A kde je Eliáš? O dopáleném davu, co se nejvíc zlobí na Síň slávy
Patrik Eliáš
|
Foto: nhl.com
Pokud někoho vyloženě rozezlela letošní nominace do Síně slávy, byli to především fanoušci dvou klubů. Ano, už víte, že jedněmi z nich byli ti, co přejí Hurikánům z Caroliny. A ti druzí? Jde samozřejmě o příznivce New Jersey Devils. Také oni na seznamu marně hledali dvě jména, která jsou s prestižní společností opakovaně spojována. Jména vítězů Stanley Cupu - kurážného průkopníka s přesnou muškou a elegána s vysokým hokejovým IQ.
Není rok, aby výběr nových členů Síně slávy někoho nepobouřil.
Tentokrát si ovšem v Torontu opravdu naběhli.
Opomněli borce, o kterých se mluví dlouhou dobu, případně hodně nahlas, a sáhli po jedincích, s nimiž se – až na samozřejmou výjimku v osobě Henrika Lundqvista – příliš nepočítalo.
Že se někdy dočká Pierre Turgeon, který nikdy nic nevyhrál (výjimkou budiž Lady Byng Trophy), vyčítaly se mu opakovaně matné výkony v play-off i měkkost? Jeho jediným trumfem byl fakt, že až do června držel primát nejproduktivnějšího hokejisty, co v HHOF scházel.
Foto: Twitter HC Dynamo Pardubice
Nebo třeba Mike Vernon, jehož kariéru rámovaly zisky Stanley Cupu, ale také nikterak luxusní statistiky?
Snáze se chápe, proč komise pod vedením Lannyho McDonalda sáhla po Tomu Barrassovi, byť v závěru hokejové pouti připomínal horký brambor.
Každopádně je pozoruhodné, že Vernon s spol. dostali přednost před hráči, co v NHL zanechali hlubší šlépěj, případně klíčovým způsobem ovlivnili její současnou tvář.
Dva oblékali dres New Jersey Devils. A společně v roce 2000 vyhráli Stanley Cup. Ano, fandy Ďáblů rozohnilo, že se opět nedostalo na Alexe Mogilného a že zůstal opomenut i nejproduktivnější muž klubové historie: Patrik Eliáš.
Mogilnyj kdysi zažil útěk jako z bondovky, prchl ze Sovětského svazu, aby mohl hrát na Západě. Inspiroval tím mnohé další Rusy, nastolil nový trend. Chtělo to pořádný kus odvahy.
V NHL pak zažil báječnou kariéru, v sezoně 1992/93 nasázel za buffalské Šavle 76 gólů, později řádil s Pavlem Burem. Překonal hranici 1 000 bodů, dvakrát se dočkal nominace do All-Star teamu, ve sbírce má – jako Turgeon – Lady Byng Trophy pro ligového gentlemana.
A Eliáš? Toho netřeba dlouze představovat. Klubista, dvojnásobný vítěz NHL, ex-kapitán Ďáblů. A také elegán, profík každým coulem, ambasador dětského fondu Unicef.
Patrik Eliáš | Foto: Karel Švec, Český hokej
Zkrátka skvělý vzor pro malé hokejisty.
Kdo ho neřadí mezi ligová esa přelomu tisíciletí, má v hokeji trochu hokej. Vždyť Eliáš nastřádal v sezoně 2000/01 96 bodů a byl zvolen do prvního All-Star teamu. To je neoddiskutovatelný punc extratřídy.
Navíc stíhal bravurně bránit, opakovaně se o něm mluvilo jako o adeptovi na Selkeho trofej (nejlépe skončil v hlasování osmý). Zpravidla vynikal v play-off. Ve chvílích, kdy se to nejvíc počítá.
Nominace do Síně slávy by mu slušela.
O co byl lepší třeba takový Daniel Alfredsson, který už v HHOF je? A je snad Eliášova stopa mělčí než ta Turgeonova? Či Vernonova? Není divu, že lokální média v New Jersey přišla s kritickými ohlasy na letošní výběr McDonaldovy komise. Domovina Ďáblů byla dopálena.
U Mogilného se spekuluje, že pro jeho uvedení nepanuje příhodné geopolitické klima. U Eliáše takovou překážku nenajdete.
Pokud letos Síň slávy splácela dluh přehlíženým gólmanům (byť stejně při tom trestuhodně zapomněla na Curtise Josepha), měla by si příští rok srovnat účty s dvěma kluby: těmi z Caroliny a New Jersey.
Foto: nhl.cz
Share on Facebook
