Z Havířova na MS, v Montrealu chyběl krok: Příběh českého Švýcara Mayera
Robert Mayer v utkání s Českem.
|
Foto: Markéta Křížová
(RIGA, od našeho zpravodaje) S Robertem Mayerem pro jistotu začal rozhovor v angličtině. Když ale zjistil, že mluví pro Hokej.cz, hned přepnul: „Můžu česky!“ Po Slovensku a Norsku totiž vychytal i Česko. Zemi, kde se před 33 lety narodil.
„Mnohem víc speciální byl ten zápas pro moji rodinu. Já jsem samozřejmě rád, že můžu kamarádům v Česku ukázat, že umíme hrát i proti Čechům. Že se jako Švýcaři nemusíme nějak schovávat. Ale kluky z české reprezentace neznám osobně. Jen u některých vím, jakým stylem hrají,“ vyprávěl Mayer.
Shodou okolností pustil za svá záda jen dvě české střely právě od borců, které má ze švýcarské soutěže dobře přečtené.
Dominik Kubalík proti němu svojí osmou trefou na turnaji vytvořil český rekord.
„Na mistrovství světa má letos neskutečnou formu. Když jsem viděl, že má Dominik puk, tak jsem proti němu zkoušel vyjet trochu více a zmenšit mu úhel. Má takovou střelu, která jde strašně těžce přečíst. Nikdy nevíte, kam vám to trefí. Proti Česku jsem to ale několikrát odhadnul dobře. Super, jsem rád!“ zářil Mayer radostí po výhře 4:2.
„Má takovou střelu, která jde strašně těžce přečíst. Nikdy nevíte, kam vám to trefí.“
A první střelec Roman Červenka? „Taky ho už trochu znám z ligy. Dostal se k němu puk mezi kruhy, a když je Roman sám před brankou… Je to hodně zkušený hráč, pěkně mi to dal nad beton. Lapačku jsem tam trochu měl, ale byla to hodně rychlá akce. Trefil to hezky,“ uznal brankář.
Rodák z Havířova, který ve Švýcarsku žije od čtyř let.
„Mamka se tam provdala, s bráchou jsme se pak s ní odstěhovali. Pak jsem se na dva roky zase vrátil a chodil v Havířově do třetí a čtvrté třídy. Mamka chtěla, abych si vyzkoušel českou školu. Abych uměl lépe česky, hlavně psát a číst. Byl jsem v hokejové škole a zažil super dva roky. Dodnes tam mám hodně kamarádů, za babičkou a dědou tam jednou dvakrát ročně zajedu,“ popisuje Mayer.
Jeho spolužáky tehdy byli Robert Říčka nebo Jan Maruna. Teď sedí v kabině třeba vedle Andrese Ambühla, Nico Hischiera, Nino Niederreitera nebo Kevina Fialy (který se pro změnu ve Švýcarsku narodil českým rodičům).
Hvězd NHL, soutěže, do které mu chyběl jediný krok na led. „Na střídačce Montrealu jsem odseděl osm zápasů. Asi takhle blízko jsem byl,“ usměje se při otázce na své zámořské působení. Na farmě odchytal pět sezon, hodně si rozuměl s Jaroslavem Špačkem nebo Tomášem Plekancem.
„To už je tak dávno, snad deset roků. Ale bylo to skvělé, na světě nemáte žádný jiný klub, který by měl takovou historii jako Montreal. Lepší místo asi v NHL není,“ říká Mayer perfektní češtinou.
V rámci Evropy by se ale snad ještě lepší místa pro hokej a život našla. Třeba právě ve Švýcarsku…
„Ženeva se mi moc líbí, stal se z ní můj domov, pochází odtamtud i moje žena. Žije se mi tam parádně,“ přiznává Mayer.
Aby také ne… Genève-Servette je sice nejstarším klubem současné švýcarské National League, první titul v historii klubu ale vychytal až letos právě Robert Mayer. Bezpochyby prožívá životní ročník.
A ve čtvrtfinále dal dokonce gól přes celé hřiště. „Bylo to zajímavé! Navíc v play off, takže oslavu jsem si užil. Bylo to do prázdné branky, ale určitě je to něco, co si můžu odškrtnout ze seznamu,“ směje se.
V letech 2016 a 2019 už se Mayer na mistrovství světa do brankoviště třikrát dostal, letos přidal další tři starty. Zajistil první místo ve skupině a řekl si o pozici jedničky.
„Musíte se zeptat trenéra, já jsem jenom brankář!“ směje se.
Robert Mayer v utkání s Českem. | Foto: Markéta Křížová
A přestože byl teď v Rize jednou z hvězd zápasu s Českem a rozhovory pro švýcarské televize dělal dlouho v němčině i francouzštině, na pět minut se ještě zastavil na konci mixzóny.
„Tady v nároďáku určitě jede němčina.“
„V Ženevě mluvím jen francouzsky, jinak umím i anglicky, německy, česky. A tady v nároďáku určitě jede němčina,“ popsal švýcarský brankář svůj mezinárodní život.
Francouzštinu mohl využít právě i v Montrealu. „Tak ujde to,“ usmívá se s ohledem na náročnost zatím posledního jazyka, který se začal učit.
A naděje Švýcarů na velký úspěch? „Čeká nás domácí Lotyšsko a potom čtvrtfinále. Uvidíme, jak to půjde dál. Sebevědomí je na místě, víme, že máme zkušený mančaft a dobré hráče,“ uzavírá sympatický chlapík z Havířova.
Share on Facebook
