Všechno klape, libuje si Chvátal. Ze Sparty šel za mužským hokejem
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Junioři Jihlavy po sedmi porážkách v řadě zabrali a nastřádali stejný počet výher, díky kterým se přiblížili k udržení klíčové dvanáctky. K tomu přispěl i zadák Marek Chvátal, jenž se v listopadu vrátil ze Sparty do mateřského klubu, kde by chtěl kromě splnění cílů s dvacítkou také nakouknout do mužského hokeje.
Jak je teď podle vás blízko, abyste se udrželi ve dvanáctce?
Je to blízko. Po sedmi prohrách a smolném období, kdy jsme nedávali góly a naopak jsme dostávali hodně laciné, jsme se dostali na vítěznou vlnu, takže máme na dosah, abychom se ve dvanáctce udrželi. Hodně nám pomohlo, že jsme poslední zápasy vyhráli.
Co vás nakoplo, abyste se ze sedmi porážek vyšplhali k sedmi výhrám?
Určitě vidina dvanáctky, abychom se v ní udrželi, dohrávali sezonu v klidu a mohli jsme pomýšlet i někam výš. Už předtím bylo těžké proti nám hrát, ale teď je to pro soupeře ještě horší, semklo nás to jako tým a všichni jsme začali tahat za jeden provaz. Šlape to jako hodinky. Hraje se nám dobře, v kabině máme pohodičku, necítíme žádný stres a všichni hrají nejlépe, jak mohou.
Na čem si zakládáte?
Rozhodně na obětavosti. Dokážeme pomoci jeden druhému na ledě i mimo led, kde spolu trávíme hodně času, když chodíme třeba na obědy. Máme dobrého týmového ducha, což je jedna z našich největších předností.
V minulém týdnu jste stihli tři zápasy a každý byl úplně jiný. Proti Salcburku to bylo až překvapivě vyrovnané; souhlasíte?
V Salcburku jsme začali dobře a po první třetině jsme vedli 1:0. Potom to byla taková přetahovaná o to, kdo dá další gól, protože gólmani na obou stranách chytali výborně. My jsme měli tlak i herní převahu, ale neproměňovali jsme vyložené šance. Potom se nám povedlo urvat dvougólové vedení, které jsme právě díky obětavosti a týmovému duchu udrželi.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Následně jste doma s Havířovem museli otáčet. Čím to bylo?
Do zápasu jsme skočili špatně a hned ve třetím střídání jsme prohrávali. Celkově jsme první třetinu odehráli špatně, ale pak jsme se semknuli a dokázali jsme skóre osmnáct vteřin před koncem třetí třetiny srovnat. V nájezdech jsme zápas otočili.
„Máme dobrého týmového ducha, což je jedna z našich největších předností.“
Bylo na soupeři cítit, že mu jde o každý bodík?
Určitě. Kluci z Havířova hráli tvrdý a agresivní hokej, takže se nám proti nim hrálo dost nepříjemně. Chvilku nám trvalo, než jsme si na to zvykli. Bylo těžké se s tím srovnat, protože oproti Salcburku, který hraje technický hokej, to bylo úplně něco jiného. Hodně se dohrávaly souboje a těžko jsme se dostávali do pásma.
Naopak proti Třinci jste si zastříleli 6:0.
Od začátku všechno klapalo jako hodinky, byla radost hrát i se na to dívat. Je vidět, že máme skoro jistou dvanáctku, a prostě jsme chtěli vyhrát. Už před zápasem jsme si řekli, že to urveme, a šli jsme tak i do zápasu.
Na závěr základní části máte hratelný los, přes který byste měli dvanáctku udržet. Vidíte to stejně?
Los máme dobrý, ale nesmíme usnout na vavřínech. Musíme k zápasům přistoupit stejně, jako jsme přistupovali k posledním sedmi zápasům. Bude to boj, protože Litvínov i Chomutov body potřebují. Bude to o tom, kdo bude více obětavý a kdo bude hrát lepší a účinnější hokej. Určitě to bude vyrovnané. Uvidíme, jak půjdeme do zápasů naladění a jak se nám po pauze bude dařit.
Jak velkou roli pro vás může přestávka hrát?
Musíme se udržet na stejné vlně. Navíc budeme mít tréninky, takže pojedeme na stejné vlně a nebude to pro nás až takový výpadek, jenom tenhle týden nebudou zápasy. Už teď máme daný náčrt tréninků, kterých bude více a budou náročnější, abychom si udrželi kondici.
„Všechno klape, jak mělo a jak byly nastavené priority a plány.“
Je cítit v klubu dobrá nálada, když se daří od áčka až po dorost?
Jo, jo, celkově je pohoda. Všechno klape, jak mělo a jak byly nastavené priority a plány. Pro nás v juniorce je klíčová dvanáctka a pak postupovat co nejdál. My jsme si třeba vůbec nepřipouštěli, že bychom ve dvanáctce nebyli.
Pojďme k vám osobně: Jak se vám vede?
Tím, jak jsem přišel v půlce sezony, jsem chvilku navazoval staré kontakty a teď už se snažím všem okolo pomáhat. Řekl bych, že v poslední době podávám dobré výkony. Stejně jako v týmu panuje dobrá nálada, tak i u mě. Když všechno klape, tak to prostě klape. Z toho, jak se daří týmu, pak vychází jednotlivci, tak je to pořád. Hraje se mi dobře, jsem uvolněný a v pohodě.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Čím to bylo, že vám poslední zápas sedl i produktivně?
Konečně jsem začal střílet od modré čáry. (culí se) Předtím jsem tolik nestřílel, i když mi všichni od spoluhráčů po trenéry říkali, ať více střílím, ale teď už jsem si řekl i já sám, že začnu více střílet. A napadalo to tam, takže v tom teď musím pokračovat.
Jaké bylo vrátit se ze Sparty zpět domů?
Je to příjemné vrátit se zpátky do klubu, kde jsem vyrůstal, jsem za to rád. Hned se mi vybavilo, co všechno jsem tady se spoluhráči odehrál a jaké jsme měli úspěchy. Taky mě napadlo, co všechno mě čeká dál do budoucna ohledně A-týmu, do kterého bych se chtěl dostat, i kolem juniorky, kterou chceme udržet a podobně.
Byl A-tým ten hlavní důvod, že jste se vrátil?
Asi ano, rozhodl jsem se vrátit, abych nakoukl do chlapského hokeje. Přece jenom to tady v první lize a menším klubu není tak složité jako v A-týmu Sparty, jelikož je to velká organizace. Je prostě těžké se tam dostat, ale na druhou stranu jsem tam nabral hodně zkušeností, které můžu využít i tady.
„Rozhodl jsem se vrátit, abych nakoukl do chlapského hokeje. Přece jenom není to tady v první lize a menším klubu tak složité jako v A-týmu Sparty, jelikož je to velká organizace.“
Co všechno jste si z Prahy odnesl?
Dokázal jsem se tam osamostatnit od rodiny a fungovat sám za sebe. Celkově jsem poznal, jak se ve velkém klubu se vším pracuje. Od prostředí, přes stravování a třeba až po kondiční přípravu, která je všude jiná, protože někde se zaměřují více na sílu a jinde na kondici.
Vrátil jste se k rodičům, nebo jste si našel vlastní bydlení?
Zatím bydlím normálně u rodičů, protože je to pro mě výhodnější ohledně stravy a celkového pohodlí. Musím přiznat, že to byl pro nás trochu šok, protože jsem byl z Prahy zvyklý úplně na něco jiného, ale rychle si to všechno zpátky sedlo a už jde doma všechno dobře. Všichni už jsme se vypořádali s tím, že je doma zase o jednoho navíc.
Co pro vás bylo nejtěžší?
Domácí práce, které musím dělat, když zrovna mamka chce. (směje se)
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
