Chára je větší než v televizi! hlásí Pastrňák. Dlouhé vlasy padly na charitu
Loni touto dobou čekal na draft a opatrně šilhal směrem k NHL. Teď? David Pastrňák má za sebou sezonu snů. Probil se do nadupané sestavy Bostonu, Ameriku uchvátil parádními akcemi i góly. Naznačil, že má v sobě ohromný potenciál. Mezi zámořskou smetánku vletěl jako tryskáč, ovšem hlavu mu to nezamotalo. Už naplno dře v posilovně nebo na ledě, dobře ví, že si laťku nastavil dost vysoko. "Nepřemýšlím nad tím, jaký bude druhý rok v NHL. Snažím se makat jako loni," vykládá v rozhovoru pro hokej.cz.
Tenhle ofenzivní génius je na první pohled pořád stejný. Oproti juniorským dobám trošku vyspěl, ale reaguje pořád velmi pozitivně a upřímně. Když mluví o uplynulých měsících, je z něj cítit, jak si šel za svým. V jednu chvíli také pochyboval, chtěl se ještě vrátit do Evropy. Ale vydržel a dočkal se šance v prvním týmu.
"Bylo to krásné, nic tím však nekončí. U jedné sezony nechci zůstat," povídá. Proto ho teď nejčastěji potkáte v tělocvičně nebo na ledě, kde se potí s parťáky Jakubem Vránou a Romanem Willem. Jeden z největších českých talentů nechal skvělý první rok za hlavou a už myslí na ten následující!
Minulá sezona nakonec dopadla tak, jak jste možná ani sám původně nečekal. Podobný vstup do slavné ligy se povede málokomu.
"To je sice pravda, ale pro mě se nic nezměnilo. Pořád jen hraju hokej a musím makat. Je třeba dělat práci tak jako dosud, možná ještě lépe. Hlavně neusnout na vavřínech! Nesmím se uspokojit, to si opakuju pořád."
Představoval jste si, že stihnete tolik zápasů v prvním týmu Bostonu?
"Moc jsem nepřemýšlel nad tím, co se může stát. Bral jsem to tak, že se budu snažit, dělat každý den. Abych se mohl chopit šance, kdyby přišla. Stalo se a já mám z toho velikou radost. Soustředil jsem se, mám to v sobě pořád. Nic nekončí, teď musím udělat pořádnou letní přípravu, protože další sezona bude asi ještě těžší."
Po loňském kempu jste zamířil na farmu, v první chvíli to na NHL moc nevypadalo. Neměl jste obavy, zda se vůbec dočkáte?
"To je jasný, začátky nejsou lehké nikde. Když jsem přišel do Ameriky, uvědomoval jsem si, že to tam bude hodně jiné. Noví kluci, s jinou mentalitou, odlišný hokej. Ale měl jsem štěstí, že jsem uměl anglicky. Zapadl jsem díky tomu celkem rychle. Hlavně pak záleželo na tom, abych se přizpůsobil hokeji, který se tam hraje. A abych snažil se neustále zlepšovat."
Na farmě je velká konkurence, každý touží po NHL. Ovlivňuje to vztahy mezi hráči?
"Byly tam zkušenější kluci, kteří mi pomohli. Jo, konkurence na farmě je, ale když se podíváte po jiných ligách, je to tam taky. Záleží na každém, jak se s tím vypořádá. Když jste s týmem, nemůžete se ohlížet na to, jestli dáte góla nebo ne. Hrajeme jako jeden tým. A když bude hráč pořádně makat, tak myslím, že tu šanci nakonec dostane."
Neříkal jste si loni na podzim, že by bylo lepší vrátit se do Švédska a sezonu dokončit tam?
"Jo, říkal. Byl jsem rozhodnutý, že půjdu zpátky. Ale agent Aleš Volek a kluci jako Zdeno Chára nebo David Krejčí mě povzbuzovali, ať vydržím. Kolikrát já volal s agentem, že chci do Švédska... Ale Aleš mi opakoval, ať makám na farmě, že stačí třeba jedno zranění a moje situace se může změnit. Nějak jsem tomu nechal volný průběh. A pak ta šance fakt přišla."
David Krejčí strávil na farmě v Providence před lety dost času, také si tím prošel. Také se o NHL pral. Inspiroval vás jeho příběh?
"David mi hodně pomohl. V kempu mi ukazoval, jak to tam chodí. Na farmě jsem pak viděl všechny ty chyby, které jsem dělal. Neznal jsem je a naučil se, abych se jich vyvaroval. Starší kluci mi povídali, co je nutné pro NHL. Pak v prvním týmu jsem tím pádem nedělal takové ty začátečnické věci, což přispělo k tomu, že se mi povedlo zapadnout."
Po prvních pěti zápasech vás vedení poslalo zpátky do AHL. Někteří čeští hráči v minulosti poznali totéž a s odstupem říkali, že organizace tak trochu zkouší, co dotyčný vydrží.
"No, mezi těmi pěti zápasy a další šancí v lednu byl měsíc rozdílu, což je v hokeji dost. Hrál jsem navíc na dvacítkách. Nemyslím si, že by zkoušeli moji trpělivost. Spíš jsem na to tehdy ještě neměl. Lépe řečeno rychlost asi ano, ale v soubojích to nebylo úplně ono. Na farmě mi přesně řekli, co mám zlepšit, a já na tom pracoval. Pak jsem jel na dvacítky, kde jsem se vyhrál. Měsíc utekl, vrátil jsem se do Bostonu a už tam zůstal."
Pomohl vám juniorský šampionát k většímu sebevědomí?
"Nechci říci, že se mi tam dařilo. Snažil jsem se makat co nejlépe pro tým. Ale bylo dobré, že jsem hodně hrál. Sedm zápasů během nějakých deseti dní, to je víc, než bych měl na farmě. Získal jsem herní praxi, zase jsem byl o něco chytřejší."
Co jste říkal na to, co se dělo po turnaji? Na mysli mám ostrou kritiku trenéra Přerosta.
"Četl jsem o tom na internetu. Turnaj jsme prohráli všichni, jeden do jednoho z celého týmu. Myslím, že nemá cenu to komentovat. Šampionát skončil a druhý den může zpytovat svědomí každý sám. A nijak to nemusíme rozebírat."
Vy jste si pak náladu spravil v Bostonu, druhou část sezony jste si užíval, že?
"Cítil jsem důvěru trenéra, který mi věřil. Tohle vás strašně povzbudí. Navíc mi pomohli kluci z týmu. Hodně toho zažili a vyhráli, mají zkušenosti. Pořád mi opakovali, že jeden zápas je jen jeden zápas. Ať na sobě dál dělám."
Třeba Zdena Cháru jste znal jen z televize. Jaké to je sedět najednou vedle něj v kabině?
"Zdeno je větší, než vypadá v televizi. To vám řeknu (směje se). Jo, zkušený hráč, strašně moc jsem si od něj bral. A nejen od něj. Když Zdena a starší hráče vidíte, že vám pomohou, vyjdou vám vstříc a snaží se povzbudit, tak je to ohromná pomoc!"
Jaký je svět NHL - skvělý hokej, tisíce fanoušků, luxusní letadla, hotely, popularita? Splněný sen se vším všudy?
"Určitě. Jednoznačně! Něco, o čem sní každý malý kluk. Mám za sebou jednu sezonu a nechci u ní skončit. NHL mě strašně motivuje. Když se do ní dostanete, v první chvíli vám vyskočí: co tady vůbec dělám? Ještě nedávno jsem se na zápasy díval v televizi... Je to nesmírná zkušenost a pocta."
Když Boston nepostoupil do play off, putoval jste na farmu, kde pro vás skončila sezona 1. května. Ve stejný den startovalo v Praze mistrovství světa. Nedoufal jste tajně v zájem trenéra Růžičky?
"Určitě. Trošku jsem o tom snil. Speciálně před domácím publikem jsem si chtěl zahrát, ale přišlo mi do toho zranění, takže i kdyby zájem byl, hrát bych nemohl. Zkoušel jsem jít na led, jenže necítil se na sto procent. Strašně mě mrzelo, že jsem na šampionátu nemohl být. Snad bude možnost jindy."
Na zápasy jste chodil jako divák, co jste říkal na atmosféru?
"Byla neskutečná, podobnou umíme jen v Havířově (směje se). Na konec turnaje jsem už nechodil, jen ze začátku a pak na naše čtvrtfinále s Finy. Kulisa byla nejlepší, co jsem kdy viděl. Užil jsem si to, na ledě to muselo být neskutečné."
Teď už naplno jedete letní přípravu. Jaká bude, co všechno chcete stihnout?
"Byl jsem doma v Havířově, pak s mamkou a bráchou na dovolené v Turecku. Odpočinul jsem si, většinu léta teď budu v Praze. Připravuju se s kondičním trenérem Alešem Pařezem, zatím se mi to líbí. Dvakrát týdně chodím také na led, ale soustředím se hlavně na suchou přípravu. Na led bych pak šel asi v Havířově nebo v Třinci, ještě přesně nevím, jak bude vypadat program v srpnu."
Když vás člověk sleduje, je patrné, že vás pořádně svrběly ruce, abyste už zase začal trénovat.
"Chuť mám obrovskou. Ještě abych jí neměl, když mi je devatenáct!"
Čeká vás druhá sezona v NHL, o níž se říká, že bývá těžší než ta první. Berete to stejně?
"Na to se nesoustředím. Odmakám letní příprava, jak nejlépe mohu. Nevím. Půjdu do toho stejně jako loni a uvidíme."
Tento týden probíhá první letní kemp nové reprezentační dvacítky, vy ale chybíte vzhledem k vysoké pojistce. Není vám to líto?
"No jo, je. Vždyť jsme stříbrní kluci! Né, určitě bych tam chtěl být. Na osmnáctkách jsme měli s klukama z ročníku super partu, rád bych teď do Kravař přijel, ale na druhou stranu můžu zase o něco tvrději pracovat na suchu."
Příští šampionát dvacítek se vás už asi týkat nebude, co myslíte?
"Musím udělat v Bostonu tým, pak se budeme bavit (směje se)."
Mimochodem, v polovině sezony jste přišel o dlouhé vlasy. Prý šlo o účast v charitativním projektu.
"Přesně tak. Dělá se to každý rokem, jde o charitativní akci pro děti, které mají rakovinu. Vybraný fanoušek musí zaplatit určitou částku, která pak jde na charitu, zároveň může ostříhat vybraného hráče."
Teď máte krátký sestřih. Zůstane to tak i nadále?
"Nevím. Nechávám tomu volný průběh. Jako ve všem."
Share on Facebook
