsme zápasy proti Chomutovu vyhrávali. Vždycky nás upozorňují na jejich beka Badinku, který jim rozjíždí akce. Když ho eliminujeme, budou v podstatě nuloví, což se v zápasech ukázalo.
Naposledy jste proti Pirátům přispěl i čistým kontem. Jak moc pro vás bylo cenné?
Mám z něj radost, ale větší radost mám ze tří bodů, které jsme proti Chomutovu získali. První třetinu jsme byli lepší a k ničemu ho nepustili, ve druhé a třetí byl lepší Chomutov. Hlavně druhá třetina, kterou jsme potřebovali mít s nulou, byla náročná. Hned na začátku jsme hráli dvě minuty v oslabení, což bylo klíčové, takže tyhle úseky hry byl náročné.
Vybavujete si moment, kdy vás napadlo, že už nulu udržíte?
Trochu jsem se bál asi pět minut před koncem, když jsme měli přesilovku. Já jsem nahrál, ale ne přesně, takže jsem udělal icing. Tam jsem se bál, že o nulu zrovna přijdu. Nakonec jsem to ale udržel a kluci mi po zápase donesli i puk, který jsem si nechal v kabině na štádle – na místě.
„Na Kladně máme hokejovou školu, kam chodím a kde máme tréninky navíc, takže tam si přidávám.“
Jelikož jste věkem ještě starší žák, musíte proti dorostencům někde dohánět?
Musím trénovat více než oni, abych se jim mohl vyrovnat. Ať už silově, anebo mentálně, abych byl na stejné vlně jako oni. Na Kladně máme hokejovou školu, kam chodím a kde máme tréninky navíc, takže tam si přidávám. Taky bych chtěl hrozně moc poděkovat panu Jirátkovi, trenérovi gólmanů v Kladně, že tady s námi pracuje a stará se o nás.
Na čem potřebujete nejvíce zapracovat?
Asi na hlavě, protože ta rozhoduje. Když se mi něco nepovede, abych z toho nebyl špatný, nepřenesl to do zápasu a hned to hodil za hlavu. V zápase, když se něco takového stane, vždycky si řeknu, že se nic neděje a jedeme dál. Potřebuju taky zlepšit periferní vidění a čtení hry.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
