ZLATO PO 10 LETECH: Bylo to jako sen. Hřeje mě u srdce, co jsme dokázali, říká Němec
Nikdo jim nevěřil, po prohře se Švýcary v osmifinálové části byli na odpis. Hrozilo, že národní tým poprvé v historii nepostoupí do play off. Čeští hokejisté ale na šampionátu v Německu zvládli těžkou situaci, vyhráli pět utkání za sebou a stali se mistry světa. Zlato staré deset let patří k nejcennějším v kronice našeho hokeje, protože se narodilo díky ohromné bojovnosti a týmovému výkonu, jaký se mezi mantinely vidí málokdy.
Unikátní úkaz přišel najednou, veškeré trápení v Mannheimu se přeměnilo v netušenou energii, jež nezná hranic. „Pro všechny to byl sen," povídá s odstupem času Ondřej Němec. Obránce Komety Brno byl tehdy jedním z mnoha hráčů bez výraznějších zkušeností, kteří dostali šanci a nakonec brali senzační triumf.
Po nepovedené olympiádě počítal trenér Růžička omluvenky z NHL, situace byla složitá. Jenže česká reprezentace obdivuhodně mobilizovala síly, bojovníci v čele s Tomášem Vokounem a Jaromírem Jágrem se semkli, na svoji stranu dostali hokejového Boha a vyhráli! „Když pak člověk stál na zaplněném Staromáku, byl hrdý, že je Čech," dodává Němec.
Co se vám vybaví jako první, když se řekne Německo 2010?
První gól ve finále proti Rusům. Hned na začátku, jak se trefil Kuba Klepiš. A pak 19 minut a 40 vteřin z první třetiny, kdy jsme vedení 1:0 udrželi.
Spíš bych čekal poslední vteřiny zápasu nebo oslavy.
Víte co, mně se vybaví tohle. První střídání a gól, zmrazených 15 tisíc Rusů v hale. Pak začal kolotoč soupeře, jaký jsem nikdy nezažil.
Když jste šli po utkání do kabiny, bylo vidět, že tam každý hráč nechal všechno. Únava musela být obrovská.
Tam už nebolelo vůbec nic (směje se). Nikdo nepřemýšlel o únavě, pamatuju si jen neskutečnou euforii. Po těch omluvenkách přijel výběr s novými hráči, pro nás všechny to byl zážitek na celý život. Kromě Jardy Jágra a Tomáše Vokouna to bylo pro všechny něco úplně nového.
Mužstvu se moc nevěřilo. Když jste před šampionátem hráli na Švédských hrách, přicházela jedna omluvenka od hráčů z NHL za druhou. Jak jste to brali v kabině? Ve smyslu, že roste šance dostat se do nominace?
Já to tenkrát neřešil. S Karlovými Vary jsme po titulu prožili hodně špatnou sezonu, pro měl byl každý další den s reprezentací něco úžasného. Když jsme pak odletěli do Německa, všichni si přáli hrát. Já si musel počkat, na soupisku jsem šel před utkáním se Švýcarskem.
Turnaj jste nezačali příliš dobře, výhru dvakrát střídala porážka. Před duelem proti Lotyšsku nikdo netušil, že z toho nakonec vyjde tak nádherný příběh.
Moc se nám nevěřilo, omluvenek bylo hodně. Já tvrdím, že každý má právo se rozhodnout. Později jsem to jednou udělal také, byl jsem unavený a omluvil se. Takže to chápu a respektuju. Sešla se pak parta nových kluků, tak to prostě bylo.
Po prohře s Norskem o tom hodně otevřeně mluvil Jaromír Jágr. Jak jste to v týmu vnímali?
Myslím, že nám to strašně pomohlo. Džegr to v podstatě vzal na sebe. Nás mladé kluky nechal v klidu. Kubovi Voráčkovi bylo dvacet, mně pětadvacet. Spousta z nás byla z českých klubů, mnozí hráli na šampionátu poprvé. Jarda Jágr podle mě udělal to nejlepší, co mohl.
Poté jste v parádní bitvě přemohli Švédy, ale na úvod osmifinálové skupiny následovala porážka se Švýcary. Neměl jste tehdy strach, že z toho nebude postup do play off?
Já to tak nebral. Věděli jsme, že nás během 20 hodin čekají Lotyšsko a Kanada. Ano, pokud by to nevyšlo, byl by to obrovský průšvih. Přesně před těmi zápasy se tým neskutečně semkl a prokázal úžasný charakter. Zvládli jsme to!
A pak se všechno otočilo.
Pro všechny to byl sen! Postoupili jsme a byli ve čtvrtfinále. Pak začal zápas s Finy a při prvním střídání jsme inkasovali gól. 0:1! Ale nepoložilo nás to, srovnali jsme, nakonec rozhodovaly nájezdy. V nich to zařídili dva zlatí kluci Lukáš Kašpar s Honzou Markem.
Zápas se Švédskem zachránil vyrovnávacím gólem v čase 59.52 třetí třetiny Karel Rachůnek. Pořád vás při vzpomínce mrazí v zádech?
Když dáte takový gól osm vteřin před koncem, navíc asi 15 vteřin před sirénou jel puk kousek vedle tyčky při naši power play... Tam spadl jeden balvan, po tom gólu Karla Rachůnka druhý. Ohromná euforie, něco nevídaného! V nájezdech nás pak stejní střelci a neskutečný Voky v bráně posunuli do finále.
Hřála vás před poslední bitvou jistota stříbrné medaile? Dodala klid, nebo vládla nervozita?
Myslím, že o tom nikdo takhle nepřemýšlel. Já po dopoledním rozbruslení podepisoval smlouvu s Čerepovcem, jedna věc se vyřešila. Nervozitu jsem necítil, myslím, že ani ostatní kluci. Nervy v kabině nebyly. My se tehdy tak hrozně těšili na něco, čemu bychom ještě pár dní předtím nevěřili. Všichni jsme věděli, že to pro většinu z nás asi bude poprvé a naposledy v kariéře. Nikdo si v tu chvíli nepřipouštěl, že bychom s těmi ruskými hvězdami mohli prohrát.
Hodně fanoušků pak tvrdilo, že to byl hokejový zázrak. Vidíte to stejně?
Tohle by měl hodnotit někdo jiný, ti, co se na to dívali. Začátek mistrovství světa nebyl až tak dobrý. No, možná ano. Pro mě to malý hokejový zázrak byl. Když jsem se podíval na ruskou soupisku, na to, kdo byl na ledě v situaci šest na tři, jak dal Dacjuk gól... Sedm vteřin před koncem jsem šel na led, kde proti mně stáli Kovalčuk, Ovečkin, Gončar, Malkin a Dacjuk. Jak o tom člověk v koutku duše přemýšlí, tak ani moc nechce věřit, že to vyšlo.
Co vám běželo hlavou vzápětí poté, co jste se stali mistry světa?
Tihle otázku jsem dostal hned po zápase, když jsme šli mixzónou do kabin. Já nevěděl, co říci (směje se). Štěstí, únava, zadostiučinění? To, že jsem tam mohl být. Radost, euforie... To se nedá popsat.
Byly oslavy na hotelu a pak v Česku hodně bouřlivé?
Co jsme prožili, to nám nikdy nikdo nevezme. Na hotelu to bylo bouřlivé, samozřejmě. Pro mě ale bylo nejhezčí, když jsme přiletěli do Prahy. Už na letišti nás vítala spousta lidí, další desetitisíce lemovaly naši cestu městem. Všechno vyvrcholilo na Staromáku. Jsem strašně šťastný, že jsem to mohl zažít. Tohle si nikdo z hokejistů neumí představit! V tu chvíli se člověk cítí tak neskutečně hrdý na to, že je Čech. A že něco dokázal!
Vezmete si občas do ruky zlatou medaili a zavzpomínáte?
Neřekl bych, že bych si ji bral, ale mám ji vystavenou. I s dresem. Že bych se jí chodil klanět, to ne. Mně těší hlavně zážitky a pocit, že jsem u toho byl. Co jsme dokázali. To mě hřeje u srdce.
Česká televize teď opakuje záznamy velkých bitev na mistrovství světa včetně těch z Německa 2010. Podíval jste se?
Spousta kamarádů mi píše, že to běží. Na rovinu – viděl jsem jen poslední třetinu se Švédy plus prodloužení a nájezdy. A pak dokument Tým na hraně, který o všem vypovídá. Když jsem viděl, jak tam mluví Karel Rachůnek nebo Honza Marek, draly se mi slzy do očí. Protože ti kluci se o to zasloužili, ale už tady s námi bohužel nejsou.
FAKTA Z MS 2010
Termín a místo: 7. – 23. května, Kolín nad Rýnem, Mannheim a Gelsenkirchen, Německo
Systém turnaje: Šestnáct týmů bylo rozděleno do čtyř čtyřčlenných skupin, kde mužstva hrála systémem každý s každým. Tři týmy z každé skupiny postoupily do dvou osmifinálových skupin, další hrály o záchranu. Čtyři nejlepší mužstva z každé osmifinálové části postoupila do play off.
Výsledky české reprezentace: ve skupině Francie 6:2, Norsko 2:3, Švédsko 2:1, v osmifinálové části Švýcarsko 2:3, Lotyšsko 3:1, Kanada 3:2, v play off Finsko 2:1 po nájezdech, Švédsko 3:2 po nájezdech, Rusko 2:1.
Konečné pořadí:
1. Česko, 2. Rusko, 3. Švédsko, 4. Německo, 5. Švýcarsko, 6. Finsko, 7. Kanada, 8. Dánsko, 9. Norsko, 10. Bělorusko, 11. Lotyšsko, 12. Slovensko, 13. USA, 14. Francie, 15. Itálie, 16. Kazachstán.
Mistři světa – Česko: Vokoun, Pavelec, Štěpánek – Rozsíval, Mojžíš (1 gól), Němec, Čáslava, Blaťák (2), K. Rachůnek (2), Gřegořek (1), Barinka, F. Novák – Jágr (3), Vampola, Klepiš (3), Voráček, Marek (3), Rolinek (4), Kašpar (2), Červenka (1), Novotný (1), Kvapil, Koukal, Hubáček (2), M. Růžička. Trenéři: Růžička, Jandač a Weissmann.
2. místo – Rusko: Varlamov, Košečkin, Jerjomenko – Gončar, Jemelin, Aťušov, Nikulin, Kornějev, Kulikov, Grebeškov, Kalinin – Ovečkin, Malkin, Dacjuk, Kovalčuk, S. Fjodorov, Viktor Kozlov, Mozjakin, Frolov, Kuljomin, Sjomin, Anisimov, Těreščenko, M. Afinogenov, Sušinskij. Trenéři: Bykov a Zacharkin.
3. místo – Švédsko: J. Gustavsson, Markström, Lindbäck – Magnus Johansson, Ekman-Larsson, Bäckman, Rundblad, Lindström, Gunnarsson, E. Karlsson, Hedman, Jonathan Ericsson – Pääjärvi, Nylander, Persson, F. Pettersson, Harju, Ömark, Weinhandl, Martensson, Engqvist, Marcus Nilsson, Jimmie Ericsson, Wallin, Bergfors, Jonas Andersson. Trenéři: Gustafsson a Rönnberg.
Nejlepší hráči turnaje:
Brankář: Dennis Endras (Německo). Obránce: Petteri Nummelin (Finsko). Útočník: Pavel Dacjuk (Rusko).
All stars turnaje:
Dennis Endras – Christian Ehrhoff (oba Německo), Petteri Nummelin (Finsko) – Magnus Pääjärvi (Švédsko), Jevgenij Malkin, Pavel Dacjuk (oba Rusko).
Kanadské bodování:
Ilja Kovalčuk (Rusko) 12 bodů (2 góly + 10 nahrávek), 2. Brandon Dubinsky (USA) 10 (3+7), 3. Magnus Pääjärvi (Švédsko) 9 (5+4), Ray Whitney (Kanada) 8 (2+6), 5. John Tavares (Kanada) 7 (7+0).
Share on Facebook
