Mistři světa navštívili Wimbledon. Připomínalo mi to trochu olympiádu, říká Ondřej Pavelec
Užili si oslav životního triumfu, ale během června si chtěli udělat radost také nevšedním zážitkem. Mistři světa Ondřej Pavelec (na snímku) a Jakub Voráček proto vyrazili na tenisový Wimbledon. "Oba máme tenis rádi, moc jsme se tam těšili. O Kubovi je to známé, já ale také hraju tenis rád, sleduju špičkové hráče v televizi. Nemělo to chybu. Ve Wimbledonu jsme strávili pondělí, úterý a kus středy, pak následoval návrat domů," popisuje Ondřej Pavelec. Gólman Atlanty a útočník Columbusu sledovali, co dokáží největší tenisové hvězdy. "Byly to neuvěřitelné výkony," uznává Pavelec.
Nápad na cestu do Londýna se zrodil už dřív, ale bylo třeba sehnat vstupenky. "Pomáhali nám v tom Jakubův agent Pavel Maršoun a manažer Tomáše Berdycha. Mohli jsme i do hráčských prostor, což byl fakt skvělý zážitek. Měli jsme možnost podívat se tam, kam se jinak nikdo nedostane," připomíná.
U šaten mohli odchovanci kladenského hokeje spatřit největší esa turnaje. "Federer, Nadal, spousta dalších. Jen s Tomášem Berdychem jsme se nepotkali. Z tribuny jsme sledovali jeho zápas v prvním kole, který v pohodě vyhrál. Tomáš pak šel regenerovat, my naopak vyrazili po areálu. Musím říci, že jsme si to užívali," rozplývá.
Zlaté hochy ze šampionátu v Kolíně nad Rýnem téměř nikdo nepoznal. "Viděli jsme se s některými Čechy, chtěli třeba podpis, nebo nás jen pozdravili. Ale jinak byl klid. Nikdo o nás nevěděl," směje se. Pavelec s Voráčkem oceňovali umění předních hráčů, byli šťastni, že se mohli podívat i do zákulisí. "Fascinovalo mě, že jsou tenisté v jedné šatně. Hrají proti sobě - a pak jdou společně do kabiny, na jídlo do restaurace. To si u hokeje vůbec nedovedu představit," kroutí hlavou.
Kdyby někdo zavedl podobný režim třeba po utkáních Stanley Cupu, okamžitě by se patrně semlela rvačka. "Hokej je jiný než tenis. Úplně! Trošku mi to připomínalo olympiádu, tam jsme také chodili na obědy nebo na večeře do prostor, kde jedli soupeři. Prostředí v tenisu je specifické, takové klidné. Jeden porazí druhého - a za chvilku se už zase spolu normálně baví," zmiňuje.
Tradiční Wimbledon - to je mekka světového tenisu. Fanoušci čekají na lístky dlouhé noci, bivakují u vstupní brány přes nos a doufají, že se na ně usměje štěstí. Komu se podaří proniknout do areálu, konzumuje nejen skvělý tenis, ale také pověstné jahody se šlehačkou. "Já je neměl ani jednou, ale fanoušci je kupovali fakt nevídaně. Měli jsme kvůli tomu docela hlad. Když si chtěl člověk koupit něco k jídlu, všude vlastně měli jenom ty jahody," pokračuje z vesela.
Pavelec s Voráčkem byli u toho, když v úterý vypukl zápas, který vešel do tenisových dějin. Američan Isner a Francouz Mahut si ro rozdali v souboji, který se hrál tři dny a celkově trval víc než jedenáct hodin! "Něco neskutečného. Byli jsme se na tom utkání podívat a v úterý večer už jsem tušil, že to bude nářez. Tahali se o každý míč, prostě mimořádná záležitost. Když jsem ve středu přijel domů, koukal jsem v televizi na pokračování zápasu. Bylo vidět, že toho mají dost. Sotva pletli nohama," popisuje.
Pavelec oceňuje výdrž obou tenistů. "Nedokážu si představit, jaká to musela být námaha. Jedenáct hodin? To je fakt šílené. Možná by se to dalo srovnat se čtvrtým nebo pátým prodloužením Stanley Cupu. Tam už taky nepřemýšlíte o tom, co děláte špatně. Jenom prostě hrajete a čekáte, až padne rozhodující gól. Podobně se asi cítili Isner s Mahutem. Vždyť jejich utkání vydalo na šest jiných zápasů," upozorňuje gólman Atlanty.
Kladenští odchovanci dorazili z Londýna ve středu a odpoledne hned stihli s ostatními mistry světa návštěvu u premiéra Jana Fischera. Ačkoli od triumfu v Kolíně nad Rýnem utekl víc než měsíc, jedni z nejmladších členů zlatého týmu s oslavami ještě nekončí. "Takový úspěch se povede možná jednou za život, chtěli jsme si to vychutnat. Kladno vydrželo, ostudu jsme neudělali!" hlásí i za kamaráda Voráčka.
Příští týden bude mít účastník olympiády ve Vancouveru k dispozici pohár pro mistry světa. "Ukážu ho rodině, kamarádům. Proběhne focení, ale asi už nic divokého. Oslavy byly dlouhé, teď už opravdu končí. Chci se pustit do tréninku. Zatím nevím, kdy půjdu běham léta na led. V sezoně si ho užiju dost, takže spěchat nebudu. Jisté je, že v polovině sprna odlétám do Montrealu. Tam jsem se chystal v minulých letech a stejný program zachovám i letos," uzavírá.
Share on Facebook
