Úspěch z Grenoblu má padesátiny. Ke zlatu chyběl gól, vzpomíná Horešovský
Letošní únor je bohatý na tři významná výročí, která český hokej pojí s olympijskými úspěchy. Počátkem měsíce uplynulo 70 let od zisku stříbra na hrách 1948 ve Svatém Mořici, 22. února to bude 20 let, kdy se v olympijském Naganu radovali Češi ze senzačního zlata. Teď o víkendu pro změnu oslaví kulaté padesátiny úspěch československého výběru z olympiády 1968 ve francouzském Grenoblu. "Vybojovali jsme stříbro, ale mohli jsme být i zlatí. Chyběl nám jediný gól. Kdybychom v posledním utkání porazili Švédy, bylo by to doma," povídá Josef Horešovský.
Zdá se to neskutečné, nicméně je to tak. Tenhle velký úspěch jedné skvělé generace má v těchto dnech jubilejní 50. výročí. "Od té doby uteklo hodně vody, ale některé věci si vybavuju velmi dobře. Na to se nedá zapomenout," usmívá se Horešovský, který byl posléze vyhlášen nejlepším bekem turnaje. Vstup ve francouzském středisku provázela nedůvěra. Tým Československa si v sezoně 1967-68 nevedl moc přesvědčivě, navíc ho potkaly těžké ztráty. Zranili se zkušený obránce František Tikal a brankář Miroslav Lacký, jenž prožíval svoji nejlepší sezonu. Povolán nebyl jihlavský rebel Jaroslav Holík, ze skvělé sparťanského formace zůstali doma křídelní útočníci Pavlové Volek a Svoboda, zůstal jen centr Petr Hejma.
Jak rozhodit Sověty? Několika hráčům chyběly krytky bruslí
Mužstvo zahájilo olympiádu povinnými výhrami 5:1 nad USA a západními Němci, tedy SRN. Proti Finům s českým trenérem Augustinem Bubníkem, kteří naše reprezentanty o rok dřív ve Vídni poprvé porazili, vydřelo Československo výhru 4:3. Po vítězství 10:3, tentokrát nad východoněmeckým státem NDR, přišla první porážka 2:3 s Kanadou, jež předtím podlehla Finsku 2:5. "Sice se nám Kanaďany povedlo dotáhnout na rozdíl jednoho gólu, ale nezlomili jsme to," mrzí i po letech Horešovského.
Následoval duel se SSSR, v době politického uvolnění a vzdoru proti sovětskému vlivu u nás mívaly tyhle bitvy velmi emotivní náboj. Podobně jako v roce 1964 v Innsbrucku začal zápas se značným zpožděním: po rozbruslení totiž kapitán Jozef Golonka na pokyn nového trenérského tandemu Jaroslav Pitner – Vladimír Kostka upozornil rozhodčí Trumblea a Dahlberga, že několik hráčů soupeře nemá v rozporu s pravidly na patkách bruslí předepsané krytky. Chvíli trvalo, než byla zjednána náprava. Sovětský trenér Anatolij Tarasov ještě dlouho poté považoval tuhle kulišárnu málem za zradu. "Zápas se Sověty, to byla otázka cti," povídá jasně Horešovský.
Sladká výhra 5:4. Nezapomenutelná bitva vstoupila do historie
Prvotní efekt zdržení byl spíš opačný: po půlminutě Rusové vedli a první střelu na jejich branku vyslal Václav Nedomanský až v 5. minutě. Do přestávky se však podařilo otočit na 3:1. Ve druhé části padlo po jedné brance na obou stranách, náskok Čechoslováci udrželi. Ve třetí vedli už o tři branky, ale sborná v drtivém tlaku dvakrát překonala jinak skvělého Vladimíra Dzurillu. Čtvrtá ruská branka padla po kopnutí bruslí, leč byla uznána. Hra bez gólmana v závěrečných 70 vteřinách už sborné nic nepřinesla, Čechoslováci zvítězili 5:4.
Doma zavládla obrovská radost, hokejisté překonali sami sebe a proti velkému favoritovi vydřeli jeden z nejcennějších výsledků své doby. "Při druhém nebo třetím střídání jsem udělal chybu, propadl jsem na útočné modré a z protiútoku dali Sověti gól," přiznává se s odstupem pěti dekád Horešovský. "My se ale naštěstí nepoložili, hráli jsme dál a nakonec všechno dobře dopadlo. Vedli jsme, oni snížili, jenže my ubránili výhru 5:4. Porazit sbornou, to byl vždycky skvělý výsledek. Vítězství jsme si hodně cenili, to samé fanoušci."
Před závěrečným utkáním proti Švédsku sahal původně podceňovaný tým po zlatu, ale v případě porážky mohl skončit také až čtvrtý. Seveřané vedli, v poslední třetině Jan Hrbatý vyrovnal na konečných 2:2. "Dát o jednu branku navíc, byli bychom olympijskými vítězi. A šance jsme měli! Jeli jsme dva na jednoho, jenže nic. Otevřená záležitost. Bohužel, skončilo to 2:2. Dvakrát škoda, protože kdybychom vyhráli, byli bychom zlatí na olympiádě i na mistrovství světa, které se tehdy počítalo v rámci her. Takhle jsme byli v uvozovkách jen mistry Evropy," připomíná bývalý hráč Kladna, Sparty, Jihlavy nebo Českých Budějovic.
Šance na zlato? Mužstvo nebylo nervózní, připomíná Horešovský
Kdyby se závěrečný duel povedl a Čechoslováci vyhráli, přepsala by tehdejší parta tuzemské hokejové dějiny. Nestalo se. Chyběl kousek, stejně jako 20 let předtím ve Svatém Mořici 1948 nebo později v Innsbrucku 1976. "Trošku jsme v hlavách měli, že medaile mohla být zlatá. Ale nemyslím, že by se to v posledním utkání projevilo velkým tlakem. Mužstvo nebylo nervózní, postavili jsme se k tomu, jak jsme měli. Prostě to nevyšlo," konstatuje vyrovnaně. Řada reprezentantů později slavila další úspěchy, ten největší na domácím šampionátu v Praze.
Grenoble přesto pro všechny zůstává unikátní vzpomínkou a nádherným zážitkem. "Když jsem později ve Francii trénoval, zajel jsem se podívat na olympijská sportoviště. Vesnice už byla obydlená především přistěhovalci z Afriky. Můstky, na kterých skokan Jirka Raška získal dvě medaile, byly hodně zpustlé. Od té olympiády se na nich pořádně neskákalo," povídá Horešovský. Stříbrnou medaili má na očích každý den. "Jeden náš kamarád udělal kolekci všech medailí, jež jsme mu dali k dispozici. Udělal si kopie a originály nám nachystal do takového tabla, které mi visí doma na zdi," uzavírá.
Fakta z olympijského turnaje 1968 (Francie, Grenoble):
Olympijského turnaje se zúčastnilo 14 mužstev, z kvalifikace postoupily týmy Finska, NDR a SRN. Hráči Sovětského svazu, Československa, Kanady, Švédska a USA měli start v hlavní části turnaje jistý.
Výsledky mužstva ČSSR: USA 5:1, SRN 5:1, Finsko 4:3, NDR 10:3, Kanada 2:3, SSSR 5:4, Švédsko 2:2
Konečné pořadí: 1. SSSR 48:10 12 bodů, 2. Československo 33:17 11, 3. Kanada 28:15 10, 4. Švédsko 23:18 9, 5. Finsko 17:23 7, 6. USA 23:28 5, 7. SRN 13:39 2, 8. NDR 13:48 0.
Československo: Nadrchal, Dzurilla – Horešovský (4 góly), Suchý (2), Machač, Pospíšil, Masopust – Ševčík (3), Golonka (4), Jiřík (3) – Klapáč, Nedomanský (5), Jiří Holík (1) – Hrbatý (2), Kochta (1), J. Černý – Havel (5), Hejma (3). Trenéři: Pitner a Kostka.
Olympijští vítězové – SSSR: Konovalenko, Zinger – Ragulin, V. Blinov, Davydov, Kuzkin, O. Zajcev, Romiševskij – B. Majorov, Staršinov, Alexandrov – Vikulov, Popupanov, Firsov – Mojsejev, Ionov, Myšakov – Zimin. Trenér: Tarasov.
Nejlepší hráči turnaje podle IIHF: Broderick (Kanada) – Horešovský (ČSSR) – Firsov (SSSR). All stars: Broderick (Kanada) – Suchý (ČSSR), Svedberg (Švédsko) – F. Ševčík (ČSSR), Huck (Kanada), Firsov (SSSR).
Share on Facebook
